Jak s tím Madurou

Zatímco se informační média plní agenturními zprávami o zajetí Madury a americké intervenci ve Venezuele, aby si veřejnost mohla udělat úplnější obrázek o situaci v Karibiku, naši představitelé napříč politickým spektrem vydávají nejrůznější prohlášení o oprávněnosti tohoto zásahu. Všiml jsem si, že tato prohlášení se skutečně rozprostírají napříč všemi názorovými proudy – od ostrého odsouzení, jehož představitelem je podle deníku N senátor Fischer (TOP 09), který má mimochodem velmi uhrančivé oči:

„Noční americký útok proti Venezuele a ruská agrese proti Ukrajině mají jedno společné. Jsou agresí proti suverénnímu státu,“ napsal senátor Pavel Fischer, předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. „Je děsivé, že USA porušují všechny normy mezinárodního práva o nepoužití síly.“

až po jednoznačný souhlas se zásahem z Klubu důchodců na Praze 10, zejména ze strany bývalých radikálnějších komunistických funkcionářů, kterým byl nedávno snížen důchod a jejichž oči jsou naopak stařecky uslzené a nijak zajímavé.

Pro mne osobně jde o komplexní strategicko‑politický krok, který se poctivě snažím promýšlet ze všech stran. Navzdory své poměrně velké informovanosti a erudici v politických otázkách se musím přiznat, že si zatím nedokážu vytvořit definitivní názor. Snažím se myslet zcela objektivně a tak, abych se na sebe ráno vůbec mohl podívat do zrcadla.

Vyčkám tedy s konečným stanoviskem minimálně do doby, než pomine sněhová kalamita v Praze. Tam se podle nejrůznějších médií – a jak si ověřuji i v osobních rozhovorech s příbuznými a přáteli – chystá téměř arktická zima, kdy bude sněžit a mrznout, až to bude praštět. Nabízí se otázka, zda jsou HODNOTY posypových hmot a soli dostatečné. Často se totiž stává, že v podobných situacích magistrát a příslušné posypové autority podcení stav zásob. Končí to pak smyky a dopravními zácpami, což představuje velmi nepříjemnou komplikaci pro všechny, bez ohledu na jejich hodnotovou orientaci. Doufám tedy, že se tomu magistrát tentokrát vyhne. Bylo by to namístě – primátor Svoboda má více než osmdesátileté zkušenosti s řízením města a k tomu podporu náměstka Hřiba i všech houbařů z Brna.

Mohlo by se zdát, že by mi to mohlo být jedno, protože tady po sněhu není ani památky, ale jedno mi to není. Citově, emocionálně a hormonálně jsem stále připoután – básnicky řečeno – k soše sv. Václava, který dnes z výšky sleduje průběh stavebních prací na Václavském náměstí spolu se sochami čtyř svatých Čechů a Češek s nezanedbatelným podílem německých, uherských, vikingských, ruských a ukrajinských genů. Podíl francouzského DNA se totiž zvětšil až po bitvě u Slavkova a přesunu francouzských vojsk po naší vlasti, tehdy patřící Rakousku.

Ačkoli tedy sám nevím, netrpělivě budu čekat na vyjádření hodnotově orientovaných insiderů pana Zdechovského, pana Vystrčila, paní Němcové a satanistů.