Kyvadlo demokracie. Od progresivismu k národnímu konzervatismu

Politika obsahuje jistý poměr mravnosti, idealismu, pragmatismu a cynismu. Kyvadlo české demokracie po roce 1989 se kloní k té či oné straně. Pohyb se děje zpravidla mezi krajními polohami, střetávají se vášně a rozum a s nimi období vzepětí a zklamání.

Přechod od komunistické totality k demokracii uvedl legendární výrok Václava Havla „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. V období 1998-2013 převládl cynický klientelismus, spjatý s prorůstáním nekalého byznysu do politiky a symbolizovaný takzvanou opoziční smlouvou mezi ČSSD a ODS. Poté protikorupční vlna vynesla do politiky nové privátní projekty: Bártovy Věci veřejné, Okamurův Úsvit a později SPD, Babišovo ANO. Po dalším zklamání následovala ideologie progresivismu a s ní vláda pětikoalice v roce 2021.

Dnes opět zažíváme vystřízlivění, tentokrát z progresivismu, který představuje radikální politický směr demokratického Západu. Proti němu se mobilizuje národní konzervatismus. Výsledkem je rozdělená společnost na dva nepřátelské tábory. Politický střed chřadne.

1. Krize identity: civilizační a národní

Zastavme se u kořenů aktuálního konzervativního hnutí. Zaprvé uveďme, že hnutí reaguje na dvojí krizi identity – civilizační a národní. Jde zejména o reakci na extrémní migraci do Evropy z jiného civilizačního okruhu, zvláště z oblasti radikálního islámu. Podle agentury Frontex v roce 2023 stoupl počet nelegálních migrantů na území Evropské unie na 380 tisíc. Přišli hlavně ze Sýrie, Guineje a Afghánistánu, přičemž 80 % z nich byli muži. Letos, v prvních dvou měsících, dorazilo nejvíce běženců z Mali, Senegalu, Mauretánie, Tuniska a Bangladéše.

V důsledku toho oslabuje kulturní a hodnotová soudržnost Evropy, stoupá kriminalita, ženy pociťují ohrožení, narůstají problémy ve školství, klesají sociální jistoty, což vcelku představuje hrozbu pro stabilitu společnosti a demokracie. V prvé řadě je zasažena západní Evropa a Skandinávie. Zasaženo je však všech 29 evropských států, včetně Česka, které jsou součástí Schengenského prostoru volného pohybu osob.

Vedle civilizačního strachu panuje obava ze ztráty staleté národní a státní svébytnosti v důsledku tlaku na federalizaci Evropy, skrze rušení práva veta unijních členských zemí mimo jiné v zahraniční, obranné a migrační politice.

2. Hrozby ekonomické a bezpečnostní

Zadruhé uveďme, že protivlna národního konzervatismu reaguje na ekonomické a bezpečnostní hrozby, související s pandemií covidu, agresí Ruska na Ukrajinu, ale i s evropskou zelenou transformací, zvanou Green Deal. Právě radikální zelená politika vykazuje sklon k sebedestrukci nejen evropského průmyslu a konkurenceschopnosti, ale i životní úrovně v důsledku vysokých cen energií a potravin. Paradoxně trpí i globální životní prostředí kvůli převádění výroby do těch částí světa, kde je násobně vyšší produkce škodlivin.

Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2023 se na pokraj chudoby dostala čtvrtina populace. Aktivně musí šetřit na jídle a vytápění bytu zhruba 800 tisíc obyvatel. Náklady na bydlení těžko zvládá 22 % domácností, tedy asi dva a půl milionu lidí.

Celkově tak ekonomické a bezpečnostní hrozby, spolu s krizí národní a civilizační identity, vyvolávají strach a zlobu vůči progresivistickému kartelu politických stran a médií, proti celé vládnoucí elitě. Statisíce lidí hledají volební alternativu.

Genetický plod progresivismu

Z uvedeného vyplývá, že národně konzervativní hnutí je geneticky spjaté s progresivismem, vyrůstá z něho, je jeho plodem. Svůj étos čerpá z revolty proti sebeničivé migrační politice, proti erozi národní a státní suverenity, proti extrémní zelené transformaci, ale i z odporu proti potlačování názorového pluralismu a zneužívání metod umlčování a ostouzení jinak smýšlejících.

Dnes je módou házet protestní konzervativní hnutí do jednoho pytle s krajní pravicí a vykreslovat je jako nebezpečí pro demokracii. Buď jde o nepochopení, nebo o záměr znevěrohodnit politickou a názorovou opozici, což je v rozporu s liberální demokracií.

V rámci široké kategorie antiprogresivismu přitom rozlišujeme strany nové pravice i nové levice. Ty první zastupují konzervativní pravicoví politici na čele s Meloniovou v Itálii či Le Penovou ve Francii. Ty druhé řadíme mezi konzervativní levici, zastoupenou Ficem na Slovensku či Wagenknechtovou v Německu. V tomto spektru se vyskytují krajní a středové polohy. Je zřejmé, že rozpor mezi progresivismem a národním konzervatismem je nadřazený pravolevému členění. Stejně tak přesahuje a přetíná štěpení Babiš vs. Antibabiš.

Zpět z progresivního vandru?

Jestliže progresivismus má sklony k polarizaci a sebedestrukci, pak národní konzervatismus může skončit obdobně. Souvisí to s atmosférou plnou emocí a vášní. Svědčí o tom prezidentská volební kampaň v USA, kde proti progresivismu uspěl v Republikánské straně nikoli umírněný konzervativec Ron DeSantis, ale radikální Donald Trump.

Bohužel to, čeho se dnes nedostává, je poctivá středová politika, založená na dialogu, respektu a kompromisu. Umírněná verze národního konzervatismu je proto výzvou pro všechny opoziční i vládní strany v Česku. Je to i výzva pro ODS a KDU-ČSL k návratu z progresivistického vandru k vlastním ideovým kořenům. ODS by se tak mohla rozkročit a obnovit své konzervativní i liberální základy. Nemusela by svou identitu rozpouštět v mišmaš koalici Spolu. Nadto by mohla odčerpat hlasy voličů řadě opozičních stran. Mohl by to být recept na nenormální stav, kdy ANO má kolem 30 %, zatímco Spolu jen 20 % preferencí.

Výzva umírněného konzervatismu

Doslova na ulici leží tato témata umírněné verze konzervatismu: národní zájmy a vlastenectví, stop nelegální migraci z kulturně a nábožensky odlišného světa, racionální zelená politika, důraz na tradiční rodinu a respekt k menšinám, ochrana nezletilých před aktivistickým tlakem na změnu pohlaví, zmírnění státních a unijních regulací, úzká spolupráce v rámci mezivládní Evropské unie, bezpečnostní zakotvení v evropském pilíři NATO.

Tato témata představují imperativ. Jsou předpokladem schopnosti Česka, Evropy i kolektivního Západu čelit vlastní destabilizaci a odolat tlaku imperiálního Ruska, rozpínavé Číny a radikálního islamismu v rámci střetu civilizací.

Text vyšel pod názvem „Jáma a rozkmitané kyvadlo demokracie.“ Lidové noviny, 12. 4. 2024. s. 13.

Zdroje:

ČTK. 16. 1. 2024. „Frontex hlásí 380 000 nelegálních vstupů do Evropské unie. Přibylo jich nejvíce od roku 2016.“ Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/nelegalni-vstupy-evropska-unie-frontex-migrace_2401161544_ano

Echo24. 26. 3. 2024. „Kriminalita v Německu výrazně vzrostla, spolkové orgány viní nekontrolovanou migraci.“ Zdroj: https://echo24.cz/a/HFSET/zpravy-zahranici-kriminalita-vyrazne-vzrostla-nemecko-migrace-spolkove-zeme

Holub, Petr. 3. 4. 2024. „Chudoba v Česku. Čtvrtina lidí je na pokraji, odhalil unikátní průzkum.“ Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-ctvrtina-cechu-loni-sklouzla-na-pokraj-chudoby-odhalil-unikatni-pruzkum-248930

Echo24. 3. 2. 2024. „Zpráva o bezpečí 2024: Němce děsí migrace, nevěří ve vítězství Ukrajiny, obávají se války a pochybují o USA.“ Zdroj: https://echo24.cz/a/HtQZi/zpravy-svet-nemecko-zprava-bezpeci-2024-desi-migrace-neveri-vitezstvi-ukrajiny

Robejšek, Petr. 11. 8. 2015. „Migranti a stabilita západní společnosti.“ Zdroj: https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=25745

Záhořík, Jan. 3. 12. 2023. „Senegal odjíždí na Kanáry. Co stojí za novou a nečekanou migrační vlnou.“ Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/senegal-kanary-migrace-afrika-novy-zivot-mladi-lide.A231201_201621_zahranicni_lisv

Zbožínek, Jaroslav. 22. 3. 2024. „Nezavírejme před tím oči. Německo zveřejnilo výbušná čísla o kriminalitě migrantů.“ Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-nezavirejme-pred-tim-oci-nemecko-zverejnilo-vybusna-cisla-o-kriminalite-migrantu-40465005