Vánoce skončily, ať žijí Vánoce! Koptské, pravoslavné, arménské

Vánoce, Vánoce přicházejí. Ale kdy? Přijde na to. Záleží na tom, jaký kalendářní systém je v dané zemi, případně v dané církvi zaveden. Ale i tak mají svátky různá data. U nás používáme už po staletí gregoriánský kalendář a podle něj slavíme Vánoce od 24. do 26. prosince. Prakticky stejně je tomu v celém západním světě. V zemích, kde církve dodržují starý juliánský kalendář, připadají Vánoce až na leden (dle gregoriánského datování). Jelikož se juliánský kalendář opožďuje za gregoriánským o třináct dní, slaví se Narození Páně (Vánoce) 7. ledna, neboť tomuto datu odpovídá 25. prosinec v juliánském datování. To znamená, že v našem pojetí Štědrý večer u nich připadá na 6. leden (což jsou u nás už Tři králové, v církevním kalendáři Zjevení Páně).

Obecně se má za to, že juliánským datováním se řídí pravoslavné církve, což je sice pravda, ale ne úplná. Jednak to nejsou všechny pravoslavné církve, jednak se juliánským (nebo vlastním jemu podobným) řídí církve, které se také nazývají pravoslavné (ortodoxní), ale patří do jiné skupiny (tzv. orientální ortodoxní) a konečně juliánské datování používají zčásti i některé východní katolické církve, které jsou v jednotě s Římem. Orientačně lze uvést, že juliánským kalendářem se řídí Ruská pravoslavná církev, Srbská pravoslavná církev, Jeruzalémský řeckoortodoxní patriarchát, Gruzínská pravoslavná církev, Černohorská pravoslavná církev a tzv. starostylní pravoslavné církve, dále Koptská ortodoxní církev v Egyptě, pravoslavné církve v Etiopii a Eritreji a část ukrajinských, melchitských a rumunských řeckokatolíků (výčet není úplný).

Naproti tomu část církví patřící do globálního pravoslaví slaví Vánoce podle gregoriánského datování, tedy 25. prosince (myšleno První svátek vánoční). Patří k nim Ekumenický patriarchát konstantinopolský, Řecká pravoslavná církev, Bulharská pravoslavná církev, Rumunská pravoslavná církev, Kyperská pravoslavná církev, Albánská pravoslavná církev a Pravoslavná církev v ČR a na Slovensku.

Některé pravoslavné církve jsou takříkajíc kalendářně rozděleny, část slaví Vánoce 25. prosince (dle gregoriánského datování), část 7. ledna (dle gregoriánského datování). Jde o Antiochijský patriarchát, Alexandrijský patriarchát, Pravoslavnou církev v Americe (OCA) a Makedonskou pravoslavnou církev.

Zvláštní případ – Arméni

Všechny výše uvedené církve slaví Vánoce, den Narození Páně, 25. prosince, ať už podle gregoriánského kalendáře, nebo juliánského – v tom případě je to 7. ledna (podle gregoriánského). V historii tomu tak ale vždy nebylo. Podle tradice se v raném poapoštolském křesťanství slavilo společně 6. ledna narození i křest Ježíše jako svátek Zjevení Páně. Později byly obě události rozděleny: 25. prosinec byl zaveden jako svátek Kristova narození a 6. leden zůstal svátkem Zjevení Páně (křest, klanění mudrců). V té době platil jen jeden kalendář, juliánský. K této změně se ovšem Arménská apoštolská církev nepřipojila a dodnes slaví Vánoce 6. ledna, spolu se svátkem Zjevení Páně. V jejím případě nejde o záležitost použití toho či onoho kalendáře a o udržování nejstarší tradice. Zbývá dodat, že Arménská apoštolská církev se řídí gregoriánským kalendářem, ovšem s jednou výjimkou. Tou je Arménský apoštolský patriarchát v Jeruzalémě, který se z historických důvodů řídí juliánským datováním. Jde o tzv. status quo z 19. století, které všem církvím, které sdílejí jeruzalémský Chrám Božího hrobu, určuje mj. povinnost používat jednotný kalendář a tím je kalendář juliánský. A protože 6. leden v juliánském datování připadá na 19. ledna dle gregoriánského kalendáře, budou jeruzalémští Arméni oslavovat Vánoce 19. ledna, zatímco Arméni ve vlasti a jinde v diaspoře je slavili 6. ledna.

Slovo koptského papeže

Pokud se vám z uvedeného přehledu mírně zatočila hlava, nabízím uklidnění v podobně duchovního poselství. Nejvyšší představitel Koptské ortodoxní církve v předvečer Vánoc promluvil na webu církve. Z jeho vystoupení vyjímám.

Každý rok, při slavném svátku Narození Páně, se zamýšlíme nad jeho významem. Jednou z dobře známých lidských zkušeností v životě je dávání darů. Události narození našeho Pána Ježíše Krista a jeho vtělení v Betlémě nám skutečně dávají nový pohled na pojem daru. Dar je lidský a společenský čin, všeobecně uznávaný. Dary mohou být hmotné i nehmotné, konkrétní i slovní, jako je poezie či chvála, a podobně. V příběhu Narození Páně se setkáváme se třemi druhy darů: darem radosti, darem ochrany a darem lásky. Tyto tři dary vidíme v různých událostech spojených s Narozením. Pokud jde o dar radosti, nejprve vidíme hvězdu, o níž někteří otcové říkají, že to nebyla obyčejná astronomická hvězda, ale spíše „anděl“, jak uvádí svatý Jan Zlatoústý. Hvězda byla znamením na nebi (Matoušovo evangelium, 2. kapitola). Toto znamení nebylo darem jednotlivcům, ale národům – národům, z nichž přišli mudrci, moudří muži, kteří se zabývali astronomií, výpočty nebeských těles i dnů. Hvězda vedla a ukazovala směr cesty a putovala s mudrci, dokud se nezastavila nad jeslemi v Betlémě. Byl to dar z nebe, dar radosti. Představme si, jak mudrci putovali a nad hvězdou rozjímali. V těch dnech bylo cestování velmi nesnadné. Nebyla GPS, zpevněné silnice, letadla ani auta. Hvězda byla hlavním hrdinou celého příběhu. Byla darem z nebe těmto mudrcům – a nejen jim, ale všem lidem. Mezi dary radosti, které nebe v příběhu Narození nabídlo, patřili andělé. S radostí pěli nadčasový hymnus, který se dodnes modlíme v liturgii a stále si jej připomínáme. Pokaždé, když slavíme Narození Páně, vzpomínáme na tento zpěv: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (Lukášovo evangelium, 2. kapitola).“ Je to dar. Nejde jen o verš nebo hymnus, ale – řečeno dnešním jazykem – o jakousi cestovní mapu. Člověk má vzdávat slávu Bohu, šířit pokoj na zemi a být zdrojem radosti pro všechny kolem sebe. Je to dar. Dar radosti daný skrze anděly, kteří s touto velkou radostí zpívali. Dalším darem radosti byl anděl, který osvítil temnotu noci a ozářil pastýře. Začal jim vyprávět o narození našeho Pána Ježíše Krista. V těch dnech nebyla rádia, televize ani sociální sítě, nic podobného. Anděl byl však radostným poslem, který přinesl radostnou zvěst: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově (Lukášovo evangelium, 2. kapitola).“ Byla to zpráva radosti pro lidi, kteří bděli celou noc na poušti. To všechno jsou dary radosti, které nám nebe dalo.

Druhým darem je dar ochrany. Slovo ochrana je silné lidské slovo a zároveň ctnost. Když se modlíme, často říkáme: „Děkujeme ti, Pane, že jsi nás ochránil,“ a máme na mysli Boží ochranu. Ochrana je velmi velká ctnost v životě člověka. Blaze tomu, kdo chrání svého bratra či sestru, kdo chrání druhé ve svém domově, ve své komunitě, ve své službě, ve své církvi i ve své zemi. Ochrana je milost a dar, který nám nebe dalo. Kde ji vidíme? Nejprve v jeslích. Představme si svatého Josefa, tesaře, již pokročilého věku, starého muže, s mladou Pannou Marií, v závěrečném stupni těhotenství. Nemohli najít místo, kde by mohla porodit. Prošli v Betlémě mnoho míst, obešli domy, ale místo pro ně se nenašlo. Ale byl tu majitel chléva – a sám chlév byl darem ochrany pro tuto ženu, která se chystala porodit. Chlév poskytl ochranu pro porod naší Matky Panny a přístřeší pro malé Dítě. Ochraňoval tuto malou rodinu: svatého Josefa tesaře, strážce tajemství vtělení, i mladou rodičku, vyčerpanou a daleko od domova. Lékařská péče, jak ji známe dnes, tehdy neexistovala. Přesto chlév poskytl ochranu. Nejen to – i noc byla ochranou. Právě noc, v níž se narodil náš Pán Ježíš Kristus, byla tichou nocí. Toto ticho umožnilo, aby bylo vše jasně vnímáno, když světlo zazářilo z nebe – ať už skrze zpívající anděly, nebo skrze anděla, který mluvil k pastýřům. Součástí této ochrany je i krásný detail: když Panna Maria porodila v jeslích, byly tam pleny, do nichž bylo novorozeně zavinuto (Lukášovo evangelium, 2. kapitola). Odkud se vzaly? Možná je poskytl majitel chléva, možná je měla naše Matka Panna s sebou. To však není podstatné. Také tyto pleny poskytly ochranu. To malé Dítě bylo přikryto a chráněno, narozené v chladu noci a v chladném počasí té doby. Nezapomínejme, že ochrana má velkou hodnotu a patří mezi ctnosti.

Třetím darem, který nám nebe dalo, je lidský dar – dar lásky. Ten, jak všichni víme, má mnoho podob a tyto podoby se liší podle způsobu, jakým je dar vyjádřen. Prvním darem, který nám nebe dalo, je naše Matka, Panna Maria – vyvolená, krásná holubice a pýcha našeho rodu. Naše Matka, Panna Maria, kterou si Bůh vyvolil jako cestu k vtělení Syna Božího, našeho Pána Ježíše Krista. Byla darem uprostřed lidstva. Proto o ní říkáme, že je pýchou našeho rodu. A o jejím lůně, které neslo Pána Ježíše Krista, říkáme, že bylo božskou dílnou, v níž se Kristus vtělil a božství se spojilo s lidstvím. Mezi dary lásky patří i věci, které přinesli mudrci. Mudrci byli učenci, bohatí lidé a filozofové. Když přišli navštívit Krále, Krále Židů, přinesli s sebou dary – možná nové pro tehdejší židovskou společnost: zlato, kadidlo a myrhu (Matoušovo evangelium, 2. kapitola). Tyto dary jako celek vyjadřovaly lásku, kterou tito muži chovali k tomuto malému Dítěti. Zlato znamená velkého Krále, kadidlo velkého Kněze a myrha znamená toho, kdo bude trpět, nositele kříže. Dary však nepřinesli jen mudrci, ale i pastýři, kteří bděli na polích. Slovo bděli znamená, že seděli v noci na pustině a hlídali svá stáda. Tito pastýři byli plní chvály a jejich chvála byla darem, který vyjadřoval lásku v jejich srdcích. Na závěr: narození našeho Pána Ježíše Krista je lidským poselstvím, které nám nabízí společenský princip, podle něhož žijeme – výměnu darů. Při mnoha příležitostech vybíráš dar pro někoho, koho miluješ. Dar je určen tím, kdo jej dává, i tím, kdo jej přijímá. Měl by být užitečný, prospěšný a krásný. Nemusí být drahý, ale má být smysluplný. Jednoduchý dar může vyjádřit velmi mnoho. Jedním z krásných darů, které si dáváme, zejména našim synům a dcerám, je Svatá Bible v jejích mnoha podobách: s barevnými obrázky, s velkým písmem, v audioverzích i v mobilních aplikacích, které jim umožňují ji používat, sledovat, ponořit se do jejího světa. Dar Bible je velmi užitečný – to je jen malý příklad. Poselství Narození Páně, které vám chci při tomto slavném svátku předat, je však pochopení daru, který vyjadřuje radost, ochranu a lásku.

Taková je hlavní část poselství koptského papeže k letošnímu svátku Narození Páně. V době, kdy dopisuji tento text, začala v katedrále Narození Krista v egyptském Novém administrativním hlavním městě vánoční bohoslužba. Před malou chvílí přijel prezident Sisi, bouřlivě vítán věřícími. V doprovodu papeže Tawadrose II, kterého s věřícími čeká jeden z duchovně nejvíce požehnaných svátečních večerů celého roku. K tomu dodejme, že 6. ledna, v předvečer Dne narození, končí koptům 43denní adventní půst.

Přáli jsme před dvěma týdny navzájem sami sobě, popřejme tedy i koptům: Nádherný svátek Narození!

●

Slovo papeže volně podle webu Koptské ortodoxní církve, odkaz: https://copticorthodox.church/en/2026/01/06/papal-message-of-nativity-feast-2026/

Přenos z katedrály:

https://www.youtube.com/live/yRkJT2l0joA?si=monj5GsYWKE2RD