Výzva pro novou ministryni české spravedlnosti
Vzhledem k relativně krátkému období, které má nový ministr spravedlnosti před sebou, se dá s poměrně velkou jistotou říci, že ho čeká skutečná výzva – jak ostatně přiznává i sám. Ministr je nakonec také jen člověk, který se musí nejprve zorientovat v chodu tak rozsáhlé instituce, jakou ministerstvo spravedlnosti bezpochyby je. Tradičně se mluví o tzv. sto dnech hájení – tedy období, kdy se nový šéf rezortu s úřadem teprve seznamuje.
Nový ministr či ministryně to však nebude mít vůbec lehké. Předchůdce, bývalý ministr Pavel Blažek, byl mimořádně výkonný a – jak se zdá – oblíbený jak v nejvyšších, tak i v nejnižších patrech společnosti. Zvládal nejen úřednické povinnosti, ale i řadu společenských aktivit – včetně zprostředkování daru pro český stát. Ačkoliv je tento dar poněkud kontroverzní, jak připouštějí i někteří vládní představitelé, zatím není zřejmé, zda byl postup nezákonný. Na konečné stanovisko si tak ještě budeme muset počkat.
Ač byl bývalý ministr těžká váha – jak odborně, tak pravděpodobně i společensky – rozhodně bych neodepisoval vyhlídky nové ministryně. Už jen fakt, že studovala práva ve Francii, může být pro český soudní systém výhodou. Francouzsky se právo řekne droit – česky tedy něco mezi „právem“ a „drátem“. A jak známo, na drátě si sedají vrabci i vlaštovky, a také se říká: „Je to lepší než drátem do oka.“ Výhody této francouzské volby se tedy, při troše dobré vůle, dají najít.
Český právní systém má sice své kořeny v rakousko-uherské tradici, ale zároveň byl ovlivněn i napoleonským zákoníkem – jako celé kontinentální právo. Najdou se ovšem hnidopiši, kteří budou tvrdit, že mezi rakouským a francouzským právním světem panují hluboké kulturní rozdíly. Možná trochu – ale je to vůbec důležité?
Francouzská kultura je v Česku tradičně oblíbená. A právě proto má paní ministryně – s francouzským jménem i vzděláním – velmi dobré předpoklady získat si srdce českého lidu, zejména na venkově. Francouzská vína, kuchyně, láska, literatura – to vše má u nás výborný zvuk. Ostatně i jedno dnes mimořádně populární české slovo má svůj původ ve francouzském výrazu petit chat (čti „ptý-ša“ – „kočička“), který se na Moravu údajně dostal během napoleonských válek.
Tento malý jazykový detail však možná skrytě připravuje půdu pro nečekané politické spojenectví – mezi ODS a Piráty. Nelze nevzpomenout památný transparent paní Gregorové „Chceš pr...?“, který ji svého času katapultoval do Bruselu – centra světové politiky. A i když dnes může působit, že se ODS od Pirátů vzdaluje, právě jazykový most „ptý-ša“ – „chceš pr...“ může, aspoň podle mého viscerálního cítění, naznačovat ideovou blízkost, kterou bychom neměli přehlížet. Chápu, že někteří politologové, ředitelé televizí či bývalí ministři spravedlnosti se mnou nemusí souhlasit – protože jejich viscerální cítění je jiné – ale já v tom cítím zárodek nadějného koaličního sblížení.
Ať už si o tom myslíme cokoli, pro mě osobně je nejpádnějším argumentem pro jmenování nové ministryně to, že je druhou místopředsedkyní ODS – tedy strany, která má, jak se říká, nejvíc másla na hlavě, pokud jde o aktuální zpochybnění důvěryhodnosti našeho justičního systému. A právě proto je podle mě správné a čestné, že ODS neutíká z boje, ale naopak do čela problematického rezortu staví vlastního člověka.
Kdejaký naivní hlupák by si mohl myslet, že když je strana spojována s podezřeními, měla by se kontrolou pověřit jiná. ODS však opakovaně ukazuje, že její přístup k řešení problémů je radikálně jiný, originální – v tomto případě možná inspirovaný sladkou Francií. Je to krásný příklad myšlení out of the box – podobně jako s tím drátem do oka.