Od Národní třídy 1989 přes CzechTek 2005 k vypnutí webů 2022: Opakující se vzorce moci a svobody

1989: Národní třída – revoluce proti totalitě

Dne 17. listopadu 1989 došlo k brutálnímu policejnímu zásahu proti pokojné a řádně ohlášené demonstraci studentů Socialistického svazu mládeže na Národní třídě v Praze. Studenti požadovali reformy, demokracii a svobodu. Místo dialogu však dostali pendreky, kopance a krvavé rány. Tento zásah se stal spouštěčem Sametové revoluce. Společnost už nehodlala akceptovat státní brutalitu a potlačování svobod, což vedlo k pádu komunistického režimu a přechodu k demokracii. Bylo jasné, že stát nemůže donekonečna ignorovat základní práva občanů. Komunistický režim se opíral o cenzuru, propagandu a represe, ale právě Národní třída ukázala, že svoboda si nakonec vždy najde cestu.

2005: CzechTek – střet s mocí v demokratickém státě

O šestnáct let později, když už byla Česká republika svobodnou demokracií, došlo k jinému střetu mezi státní mocí a občanskými svobodami. Tentokrát se nejednalo o politickou revoluci, ale o festival elektronické hudby CzechTek. V červenci 2005 policie brutálně zasáhla proti tisícům účastníků festivalu na louce u Mlýnce na Tachovsku. Policisté použili vodní děla, slzný plyn a obušky k rozehnání akce, která měla soukromé povolení majitele pozemku. Zatímco vláda Jiřího Paroubka zásah obhajovala jako „nutnou reakci na narušení veřejného pořádku“, veřejnost ho vnímala jako přehnané použití síly proti mladým lidem, kteří si chtěli užít hudbu. Při CzechTeku 2005 jsme viděli, že ani demokratický svobodný stát není imunní vůči zneužití moci. Policie zasáhla tvrdě a nekompromisně, což vyvolalo vlnu protestů, podobně jako po Národní třídě.

2022: Vypnutí webů – "hybridní cenzura" ve jménu bezpečnosti

O dalších 17 let později, v roce 2022, se Česká republika opět ocitla ve sporné situaci ohledně svobody – tentokrát však nešlo o fyzickou demonstraci nebo festival, ale o digitální prostor. Na jaře 2022 česká vláda, konkrétně Vojenské zpravodajství, požádala internetové poskytovatele o blokaci několika zpravodajských webů označených jako „proruské dezinformační platformy“. Tento krok vyvolal otázky:

• Byl v souladu s právním státem?

• Kdo určuje, co je a co není dezinformace?

• Může stát bez soudního rozhodnutí blokovat obsah?

Vláda Petra Fialy se od blokace formálně distancovala, ale neziskové organizace Institut H21 a Otevřená společnost podaly žalobu, argumentujíce, že se jednalo o nezákonnou cenzuru. Podle kritiků stát obcházel zákony podobně jako v totalitních režimech, což připomínalo právě praktiky minulosti. Oproti Národní třídě 1989 nebo CzechTeku 2005 však tentokrát nešlo o přímý fyzický zásah, ale o digitální formu cenzury, která je méně viditelná, ale o to nebezpečnější.

Všechny tři události ukazují společný vzorec chování státní moci. Ačkoliv se jedná o různá historická období a různé formy státního zásahu, jedno je jasné: vždy šlo o střet mezi mocí a svobodou občanů. A jaké je tedy poučení pro budoucnost?

• Svoboda musí být chráněna neustále (Ať už v roce 1989, 2005 nebo 2022, pokaždé vidíme, že když stát dostane možnost omezit svobody občanů, často tak učiní. A pokud mu to jednou projde, bude to dělat znovu).

• Demokracie neznamená automaticky svobodu (Pád komunismu neznamenal konec státní kontroly. I v demokracii se objevují autoritářské tendence, které je třeba hlídat a kritizovat).

• Omezování práv vždy začíná „pro vaše dobro“ (V roce 1989 režim tvrdil, že „brání veřejný pořádek“ proti studentům. V roce 2005 vláda tvrdila, že chrání bezpečnost proti „nepovolené technopárty“. V roce 2022 šlo o „ochranu proti dezinformacím“). Vždy se najde dobrý důvod, proč stát zasáhne proti svobodě. Proto je důležité se ptát: Kde je hranice? A kdo ji určuje?

Národní třída, CzechTek i vypnutí webů jsou signály pro budoucnost. Pokud se tyto události opakují v cyklech každých 15–20 let, co přijde v roce 2040? Bude to další policejní zásah? Další pokus o kontrolu informací? Nebo nová forma digitální (hybridní) cenzury algokratickou AI? Svoboda není něco, co si můžeme jednou vybojovat a mít napořád. Je to něco, co musíme neustále chránit, ať už na ulicích, na festivalech nebo na internetu. Protože když jednou mlčky přijmeme „nutné omezení svobody“, příště už nemusíme mít možnost protestovat.

Čtěte na podobné téma:

Zbita na CzechTeku (28.7.2014)