Jestli je spravedlnost základní hodnotou, měla by platit i v důchodech

Veřejná debata k důchodům se zatím točí téměř výhradně kolem valorizací a věku odchodu do důchodu, vláda ale aktivně připravuje i výraznou změnu třetího penzijního pilíře, ve kterém si lidé spoří na stáří. Ministerstvo financí chce, aby si lidé spořili výrazně více a stát jim k tomu dá vedle současných fondů do ruky i zcela nový investiční produkt. Národní rozpočtová rada pod vedením Mojmíra Hampla ale záměr kritizuje s argumentem, že pomůže jen domácnostem s vyššími příjmy.

Já to na rozdíl od ní považuji za krok správným směrem a jednu z mála cest, jak zachovat v penzijním systému spravedlnost.

Dlouhé roky bylo zvykem politiků mluvit o snaze vyvažovat zásluhovost v penzích s principem solidarity. Pravice vždy bojovala za to, aby lidé, kteří pracují a odvádějí vyšší příspěvky do penzijního systému, dostávali ve stáří také poměrně vyšší důchod, levice tradičně zdůrazňovala především vzájemnou solidaritu. Čitelný politický program pravice a levice ale bere za své. Jakmile vystřelila inflace do nečekaných výšek, aktivovala se zákonná valorizace a v návaznosti na ní se rozdíly mezi vyplácenými důchody rozevřely do nebývalé šíře. A tak i pravicová vláda dnes musí zatáhnout za záchranou brzdu a postarat se o to, aby vývoj cen nedrtil důchodce s nejnižšími příjmy. Chystaná vládní opatření proto dost možná zrychlí růst nejnižších důchodů, ale ty nejvyšší porostou pomaleji.

Na frak bude princip zásluhovosti dostávat i v budoucnosti. Mohou za to demografické změny, stále větší tlak na veřejné rozpočty a nastavení důchodů jako svého druhu sociální dávky, která je stále rostoucímu počtu penzistů vyplácena stagnujícím počtem daňových poplatníků. Je proto pravděpodobné, že reálný vývoj povede v dlouhodobém výhledu k dalšímu redukování zásluhové složky důchodů a rozhodně nelze brát na lehkou váhu scénář, podle kterého jednou dojde v Česku (a dost možná v celé Evropě) ke sjednocení vyplácených penzí na víceméně stejné výši. Matador diskuzí o penzijní reformě Vladimír Bezděk mluví dokonce o rovném důchodu.

To ale neznamená, že by pravice měla na princip zásluhovosti „více dám, více dostanu“ rezignovat. Naopak. Střední třída a lidé s vyššími příjmy odvádějí do průběžného penzijního systému více peněz než ostatní a mají právo očekávat, že jim stát takovou „investici“ v budoucnu, v jejich vlastním seniorském věku, vrátí. Protože ji v dlouhodobém výhledu pravděpodobně nedostanou ve státem vyplácených penzích, měli by už nyní dostat maximální svobodu k tomu, aby se na stáří s daňovou nebo jinou podporou státu připravili prostřednictvím vlastních úspor; ať už se rozhodnou pojistit se na stáří koupí bytu, zainvestují do životního pojištění nebo v rámci třetího pilíře využijí penzijní fondy nebo nově navrhovaný dlouhodobý investiční produkt.

Pokud je spravedlnost jedním s pilířů, na kterých stojí dlouhodobá udržitelnost fungování demokratických společenství, tak by měla existovat i v důchodovém systému.