Bílá, černá, žlutá aneb Rozděl a panuj

„Příliš mnoho bílých“

Nový skotský premiér Yousaf - dříve covidistický ministr zdravotnictví a proponent kontroverzního zákona proti nenávistné mluvě - si doslova a opakovaně stěžuje, že ve vedoucích pozicích Skotska je „příliš mnoho bílých“.

I kdyby to nebylo rasistické (je), je to pozoruhodné tvrzení: Není snad ve vlasti jeho rodičů na stejných pozicích dominance Pákistánců, v Číně Číňanů, v Egyptě Egypťanů, v Japonsku Japonců?

Kdyby rasismus naruby nebyl v progresivistických kruzích jev docela běžný a podporovaný, člověk by snad nad tím mávl rukou: Yousaf měl prostě smůlu. Rozvedl se s „příliš bílou“ manželkou (odtud může pocházet pifka na „příliš bílé lidi“) a vzal si palestinskou Arabku.

Ty jsou rovněž relativně bílé, ostatně jako i on sám, ale to by se mu asi nelíbilo. Člověk s rodiči z Pandžábu není o moc tmavší než opálený Čech a co teprve rodný jazyk? Pandž znamená pandžábsky pět, i naše dva indoevropské jazyky jsou si dokonce viditelně podobné, protože poslední společný předek existoval nedávno. Nebude to ani sto generací, ale spíš o dost méně. Nejen v tomto kontextu je rasismus docela směšný. Ve Skotsku si proti němu však málokdo dovolí protestovat, není to bezpečné, zatím jen pro kariéru.

Dominance starodomácích

Nikomu normálnímu dominance dlouhodobých domácích na důležitých pozicích nevadí. Stejně jako nevadí, když je to občas jinak. Není důvod neoblíbit si exoticky vypadajícího politika, který s vámi souzní. Pro mne třeba libertariánsky konzervativní britská ministryně Kemi Badenoch, původem z Nigérie a s krásně keltským příjmením, nebo nejlepší žijící ekonom USA Thomas Sowell, kterého progresivisté opravdu nemilují. Anebo odvážný hlavní hygienik či šéflékař státu Florida Joseph Ladapo, který se jako snad jediný lékař ve vysoké státní pozici nebojí ani říkat pravdu o mRNA vakcínách.

A naopak: není důvod oblíbit si politika s hlubokými domácími (nebo jinými) kořeny, který vás o svobody v rámci covidismu či wokeismu obírá. Důležité přece je, co politik dělá. Ne kolik má pigmentu.

Výkladní skříň extrémního progresivismu

Některé části Evropy se ovšem mění prudčeji, než bychom čekali. Skotsko je výkladní skříní někdy až extrémního progresivismu, který překvapivě tlačí zrovna nacionalisté (SNP). Překvapivě jen pro toho, kdo v tom vidí naprosto spontánní proces („koincidenční teorie“) a ne globalistické popostrkování.

Vzorové skotské prosazování extrémního covidismu, umísťování trans osob s penisem do ženských věznic nebo kolektivní povinné poklekávání při sportu je jen malý výřez neskutečných extrémů, nad nimiž bychom si u nás ještě ťukali na čelo, tedy ti z nás, kteří nejsou přisáti na některý wokesterský penězovod.

Woke extrémy prosakují stále víc i do Němec (nejnověji už nastal i boj o nahrazení pojmu „matka“ pojmem „rodící osoba“). Tyto podivnosti, stejně jako boje o bělost a nebělost ve skutečnosti jen těžko mohou být cílem samy o sobě, jsou jen šumem poutajícím pozornost, který zakrývá pokusy o mocenské přesuny proti svobodě a demokracii. V souladu se zdravým rozumem i s ústavou je třeba na ně upozorňovat a zastavit je, dokud je čas.

Kalifornské nápady na reparace

Kalifornie je výkladní skříní progresivismu v USA a tak není divu, že se i tam rodí podivné nápady. Třeba ten o reparacích za nadměrný podíl Afroameričanů na počtů vězňů, zásahů policie a třeba i údajné či skutečné nevýhody v oblasti bydlení a zdravotního stavu. To vše ne podle jednotlivých prokázaných případů diskriminace (což by bylo OK), ale rasisticky na základě barvy pokožky.

Kalifornii by to mohlo stát (pokud se nápad prosadí) až 800 miliard USD, tj. 2,5násobek ročního rozpočtu. Jak se budou řešit případy typu exprezidenta Obamy, jehož maminka byla „příliš bílá“ a táta nikoliv? Budou nějaké koeficienty bělosti a kolik generací zpět se to bude počítat? Kdybychom šli sedmdesát tisíc let zpátky, byli jsme všichni tmaví, až na naši neandrtálskou a denisovanskou zhruba 1/22 předků (počítáno z mých vlastních testů, ale měli byste to hodně podobné).

Jen tak pro zajímavost: Víte, kolik procent „bílých“ předků, viděno z pohledu pěti stovek let zpět, má průměrný Afroameričan? Jen ze 3/4 je z Afriky, zbytek je „příliš bílý“ čili převážně z Evropy, okořeněno trochou indiánů (máme je v sobě i my Češi, a i když se to zdá neuvěřitelné, jejich geny sem připutovaly pravděpodobně přes Huny). Ale to už se dostáváme na půdu genetické genealogie a „předkologie“, o které vám povím zase příště, aby tento článek nebyl moc dlouhý.

KAREL MACHALA

*„Woke“ znamená zhruba „probuzení“ nebo „uvědomělí“. Podobnost druhého překladu slova s komunistickým slovem není čistě náhodná. Je to jeden z pojmů pro podivný novolevicový progresivismus, který sám sebe nejčastěji nepravdivě označuje za liberalismus (viz můj slovníček dezinformujících slov) a který je neladící směsí zčásti vzájemně rozporných tvrzení a výkřiků, o nichž se, jako v každém podivném náboženství, nesmí pochybovat.