Štít pro demokracii, nebo proti ní?

Evropská komise nedávno představila velkolepý projekt se vznešeným názvem Evropský štít pro demokracii.

Ten by nás měl chránit před jakýmisi hybridními hrozbami pomocí všelijakých úřadů, neziskových organizací, médií a aktivistů. A tento bohulibý dáreček si navíc sami zaplatíme ze svých daní, to abychom z něj měli ještě větší radost. (dostupné zde)

Taková péče o demokracii by nás měla zcela jistě uklidnit. Pokud ovšem pro překlad nepoužijeme orwellovský slovník…

Orwellovský „newspeak“ (z Orwellova románu 1984) je ideologický jazyk vytvořený Stranou, aby lidem znemožnila samostatné myšlení. K tomu používá matení pojmů, kdy slova mohou mít naprosto opačný význam, například „válka je mír“ nebo „svoboda je otroctví“.

„Svoboda projevu je základem naší silné a pulzující evropské demokracie. Jsme na ni hrdí. Budeme ji chránit. Protože Evropská komise je strážkyní našich hodnot,“ napsala na síti X von der Leyenová. (dostupné zde)

Po takovém překladu zní slova předsedkyně Evropské komise opravdu hrozivě!

A když k tomu přidáme skutečnost, že Evropská unie je se svobodou projevu poslední dobou poněkud na štíru, obavy jsou na místě.

Americký viceprezident J. D. Vance na loňské bezpečnostní konferenci v Mnichově ostře zkritizoval úpadek svobody v Evropské unii. (dostupné zde)

„Svoboda slova v Evropě upadá. Z naší strany se zdá, že slova jako dezinformace a boj proti nim spíše připomínají sovětskou cenzuru,“ říká Vance.

U nás máme též všelijaké „štíty demokracie“ a „strážce hodnot“.

Také pan prezident ve svém novoročním projevu slíbil, že bude hlídat vládu, aby neohrozila demokracii. Jen je škoda, že nebyl takto starostlivý v době působení vlády minulé, která se netajila tím, že ctí „právo na korigované informace“. (dostupné zde)

Otázkou zůstává, jak si pan prezident představuje demokracii.

Krátce před Vánocemi se Petr Pavel zúčastnil monstrózní akce v pražském Kongresovém centru, jejíž součástí bylo promítání propagandistického filmu Velký vlastenecký výlet, který přináší černobílý pohled na válku na Ukrajině. (dostupné zde)

Na tuto akci, která nám pamětníkům silně připomíná podobné události z doby normalizace, bylo navezeno téměř čtyři tisíce studentů z celé republiky. Chyběla už jen mávátka a skandování „Ať žije soudruh prezident!“

Zajímavé je, že tento film, který má za úkol zdiskreditovat takzvané dezoláty, je prezentován jako dokument. Dokumentem však není, neboť v něm vystupují komparzisté, jak o tom na Blogosvětě píše kolega Luboš Zálom v článku s názvem Velký dokumentární podvod. (dostupné zde) Tvůrci filmu pravděpodobně nenašli ty správné „proruské dezoláty“, kteří by odpovídali jejich představám…

A další pozoruhodná věc se týká samotného autora tohoto veledíla, Robina Kvapila, a jeho kuriózních „mladických nerozvážností.“ (dostupné zde)

„Kvapil v listopadu 2007 pomaloval zeď koleje Astorka v Novobranské ulici v Brně „sprostými obrazy“, jak konstatovala škola. Mimo jiné se na zdi objevila postava s bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš!“ a motiv hákového kříže. Kvapil hned druhý den všechno smazal a pak tvrdil, že tak chtěl upozornit na připravovanou premiéru své inscenace Heil hou!“

Ale zdá se, že panu prezidentovi ani „významné části veřejnosti“ toto nevadí…

Prezident Pavel totiž v souvislosti s kauzou Filipa Turka prohlásil, že není rozhodující, zda jeho výroky byly prokázány, ale co si o tom myslí významná část veřejnosti! (dostupné zde)

Ovšem kdo je ona významná část veřejnosti, která má tak velké slovo i na Hradě, prezident nevysvětlil. Je to snad nějaká šlechta?

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová v rozhovoru pro Parlamentní listy říká, že se zde vytvořila jakási „politická šlechta“, která si osobuje právo urážet a dehonestovat každého, kdo se odkloní od jejího názoru. Dokonce se protestuje proti tomu, když tito názorově odlišní vyhrají demokratické volby… (dostupné zde)

Právě na takového „příslušníka šlechty“ narazil Igor Chaun, když náhodou či řízením osudu procházel kolem Kongresového centra zrovna v momentě, kdy se tam chystalo promítání výše zmíněného snímku.

Režisér Chaun zde potkal bývalého spolužáka a slovutného režiséra Jana Hřebejka. Ten mu na kameru potvrdil, že už s ním nemluví. Následně k tomu na sociálních sítích dodal, že on a ostatní bývalí spolužáci by si o něj dnes neopřeli ani kolo, a pokud o něm náhodou mluví, tak jen s nejhlubším opovržením. Chaunovy příznivce označil za prvoky. (dostupné zde)

Igor Chaun poté natočil video věnované Janu Hřebejkovi, které všem doporučuji ke zhlédnutí. Každý ať potom posoudí sám, který z těchto dvou umělců nabízí pohled vycházející z laskavosti, moudrosti a hlubšího duchovního přesahu, a který je… ten druhý. (dostupné zde)

Toto video a Chaunova slova ukazují „sondu do duše“ takzvaného dezoláta mnohem lépe než kdejaký, na zakázku vytvořený pseudodokument.

V pořadu Luboše Xavera Veselého X talk Chaun říká: „Nejsem dezolát, respektive pouze v myslích chorých lidí. Jsem normální člověk, který tvoří, žije, dýchá, má rád tuhle zemi a nechce přijímat předžvýkané, jednoznačné, černobílé názory. Ostatně proto jsme se jako studenti podíleli na té změně v listopadu 1989…“ (dostupné zde)

Připomínám, že Igor Chaun byl studentským vůdcem v době takzvané sametové revoluce. V době, kdy jsme věřili ve svobodu. A tím se vracíme zpět k otázce demokracie.

Opravdu potřebujeme štít k tomu, abychom ochránili demokracii? Štít se obvykle používá v boji, a v tomto případě je to boj ideologický.

Robert Kotzian se domnívá, že Evropský štít pro demokracii nemá s demokracií mnoho společného. Ve skutečnosti představuje hradby, které mají chránit globální elity. Ty už začínají tušit, že jejich éra končí… (dostupné zde)

Demokracie nepotřebuje žádný štít, ten brání pouze nežádoucím myšlenkám, které by mohly ohrozit falešný obraz světa. Demokracie potřebuje jedině svobodu…

Nastupuje nová vláda, znamená to pro nás naději na zlepšení našich životů? A vrátí se svoboda zpět do naší společnosti?

Nové koště dobře mete, a tak některá vládní rozhodnutí určitě vnímám pozitivně, především odmítnutí nebezpečného migračního paktu. Také oceňuji, že ve svém novoročním projevu mluví premiér o míru namísto strašení válkou, na které jsme byli zvyklí. A co se týče svobody slova, ráda bych věřila ve zlepšení, ale…

Pokud je minulá vláda právem kritizována za to, že označovala lidi s nežádoucími názory nálepkou „dezinformátor“, musím připomenout, že s tímto označením jsem se poprvé setkala v době Babišovy zdravotní diktatury. Tehdy byl takto titulován každý, kdo nesdílel oficiální názor na řešení pandemie covidu. Nedávná zpráva o pronásledování doktorky Pekové bohužel vypovídá o tom, že v tomto ohledu se mnoho nezměnilo… (dostupné zde)

A v této souvislosti se mi znovu vybavuje Karel Kryl, který říká, že „politikům se nevěří, politikové se kontrolují…“

Na závěr bych nám všem popřála do nového roku nejen hodně zdraví, ale též hodně svobody. Jsou to cenné komodity, o které musíme sami pečovat, protože ani nová vláda, ani pan prezident, a dokonce ani Evropská komise se svým štítem to za nás neudělají. :)