Vítěz letošní Eurovize: Napřesrok, doufám, bez Izraele
Dilemata naší doby
Není nad to, když zástupce menšiny ve společnosti, která si nárokuje respekt, uznání a rovnoprávnost, volá po diskriminaci. Právě tak si počíná rakouský zpěvák JJ.
Minulou sobotu (17. 5.) vyhrál letošní Eurovizi, stal se slavným a poskytl řadu rozhovorů. Jestliže do té doby ho z našich čtenářů znal nejspíš málokdo, dnes o něm víme ledacos. Také to, že patří ke queer komunitě. A ve středu 21. května jsme se dozvěděli i to, že se řadí mezi nepřátele Izraele. Toho dne totiž přinesl web španělského listu El País článek JJ, ganador de Eurovisión 2025: “Ojalá el año que viene el festival se celebre en Viena y sin Israel”. Česky: JJ, vítěz Eurovize 2025: „Doufám, že příští rok se festival bude konat ve Vídni a bez Izraele.“ Čteme dobře, ve Vídni – to ano, nový ročník se koná vždy, až na výjimky, v zemi posledního vítěze; bude-li vybrána právě Vídeň je věcí samotných Rakušanů – a bez Izraele. To už je závažnější. JJ, který si nárokuje pro sebe a celou queer komunitu respekt, odmítá respektovat právo jiné země, členského státu Evropské vysílací unie, na účast v tomto písničkovém klání. Proč? Netřeba chodit kolem horké kaše: je to z politických důvodů. Jak by se ale jemu líbilo, kdyby jiný umělec z jiné země veřejně řekl, že doufá, že příští ročník bude bez Rakouska? Důvod tohoto postoje? Na tom nesejde. Hovoříme o principu.
JJ v rozhovoru, který byl uskutečněn on line nedlouho po skončení soutěže, požaduje, aby byly provedeny změny v systému hlasování a – pozor – také v tom, kdo se festivalu účastní. „Měla by existovat větší transparentnost, pokud jde o hlasování na dálku. Letos bylo všechno velmi zvláštní.“ V čem zvláštní? V tom, že v televizním hlasování zvítězila zástupkyně Izraele? Vyzýval by ke změně, kdy tzv. televoting, nejen hlasování národních porot, vyhrál on sám? Troufnu si tvrdit, že nikoli. Proč najednou vadí, že televoting (hlasování diváků) vyhrála izraelská zpěvačka – a hned se volá po změně? Vždyť televoting byl zaveden už v roce 1997! Vadilo snad někomu, že loňský vítěz, Švýcar Nemo, skončil v hlasování diváků až pátý, zatímco Chorvat Baby Lasagna, celkově na stříbrné pozici, v tomto hlasování první? Nenacházíme v hysterii vyvolané úspěchem izraelské zpěvačky Juval Raphaelové špatně maskovaný antisemitismus?
JJ listu dále řekl: „Je velkým zklamáním vidět, že se Izrael soutěže stále účastní. Přál bych si, aby se Eurovize konala příští rok ve Vídni bez Izraele. Ale míč je na straně Evropské vysílací unie. My, umělci, se k této věci můžeme pouze vyjádřit.“ Chce se dodat – naštěstí. Kdyby záleželo na progresivistických aktivistech, byl by Izrael už dávno symbolicky označen novodobou podobou žluté hvězdy s nápisem Jude a ze soutěže vyobcován. Jako byli Židé postupně vytlačeni na okraj společnosti v nacistickém Německu – a jak to skončilo, tuší snad i JJ.
Sám se netají tím, že chtěl využít tak obrovskou platformu, jakou Eurovize je, aby se zastal práv celé queer komunity a zajistil pro ni větší rovnost. Tvrdí, že jsou stigmatizováni a že Evropa dělá kroky zpět, stává se stále víc konzervativnější, což je pro něj velkým zklamáním. Jako důkaz „úpadku“ uvádí, že když chtěl na pódium propašovat vlajku LGBTQ+, organizátoři mu v tom zabránili. S poukazem, že to není vlajka jeho země, proto ji nemůže na jevišti prezentovat. Je roztrpčen, že se mu to nepovedlo.
Takže: zákaz symbolu jedné ideologie na nepolitické soutěži vnímá jako úpadek, zatímco antisemitismem zavánějící zákaz uvalený na Izrael zjevně jako pokrok. Pozoruhodný žebříček hodnot, pozoruhodný úsudek. Na vítěznou píseň Wasted Love se čase možná zapomene. Na nehorázné požadavky jejího interpreta bychom neměli zapomenout nikdy.
●