Lichtenštejnové: Společnost s vykořisťováním neomezeným od roku 1621
Doba temna
Šlechtický rod Lichtenštejnů je dnes známý jako panovnický rod jedné z nejmenších a nejbohatších zemí Evropy — Knížectví Lichtenštejnsko. Málokdo si ale uvědomuje, že jejich skutečný vzestup k moci a bohatství začal na české půdě — a že šlo o vzestup, který byl vykoupen krví, potem a utrpením českých poddaných. Tento příběh není o moudrém spravování majetku, ale o bezohledném využívání násilí, roboty, daní a náboženského útlaku, které se rozjelo naplno po roce 1621.
Po porážce českého stavovského povstání na Bílé hoře v roce 1620 se katolická šlechta chopila moci s brutální efektivitou. Konfiskace majetku protestantské šlechty otevřela cestu novým „věrným“ hráčům. A Lichtenštejnové, původně nepříliš významný rod, se stali jedněmi z největších vítězů Bílé hory. Získali ohromné majetky — panství Valtice, Lednice, Bučovice, Šternberk, Opava a mnoho dalších. A s těmito panstvími přišly tisíce poddaných, kteří byli vtaženi do systému feudálního teroru.
Na lichtenštejnských panstvích se robota rychle změnila z tradiční pomoci na těžkou, systematickou dřinu. Poddaní byli povinni odvádět práci pro vrchnost několik dní týdně — bez nároku na mzdu, bez protestu, pod hrozbou trestů. Často to znamenalo orbu, sklizeň, stavbu cest, údržbu panských statků nebo práce v lesích. V Lednici vznikaly barokní zázraky architektury, zatímco venkované žili v bídných podmínkách, v chatrčích bez základního vybavení a s minimem potravin. Panský přepych rostl ruku v ruce s venkovským zoufalstvím.
Kromě roboty museli poddaní platit celou řadu daní a poplatků. Desátky církvi, kontribuce panstvu, daně z dobytka, obilí, mlýnské poplatky — a k tomu ještě tzv. „povinné dary“ pro vrchnost. Kníže mohl kdykoli nařídit mimořádný výběr, například při stavbě nového zámku, loveckého zámečku nebo během svátků. Lichtenštejnové se také aktivně zapojovali do ekonomického podnikání na úkor poddaných — vlastnili pivovary, lihovary, lesy, mlýny, rybníky a kontrolovali místní trhy. Poddaný, který chtěl prodat zboží nebo porazit dobytek, musel zaplatit knížecí poplatek.
Lichtenštejnové byli fanatičtí katolíci a věrní stoupenci císařské politiky. Po roce 1621 se stali hlavními tahouny násilné rekatolizace na Moravě. Nezáleželo na tom, jakou víru lidé skutečně vyznávali — muset být katolíkem bylo státní politikou i nástrojem kontroly. Evangelíci byli vyháněni, protestantské školy a kostely zavírány. Do obcí přicházeli jezuité, kteří šířili víru „přesvědčivě“ — s asistencí vojáků a represivních úřadů. Poddaní, kteří se odmítli podřídit, byli trestáni, vyháněni ze země nebo jim byl zabaven majetek.
Dnes obdivujeme Lednicko-valtický areál, zapsaný na seznamu UNESCO, jako zázrak evropské krajinné architektury. Ale málokdo se ptá: kdo to vlastně vybudoval a za jakou cenu? Odpověď je jednoduchá: nevolníci, kteří dřeli jako otroci na rozmary knížecí rodiny, která nikdy nepoznala hlad ani strach z úderu bičem. Lichtenštejnové se postupně stali jedním z nejbohatších šlechtických rodů Evropy. Z Čech a Moravy si udělali svoje hospodářské impérium, odkud čerpali výnosy po staletí — až do konce druhé světové války, kdy jim byl majetek v Československu konečně zkonfiskován.
Knížecí rod Lichtenštejnů dnes vystupuje jako moderní a kulturně založená dynastie. Jejich právníci však roky usilovali o navrácení historického majetku v ČR, včetně tisíců hektarů půdy a lesů. Ale pokud si připomeneme, jakým způsobem tento majetek vznikl — vykořisťováním, násilím a náboženským útlakem — nabízí se otázka: Mají na něj skutečně morální nárok? Možná by bylo lepší, kdyby zůstali jen v učebnicích historie — jako varování před tím, co se stane, když moc a beztrestnost spojí své síly.
Čtěte na podobné téma:
Pobělohorský katolický protektorát cizí šlechty, konfiskující české majetky (24.12.2024)
Stát ve 3. tisíciletí – kniha vládnoucího knížete z Liechtensteinu (20.3.2013)
Politika v době umělé inteligence #24: Digitální stát ve třetím tisíciletí (5.2.2025)