Být vybrán a pak zvolen

politika

„Kdyby volby mohly něco změnit, tak by je zakázali“, říká známé rčení. A také se říká, že kandidát musí být nejprve vybrán, aby mohl být zvolen (to be selected to be elected). V angličtině se to dokonce rýmuje.


A tak to fungovalo dlouhé roky a docela se dařilo budit zdání soutěže idejí a myšlenek různých politických stran. Síla, která za nimi stála, se o ně dobře postarala a také je donutila poslušně (či přes nějaký odpor) plnit úkoly. Vždy dokázala odvést pozornost a jakmile si někdo dovolil klást odpor či říkat, že „král je nahý“, byla snaha ho nějakým způsobem umlčet.

Což se tak úplně nepodařilo, protože se našli lidé, kteří se už nenechali zastrašit. A čím víc do nich šli, tím víc je to posilovalo. Vrtalo mi hlavou, proč tak vadí hnutí Stačilo!?

Asi proto, že neprošli žádným předvýběrem, a tedy nemusí být poslušní. Nepase je žádný velký sponzor, takže mohou být nezávislí. Ještěže mají ten hendikep: komunisty. Ti dost lidem vadí. Ale tak nějak výběrově, někteří nevadí. Tak se tu vedou volební boje: proti komoušům, proti Rusku, proti Babišovi, proti Fialovi, proti Bruselu (Green Deal, zbrojení).

A lidé na ty boje stále naskakují a půjdou volit jen proto, aby nevyhrál ten druhý. Řeklo by se „orel much nelapá“ a že nemá smysl chodit „s dělem na mouchu“, ale právě se to děje. Stačilo k tomu, že Vidlákovo Stačilo! s komunisty a zbylými socialisty v zádech vyrostlo tak, že se s největší pravděpodobností dostane do Sněmovny a v podstatě nicotná skupinka poslanců dokáže zničit celý systém?

To je přece směšné, ale říká se, že lavinu spustí sněhová malá koule řítící se z kopce, která se stále nabaluje. To by mělo svou logiku. Pak je ale systém chatrný a představuje „domeček z karet“, který při větším záchvěvu spadne.

A je třeba tomu záchvěvu předejít za každou cenu. Jenže zatím to nějak nevychází. Korespondenční volba skončila za očekáváním, Ústavní soud také zklamal, Trumpovy USA zařízly finanční podporu, lidem v Evropě se žije hůř. Ani ty války nijak moc (naštěstí) nevycházejí. A to se podepíše i na výsledku voleb v Česku.

A co pak? Uvidíme. Nemalujme čerta na zeď, ale buďme psychicky připraveni. Přejme si lepší scénář (klidný a férový průběh voleb, uznání výsledků), ale připusťme i ten horší (nepokoje, sociální bouře, neuznání výsledků či dokonce pokus o zrušení voleb). Pak se podle toho zařiďme.

Samozřejmě, že ti, kterým jde o všechno, se tak snadno nevzdají (předpokládám). Ale naštěstí tam vede hloupost, zbabělost a pohání je pýcha, která předchází pád. Silní jsou ještě dost, ale ta síla za nimi, která si je vybrala, slábne.

V těžkých časech a krizích zpravidla sílí i lidská pospolitost, lidství a objevují se ti, kteří se postaví do čela a budou ostatní vést a pomáhat jim. A vůbec není na škodu modlit se k pomoci z vyšších sfér a nemusí to být v kostele pod dohledem. V intimním vztahu s Bohem jakýkoliv prostředník jen překáží. Mně tedy určitě.

Omlouvám se za to, že mě k volbám ještě něco napadlo. Když oni ti „správní“ jsou tak neskonale inspirativní. Kdyby tolik nevyváděli, asi bych už nic nenapsal. Nic dalšího už napsat (naneštěstí) nestihnu, jen jsem zvědav, zda volbami ta hysterie skončí nebo začne ještě větší, protože vím, kdo bude víc hysterčit, když prohraje.

  • Sdílet: