Politické neziskovky musí ze škol vyhnat rodiče

Evropský parlament před nedávnem vyzval k většinovému schválení tzv. Istanbulské úmluvy, která slibuje lepší prevenci genderově podmíněného násilí. Znamenalo by to, že jako členský stát už bychom se nemohli svobodně rozhodnout, zda tuto spornou mezinárodní Úmluvu ratifikujeme či nikoliv, protože by nás zbytek EU mohl přehlasovat a také pravděpodobně přehlasoval.

Zpráva vyvolala rozhořčení všech, kteří vidí v Úmluvě snahu uměle zavádět genderovou ideologii a potírat po staletí platné a přirozené normy ve společnosti. Určitě o tom poběží diskuze, ale zmínit je třeba jinou věc. Pojem gender sice naše zákony neznají a ani ho nedefinují (v tom by Istanbulská úmluva rozhodně něco nového přinesla), ale ve školních lavicích se už dávno usadil.

Je to práce aktivistů, kteří na českých školách působí, a to s vědomím a aktivní a finanční podporou ministerstva školství a dalších institucí. V rámci primární prevence a vzdělávání pedagogů učí děti mimo jiné o tom, že pohlaví není biologicky dáno, ale je pouhým sociálním konstruktem. A následně názorně ukážou škálu genderů, aby se děti lépe zorientovaly. Nevím, zda se takových přednášek účastní učitelé biologie (z nichž ti odvážnější by možná prohlásili, že to je pitomost) a zda je ještě přípustné s takovými tvrzeními polemizovat. Jde ale o zjevné zneužití školní půdy k prosazování agendy, která do škol nepatří, a zásah do hodnotového světa dětí, který se má odvíjet především od vlastní rodiny.

Je navíc silně nefér, že tyto aktivity se schovávají pod plášť prevence, která má vést děti k toleranci a povědomí o menšinách (proti tomu ani popel). To by je ale nesměly nabízet organizace, které současně prosazují konkrétní politická témata, jako je manželství pro všechny nebo adopce dětí stejnopohlavními páry. Implicitně totiž vedou děti k přesvědčení, že jsou netolerantní, pokud s jejich zavedením nesouhlasí (doporučuji omrknout návodné materiály duhových seminářů, které porovnávají „hodné“ státy s Ugandou a Ruskem, nic mezi tím). Nejenže se tím křiví pohled dětí na řadu eticky sporných témat, ale škodí to svobodné diskuzi, pro které by školy měly vytvářet bezpečné zázemí. Je pak jen otázkou času, kdy začnou být ve školách ostrakizováni žáci, kteří se nezařadí do jednotného názorového davu. A pro vyváženost musím dodat, že do škol rozhodně nepatří ani neziskovky konzervativní, které prosazují třeba zákaz potratů.

A nepatří tam ani jiné organizace s předem vymezenými postoji, třeba v oblasti ekologie nebo mediální výchovy. Jak například nedávno upozornila Společnost pro obranu svobody projevu, sporné jsou i některé výukové materiály, které mají děti naučit kriticky myslet, analyzovat média a rozpoznávat fake news, z dílny jinak respektovaného Člověka v tísni.

Zastavit nebo alespoň korigovat působení neziskovek ve školách není lehký úkol. Nezařídí to ani úředníci, ani politici, a dokonce ani ředitelé škol. Ti první jedou v kolejích, které jim vyšlapaly různé Agendy, Strategie a Cíle, ať už domácí nebo evropské provenience. Ti druzí se bojí vypnout kohoutky s dotacemi, z nichž se mnoho aktivistů živí, a humbuku, který by to vyvolalo. A ti třetí si pod tíhou jiných úkolů nebudou přidělávat starosti. Vyhnat politické neziskovky ze škol mohou, a hlavně mají především rodiče. Istanbulskou úmluvu mohou vzít s sebou.