Gaza: Dvacetibodový plán – hlas proti

Který chybí? V původní verzi má číslo 18 a týkal se toho, že Izrael napříště nebude provádět vojenské údery v Kataru. Na tomto závazku se nic nemění, ale protože ho dal Netanjahu ústně během telefonického rozhovoru katarskému premiérovi Al Thánímu, jevilo se zřejmě jeho zařazení do plánu jako nadbytečné.

Zkrácenou českou verzi plánu přineslo Echo24:

https://www.echo24.cz/a/HLXZH/zpravy-svet-trump-se-setka-s-netanjahuem-aby-vyresili-situaci-v-gaze

●

Je to dobrý plán? Může být. Je realistický? To se teprve ukáže. V době psaní tohoto článku (úterý 30. 9. po poledni SELČ) se čekalo na klíčovou odpověď, totiž postoj teroristického hnutí Hamás. Mezitím většina klíčových hráčů světové politiky plán podpořila. V teroristickém táboře ho zatím odmítl Palestinský džihád. Pokud jde o Palestinskou autonomii, ta vyjádřila ochotu spolupracovat. Důležité budou také postoje politických formací v Izraeli. Aktuálně plán podpořili lídři levicové centristické i pravicové opozice (Demokraté, Ješ Atid, Modrobílí, Jisrael Bejtejnu), zatímco někteří se dosud nevyjádřili (což se může po zveřejnění článku změnit*). Očekávají se negativní ohlasy z ultrapravicového křídla vládní koalice; to se potvrdilo v případě Becalela Smotriče, šéfa Náboženských sionistů, ministra financí a druhého ministra v resortu obrany zodpovědného za civilní záležitosti na Teritoriích (Judea, Samaří). Ačkoli není zcela jasné, jestli náboženští sionisté plán definitivně odmítnou (i s případnými politickými důsledky pro vládu – té ale z tohoto důvodu pád nehrozí, protože opozice vstřícně slíbila, že vytvoří „záchrannou síť“), dal Smotrič na sociálních sítích jasně najevo, co si o něm myslí. Stojí za to se s jeho úhlem pohledu seznámit.

Ministr uvedl, že toho má hodně co říci a dá-li Bůh, učiní tak později, po řadě konzultací, které ho v úterý (30. 9.) čekají. „Ale jedna věc musí být řečena už nyní,“uvedl s omluvou, že kalí radost nadšencům a přináší pohled realisty: „Po 7. říjnu a dvou letech obětí, hrdinství a oddanosti národa lvů, s bolestnými náklady a díky Bohu i obrovskými úspěchy, jde o návrat ke staré představě outsourcování naší bezpečnosti cizincům a lpění na iluzích, že někdo jiný udělá naši práci za nás… Vyměňovat skutečné zisky v terénu za diplomatické iluze a lesklé ceremonie, opět mluvit o »dvou státech«, o »Palestincích vládnoucích Palestincům«, o vytvoření palestinské policie školené Egyptem a Jordánskem, o zapojení Kataru jako klíčového hráče — to všechno je neskutečně zastaralé. Je to návrat ke konceptu Dohod z Oslo.“

Smotrič 20bodovou dohodu vnímá jako historicky promarněnou příležitost konečně se osvobodit z pout Oslo, jako drtivý diplomatický neúspěch, cílenou slepotu a odvrácení se od všech lekcí, které dal Izraelcům 7. říjen, a pokračoval: „Podle mého názoru to skončí v slzách. Naše děti budou opět muset bojovat v Gaze. To je to, co Einstein definoval jako šílenství: dělat pořád to samé a očekávat jiný výsledek.“ Podle něj je dohoda o Gaze tragédií vedení, které utíká před vlastním posláním. Ptá se, zda existuje naděje. „Existuje šance, že tvrdohlavost nepřítele (Hamásu) nás opět zachrání před námi samotnými, jak se to stalo tak často v minulosti? Že nás realita přinutí vrátit se na cestu odvahy, vítězství a převzetí odpovědnosti za náš osud a naši bezpečnost — tentokrát s širší mezinárodní podporou?“ Otázky zůstávají otevřené. Smotrič pochybuje, že současný kurz je za daných okolností jedinou možnou volbou. „S ohledem na mezinárodní tlak, ničivou kampaň s rukojmími, premiérovo počáteční odmítnutí dobýt Gazu nebo neochotu přijmout původní Trumpův plán (naprosto nerealistickou koncepci vysídlení celého Pásma - LS), vojenské otálení, selhání koordinace s vojenským velením, oslabené vládní koalici a přirozené únavě po dvou letech války - je toto maximum, čeho lze v tuto chvíli dosáhnout? To jsou dobré otázky. Budeme konzultovat, zvažovat a rozhodneme, dá-li Bůh.“

A ukončil, že oslavy, které od včerejška probíhají, „jsou prostě absurdní“.

* V době přípravy tohoto článku zareagoval i expremiér Naftali Bennett, který na sociálních sítích uvedl: „Během posledních dvou let padly stovky našich synů v Gaze; přišli jsme o ty nejlepší z nejlepších. Desítky rukojmí byly zabity během pobytu v zajetí Hamásu. A teď má masakr a válka skončit tak, že se izraelská vláda omluvila sponzorovi masakru Kataru a propustí stovky teroristů, podobných Sinwárovi (strůjce masakru ze 7. října - LS). Je to těžké rozhodnutí, ale nezbytné, protože vláda nedokázala porazit Hamás a přivést naše zajaté bratry, kteří trpí v zajetí, přičemž cena, kterou platíme a budeme platit, je příliš vysoká.“ Bennett má sice pochopitelné výhrady, ale nestaví se vůči dohodě o Gaze do opozice.

Na tahu je nyní Hamás, který si zjevně dává na čas.