Výzva k volbám - nenásilná agitace

Následující text chci věnovat všem svým spoluobčanům, kteří se stále rozmýšlejí zda mají jít k volbám. Pokud si text pozorně přečtou snad pochopí i to proč já k volbám chodím.

Člověk si často uvědomí, jak specifické jsou kulturní podmínky, ve kterých žije, až ve chvíli, kdy se setká s kulturou, která uvažuje zcela jinak. To, co nám připadá samozřejmé, může jiná společnost vnímat jako zvláštní, nepochopitelné či dokonce podivné — a to se stejnou samozřejmostí, s jakou my vnímáme své vlastní normy.

Stačí se podívat na příběhy, které se v dané kultuře dodnes vyprávějí. Nemusí jít jen o slavné pohádky z Tisíce a jedné noci — i méně známé vyprávění může odhalit hluboké kulturní vrstvy.

Jeden takový příběh, který mě zaujal, se odehrává nedaleko Abú Dhabí, v malé vesnici na okraji pouště. Tam žil úspěšný obchodník jménem Ben-Huj. Měl tři ženy — Zaynab, Laylu a Noor, které měl rád — prostorný stan, několik koz a stádo velbloudů. Jeho život byl poklidný a harmonický. Staral se o obchod a dbal na to, aby jeho stádečka měla vždy dostatek vody.

Tato idyla trvala až do chvíle, kdy se do vesnice přistěhoval nový soused Abba-Chuchl. Byl to kovář a veselá kopa, známý svými příběhy z cest. Neměl ani stádo koz, ani velbloudy, ani tři ženy jako Ben-Huj, ale měl něco jiného — nádherného arabského plnokrevníka jménem Šíra, kterého mu daroval emír za služby pro jeho stáje.

Když Ben-Huj koně poprvé spatřil, okamžitě se do něj zamiloval. Toužil ho získat za každou cenu. Nemohl spát, ztratil chuť k jídlu, jeho spokojenost byla ta tam. I když se mu podařil výhodný obchod, radost trvala jen do chvíle, než si opět vzpomněl na Šíru. Zachmuřil se a nebylo s ním řeč. Už to nebyl ten vyrovnaný, vždy veselý Ben-Huj, kterého vesnice znala. Nepotěšilo ho ani dobré jídlo od Zaynab, zpěv Layly, ani když mu Noor čechrala jeho černé vlasy.

Po delší době trápení se Ben-Huj rozhodl, že půjde za Abba-Chuchlem a svěří se mu. Ten právě hřebelcoval Šírovu bohatou hřívu. Když Ben-Huj koně uviděl, srdce mu poskočilo a málem zapomněl, proč přišel.

„Salám alejkum, sousede,“ pozdravil.

„Potřebuješ okovat koně?“ zeptal se Abba-Chuchl.

„Kdepak, Abba-Chuchle,“ odpověděl Ben-Huj. „Já mám velké trápení a jen ty mi můžeš pomoci.“ A bez otálení mu vše vyložil: „Zamiloval jsem se do tvého koně Šíry. Nemohu myslet na nic jiného. Prosím, prodej mi ho.“

Abba-Chuchl byl dobrák, ale svého koně měl velmi rád. Nechtěl ho prodat. Když však viděl, jak Ben-Huj strádá, po delším váhání navrhl:

„Ben-Huji, jsi bohatý obchodník. Dej mi své tři ženy — Zaynab, Laylu a Noor — a přidej ještě jednu. Pak ti dám Šíru.“

Ben-Huj se zaradoval. „Dám ti milerád své tři ženy, a k tomu dva velbloudy a jednu kozu!“

Ale Abba-Chuchl trval na svém: „Buď čtyři ženy, nebo nic.“

Ben-Huj začal přemýšlet, kde sehnat ještě jednu ženu. O všem doma pověděl Zaynab, Layle a Noor. Ty dlouze přemýšlely, jak mu pomoci, a nakonec Zaynab, která byla ze všech nejchytřejší, řekla:

„Vydej se do města Abú Dhabí za emírem. Ten je moudrý a určitě na nějaké řešení přijde.“

Ben-Huj nemeškal, vypravil se do města a vše emírovi pověděl. Když ho emír vyslechl, Ben-Huje se mu zželelo a projevil pro jeho soužení pochopení. Sám miloval plnokrevníky a měl ve stájích i anglické hřebce.

„Nuže, Ben-Huji,“ řekl emír, „budeš rok sloužit v mých stájích jen za jídlo a nocleh. Pokud budu s tvou prací spokojen, dám ti Zayum, jednu ze svých služebných.“

A tak se i stalo. Po roce vzorné služby dostal Ben-Huj služku jménem Zayum, kterou si celý radostný odvedl domů.

Příběh končí šťastně: Ben-Huj dal Abba-Chuchlovi své tři ženy — Zaynab, Laylu a Noor — a přidal k nim Zayum. Na oplátku získal arabského plnokrevníka Šíru. Od té doby Abba-Chuchl žije spokojeně se svými čtyřmi ženami a Ben-Huj se pyšně projíždí po vesnici na svém milovaném koni.

A když Ben-Huj potřebuje upravit kopyta svého koně, zajde za Abba-Chuchlem a poklábosí si se svými bývalými ženami, které dodnes rády vzpomínají na život s ním. Noor se vždy rozveselí, když si vzpomene, jak Ben-Hujovi čechrala vlasy, Layla zavzpomíná na svůj zpěv a Zaynab je dodnes pyšná, jak Ben-Hujovi dobře poradila.

A pokud vám to celé připadá tak trochu jako magorárna tím spíš běžte volit a víte koho!