Výstava obušků v Rudolfinu

Začátkem dubna se v Rudolfinu uskutečnila výstava věnovaná významu obušku v naší novodobé historii, nesoucí název „Obušku z pytle ven“. Akce proběhla pod záštitou ministra kultury a jejího slavnostního otevření se zúčastnil i náš nejvyšší představitel, který při zahájení pronesl krátký projev. V něm připomněl „nezastupitelnou roli obušku při budování demokratické společnosti v Československu“. Celý projev se nesl ve vážném, až ceremoniálním duchu.

Obušek, jak zdůraznil na úvod, je poměrně malý předmět, který však nese velký a úderně symbolický význam. Připomněl, že nejběžnější typ byl vyráběn z tvrzené gumy (pryže) a tvořil standardní výbavu členů Veřejné bezpečnosti i pořádkových jednotek. Šlo o masivní, tvrdý, ale mírně pružný kus gumy, obvykle černé barvy, dlouhý zhruba 50–60 cm, s jednoduchým poutkem na zápěstí. Tento typ se stal ikonickým zejména při zásazích v 80. letech, včetně událostí 17. listopadu 1989.

Po popisu fyzické podoby obušku se řečník krátce dotkl i jeho výchovné funkce, jak byla vyučována příslušníkům tehdejších represivních složek. Tato část byla obzvlášť zajímavá pro milovníky historie psychologie mučení. Fyzické použití obušku je totiž až posledním krokem – jeho hlavní síla spočívá v zastrašování. Stručně řečeno, řekl: „Pokud nebudeš poslouchat a respektovat vedoucí úlohu strany, dostaneš po letech tak, že nebudeš vědět, čí jsi.“ Podal to tak mile a lidově, že se většina přítomných pousmála. Snažil se tím odlehčit ponurou atmosféru celé výstavy. Navzdory svému vysokému postavení působil neuvěřitelně civilně a lidsky. Totéž – byť v menší míře – platilo i o ministrovi kultury.

Právě tento typ obušku, o němž mluvil s takovou důvěrnou znalostí, byl vystaven na čestném místě v největším sále. Exponát byl zapůjčen za mimořádných bezpečnostních opatření z Metropolitního muzea v New Yorku. Na obušku bylo patrné výrazné opotřebení a jednotlivé detaily byly nasvíceny tak, aby vynikla horní část, na níž se dochovaly zbytky vlasů obětí a zaschlé skvrny krve. Patrně nějakého zvlášť agresivního disidenta.

Po úvodním slově a přípitcích s představiteli ODS a primátorem se hosté přesunuli k výstavce replik obušků, kde si každý mohl vyzkoušet jejich držení a na přistavené maketě disidenta i několik úderů. Náš nejvyšší představitel zde jednu z replik uchopil a názorně předvedl údery na maketě připomínající těhotnou studentku z demonstrace na Národní třídě. Právě zde se ukázalo jeho hluboce lidské založení – i když studentka páchala protistátní činnost, zdůraznil, že vzhledem k jejímu stavu mají být údery spíše naznačeny než dotaženy do konečné fáze, jak doporučovaly tehdejší instruktážní materiály. Studentka by se tak mohla zaleknout a ve snaze ochránit plod případně podepsat i vázací akt ke spolupráci s StB. S přihlížejícími pak dál živě konverzoval.

Jediným rušivým momentem celé akce byl exponát sochaře Černého – monumentální železobetonová konstrukce obušku, který se v horní části transformuje v orla. Socha byla tak rozměrná, že téměř zablokovala přístup k toaletám. Ke konci slavnostního večera tak účastníci přešlapovali z nohy na nohu a celá skupina připomínala amatérský taneční soubor "Molodci" z Užhorodu při tanci kozáčka.

Až na tento drobný nedostatek byla výstava velmi vydařená a bezpochyby se zapíše do historie úspěšných událostí pořádaných ministerstvem kultury. Na závěr je třeba dodat, že velkou část nákladů na převoz exponátů z Metropolitního muzea v New Yorku byl hrazen z kulturního fondu EU.

Poznámka: Jde o satiru a literární fikci. Postavy, výroky i události jsou záměrně přehnané a neodrážejí realitu.