Don Quijote de la Europa vytáhl proti Číně a USA

Do 22. května mají členské státy EU dát své připomínky k materiálu s názvem Net Zero Industry Act (Zákon o čistém průmyslu, NZIA), který by měl být reakcí na masivní státní podporu „zelených“ průmyslových oborů v Číně a v USA, a zachránit tak konkurenceschopnost a rozvoj těchto oborů v Evropě. Bohužel, rozsah nařízení a šíře potencionálních pozitivních a negativních dopadů, které však materiál NEANALYZUJE, v podstatě vylučují přehlednou a zasvěcenou diskuzi na většině myslitelných platforem, včetně českého parlamentu. Možná by pomohlo odpoutat se od desítek jednotlivostí, které NZIA obsahuje, a najít odpověď na základní otázky, zda má EU šanci finančně soupeřit s USA a Čínou a co se EU opravdu chystá zachraňovat. Je to její „zelený“ průmysl, nebo její zelená ideologie?

Než se dostanu ke svém nutně subjektivnímu hodnocení dalšího kroku EU činěného v rámci budování klimaticky neutrálního průmyslu (připomeňme si originální název: Green Deal Industrial Plan for the Net-Zero Age), nastíním alespoň obrysy situace.

Prvního ledna 2023 nabyl účinnosti zákon Spojených států amerických o snížení inflace (Inflation Reduction Act, IRA), který má prostřednictvím subvencí, půjček nebo slev na dani podpořit rozvoj zelené ekonomiky USA. Podpoří výrobu baterií, elektrických vozidel, výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, udržitelné letecké palivo a další. K dispozici je 369 miliard USD. Co IRA udělá s inflací, nikdo neví, snižování inflace je v názvu zákona jen proto, aby republikáni skousli, že podpora průmyslu se zaměří jen na zelené technologie. Čína činí v podstatě totéž, pouze nevíme kolika stovkami miliard, a rozhodně k tomu nepotřebuje žádné zákony nebo politické dohody.

Evropská unie je vyděšená, protože kroky USA a Číny mohou jednak snížit konkurenceschopnost evropských firem a jednak mohou tyto firmy své investice přesměrovat do těchto zemí. Významně se toto týká například evropských výrobců elektrických vozidel nebo baterií a celkově by tyto efekty mohly, údajně, ohrozit realizaci velkých klimatických a energetických ambic EU.

Evropa odpovídá za prvé diplomatickou cestou, například Emanuel Macron jednal s Joem Bidenem o možnosti výjimek pro evropské firmy, a za druhé právě zmíněným nařízením NZIA, které má regulačně a finančně podpořit technologie pro: obnovitelné zdroje energie, skladování elektřiny a tepla, rozvodné sítě, obnovitelná paliva nebiologického původu, udržitelná alternativní paliva, tepelná čerpadla, elektrolyzéry a palivové články, výrobu energie z jaderných procesů s minimálním odpadem z palivového cyklu (aha?), malé modulární reaktory a pro ukládání CO2 pod zem.

Jak jsem již naznačila na začátku a jak dokládají články českých a evropských komentátorů a analytiků, výhrad proti způsobu, jakým chce Evropská komise v tomto případě čelit USA a Číně jsou desítky. V rámcové pozici české vlády k NZIA (pro parlament ČR) začíná každý druhý odstavec slovy: Vítáme, že EK něco podporuje, navrhuje, že si uvědomuje… a pak pokračuje slovíčkem ALE. Většina těch ale se týká obav z nárůstu byrokracie, poškození vnitřního obchodu v EU, znevýhodnění zemí, jejichž státní rozpočet neutáhne další dotace, spoléhání na technologie, které ještě nejsou k dispozici. Atd. atp.

Vzhledem k tomu, že zelený průmysl není primárně oborem mého zájmu, dovolím si využít svého nadhledu a udělat obecnější hodnocení.

Závodit s USA a Čínou v podpoře domácího průmyslu (jakéhokoliv) je pro Evropu předem ztracený boj. Obě velmoci mají více peněz a jsou schopné jednat mnohem rychleji a efektivněji.

Kromě toho vidím slabinu Evropy v primární motivaci. Zatímco Čína a USA chtějí podpořit svůj průmysl a vybraly si oblast, kde vidí velký potenciál růstu, Evropskou komisi podezřívám z toho, že usiluje především o to, aby na cestě k vysněné klimatické neutralitě nebyla závislá na technologiích vyráběných v zahraničí. NZIA totiž obsahuje i ustanovení, že 40 % těchto zelených technologií musí být již v roce 2030 vyráběno v EU.

A to je podle mne špatně. Proč by Evropa neměla nakupovat tyto technologie v zahraničí, když tam budou levnější? Má Evropská komise strach, že jich bude nedostatek a Evropa nebude klimaticky neutrální v roce 2050, ale třeba až o deset, patnáct let později? Pokud ano, jde o strach zcela iracionální.

Ať již Evropská unie splní, nebo nesplní svůj klimatický cíl do roku 2050, z pohledu globálního oteplování to je jedno, protože Evropa produkuje jen 8 % celosvětových emisí CO2.

Evropská unie a její členské státy by měly podporovat ty oblasti průmyslu a celé ekonomiky, které mají šanci zůstat ve stále ostřejším celosvětovém konkurenčním boji životaschopné a prosperující, nezávisle na tom, zda spoluvytvářejí klimatickou neutralitu, nebo ne. Tato podpora by měla být přesně zacílená a administrativně jednoduchá. Vyrábějme a prodávejme světu draze to, po čem touží, a kupujme, co je pro nás cenově výhodné. Třeba palivové články nebo ukládání CO2 pod zem.