Batolata by řekla bullshit

Do novely zákona o dětských skupinách, která čeká na projednání vládou, proklouzlo opatření, které s novinkami v dětských skupinách a zavedením sousedských skupin nesouvisí a které si zaslouží pozornost a debatu. Zaujetí pozice nebude vůbec snadné a prověří, jaké základní hodnoty politici vyznávají.

Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž navrhlo změnit i zákon o státní sociální podpoře a zrušit strop hodin, po které může být dítě do 2 let v kolektivním zařízení, pokud je rodič na rodičovské dovolené. Doposud platilo, že rodič pobírající rodičovský příspěvek „na péči“, mohl své dítě do dvou let „dát do jeslí“ jen na 92 hodin měsíčně, tedy zhruba na 4,5 hodiny denně.

Když uzákoníme, že rodičovský příspěvek bude vyplácen i rodičům, které dají dítě do dvou let do jeslí (dětské skupiny atp.) na celý den, mění se de facto příspěvek na péči v dávku na dítě, protože již není péčí o dítě během pracovní doby podmíněn. Přináší to dva protichůdné efekty. Na jednu stranu zvýšíme svobodnou volbu rodin, jak žít svůj život, na druhou stranu vytvoříme prostředí motivující ke snížení péče o batolata ve věku od jednoho do dvou let.

Čemu dát přednost?

Odborné publikace uvádějí, že batolecí období zásadním způsobem ovlivňuje rozvoj osobnosti člověka a že klíčovou osobou emočního zdraví dítěte je především jeho primární pečující osoba, nejčastěji matka. Je tedy evidentní, že čím více času matka s batoletem stráví, tím lépe. Zájem dítěte je na hodnotovém žebříčku velmi vysoko.

Ale osobní svoboda, potažmo svoboda rodin rozhodovat o sobě a svých dětech, sedí na pomyslných špriclích toho žebříčku také hodně vysoko.

A aby to nebylo jednoduché, je tu ještě prozaický pohled státu. Když pečující rodič nastoupí dříve do práce, státu se vrátí část rodičovského příspěvku na daních a firmy plačící, že nemohou sehnat zaměstnance, budou spokojené (a více vyrábět a platit vyšší daně).

A nakonec je tu ještě otázka sociální spravedlnosti, protože v případě odbourání časového omezení by stát dával jedné skupině rodin více než té druhé. Platil by nejen příspěvek „na péči“, ale i celodenní jesle.

Jak se rozhodnout? Zrušit nebo nezrušit? Každý v této debatě bude mít svoji pravdu, svůj úhel pohledu. Já osobně bych se řídila úhlem pohledu těch, koho se navržená úprava nejvíce týká. A to jsou děti. Dovolím si tvrdit, že batolata by volila status quo a nejlépe návrat k limitu 46 hodin měsíčně, který na současných 92 hodin zvedla (sociálně demokratická) ministryně Jana Maláčová v roce 2019.

Jako člověk s pravicovým smýšlením bych možná měla zvolit svobodnou volbu, zájem dětí já ale považuji za hodnotu vyšší. Kromě toho si nemyslím, že rozhodnutí matek a rodin by bylo skutečně svobodné. Návrh na zrušení časového omezení považuji za intuitivní (doufám) manipulaci státu s rodinami, protože rodičovský příspěvek není tak vysoký, aby se matky mohly rozhodnout opravdu svobodně. Možnost jít do práce a zajistit si druhý příjem by byl pro řadu rodin rozhodujícím faktorem a nutil by matky, aby z finančních důvodů pracovaly na plný úvazek, tedy většinou déle, než by chtěly. A to proto, že nabídka částečných úvazků je v ČR stále prachbídná (byť díky daňové politice vlády pozvolna roste) a podmínky často diskriminující, protože firmy to vědí.

Jo, a taky padl argument, že zrušení časového limitu umožní dřívější návrat žen do pracovního života a tím přispěje k rovnosti žen a mužů na pracovním trhu. Myslím, že batolata by k rovným příležitostem řekla: bullshit.