AI chatbot není psycholog. Iluze spřízněné duše Ψ Marek Horňanský
AI může vyvolávat iluzi spřízněné duše.
Čím dál tím více se ve své profesi psychologa setkávám s tím, že klienti přicházejí do poradny „nabitý informacemi“, včetně stanovení „diagnóz“ i zaručených odborných „postupů“ jak se zbavit svých krátkodobých či dlouhodobějších problémů…“. V následném dialogu s nimi opakovaně zjišťuji, že „zaručené recepty“ získaly od AI chatboota.
Umělá inteligence nás dnes fascinuje rychlostí, s jakou dokáže třídit informace a nabízet „tipy“ na zvládání všeho. Přesto je důležité říct …AI není psycholog ani terapeut.“ Neumí navázat terapeutickou alianci, nést s člověkem mlčení, porozumět kontextu vašeho života a jemným signálům těla, hlasu či vztahové dynamiky. Terapeutická práce se rodí v živém, bezpečném vztahu, kde se potkávají emoce, hodnoty, fantazie i nevědomé tendence a kde odpovědnost nese kvalifikovaný odborník (psycholog, psychoterapeut, psychiatr, jiné).
Představme si například klienta, který přichází do poradny s opakovanými záchvatami úzkosti, které se objevily po nespokojenosti v práci a náhlém rozchodu. „Zkoušel jsem aplikace …“ říká. Chvilku to pomohlo, ale pak se to vrátilo, ještě silnější…“ Algoritmus AI mu nabídl obecné postupy kognitivně behaviorálního typu, ale minul klíčové souvislosti. Nevyřčený smutek po ztrátě vztahu, perfekcionistický tlak, rodinný scénář „musíš být silný“, tělesné projevy stresu i obavu „co když se zblázním, nezvládnu to…“. V terapii tváři v tvář se nejprve buduje bezpečí a regulace např. zpomalování, práce s dechem a tělem, bezpečí, pojmenování prožívání bez hodnocení…“💬
AI tedy může být užitečný nástroj pro psychoedukaci, sledování nálady, připomenutí technik či informací. Může taky podpořit klienta. Avšak odpovědnost, etika, citlivé vyhodnocení rizik, integrace tělesného a vztahového prožívání …to zůstává lidské. Cílem tedy není bojovat proti technologiím. Cílem je dát jim správné místo. Jako pomocník a ne jako náhrada vztahu, odborné kompetence nebo psychologického dialogu.
Za poslední zhruba 3 roky se chatboty staly běžnou součástí digitálního prostředí. Odpovídají nám lidem rychle, přívětivě a stále častěji působí „odborně“. Jejich kompetentnost však často stojí spíše na přesvědčivém stylu než na skutečném porozumění člověku. Klíčový problém je, že tyhle AI modely mohou sebejistým tónem produkovat nepřesné či nepravdivé informace („AI halucinuje a fabuluje“ - tento pojem popisuje situaci, kdy model umělé inteligence generuje obsah, který se zdá být věrohodný a smysluplný, ale ve skutečnosti je fakticky nepravdivý, nesmyslný nebo nepodložený daty).
V psychologické praxi to není drobná chyba. Nesprávná rada či mylné pojmenování potíží mohou posílit symptomatické chování, oddálit vyhledání odborné pomoci a vytvořit falešný pocit „mám to pod kontrolou“, zatímco pod povrchem narůstá tlak. Individuální ale i společenská rizika pramení právě z této směsi dostupnosti a přesvědčivosti. Pokud se bez kritického myšlení spoléháme na automatizované odpovědi, vytváříme umělou důvěryhodnost systémů, které sice dokážou asistovat, ale nenesou odpovědnost za klinická, odborná rozhodnutí.
Dalším psychologicky významným fenoménem AI chatbotů je i iluze „spřízněné duše“. Moderní AI se přizpůsobují tónu, stylu i emočnímu nastavení uživatele. Výsledkem je komfortní, téměř kamarádská konverzace. Ta pak může vyvolat tzv. „tamagotchi efekt“ (emocionální vazbu na stroj). Pro osamělé nebo introvertnější osoby může takový „bezpečný přístav“ fungovat jako bublina. Systém nás pochválí, zřídka oponuje, neklade náročné otázky a odměňuje nás okamžitým pocitem přijetí. Důsledek ? Eroze mezilidských vztahů, menší tolerance k diskomfortu a posilování únikových strategií. Ojediněle to vede až k deklarovaným „vztahům“ se systémem. V takových situacích má smysl poradit se s odborníkem a obnovit kontakt s realitou.
Bezplatné chatboty proto působí jako lákavá alternativa. Je ale třeba si uvědomit, že dnešní modely nerozumějí kontextu jako člověk. Generují pravděpodobné odpovědi podle naučených vzorců. U běžných, typických potíží mohou nabídnout použitelnou psychoedukaci či domácí úkoly. Stačí však odchylka od „učebnicového obrazu“ a systém začne „léčit“ něco, co není skutečný problém. V klinické realitě je diferenciální diagnostika a hodnocení rizika (např. sebevražedných myšlenek, psychotických příznaků či traumatu) citlivý, vztahový proces zahrnující práci s tělem, hlasem, neverbálními signály, hodnotami, kulturním kontextem i zodpovědností odborníka. To žádný chatbot nenahradí.
Technologie nám dnes mohou výrazně pomoci. Zrychlí naši orientaci v informacích, nabídnou psychoedukaci, podpoří pravidelnost cvičení a připomenou techniky, které jsme se naučili v terapii. AI ovšem nenahradí reální lidský vztah, odbornou odpovědnost ani jemnou práci s významy, tělem a emocemi. Terapeutická změna se odehrává v bezpečném prostoru, kde se krok za krokem tvoří důvěra „poradce-klient“.
Má‑li mít AI v péči o duševní zdraví dobré místo, pak jako pomocník. Například jako nástroj pro sledování nálad, připomínání cvičení, shrnutí poznámek mezi sezeními. Nikoli jako odborník psycholog nebo psychiatr, který určuje diagnózu, hodnotí rizika nebo „vede“ terapii. Pro uživatele to znamená udržet si kritické myšlení, chránit své soukromí, ověřovat zdroje a nepodlehnout slibu rychlých, univerzálních řešení. Smyslem není bojovat s technikou, ale dát jí správné místo. AI chatbot může být dobrý sluha, ale potřebuje člověka, aby zůstal dobrým sluhou …a nikdy se nestala špatným pánem 🧠
📚 Marek Horňanský psycholog Ψ Autor se aktivně věnuje poradenské a terapeutické praxi a vzdělávacím projektům zaměřeným na podporu duševního zdraví. Tento článek je výsledkem profesního zkoumání a zpracování zdrojů s cílem poskytnout čtenářům hodnotný a spolehlivý pohled na danou problematiku. V případě otázek nebo zájmu o další informace lze autora kontaktovat online: psycholog.hornansky@gmail.com Při tvorbě článku byla použita literatura: Russell J., Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook (UK Cambridge University Press, 2022, ISBN 1009152483), Nolen-Hoeksema S., Atkinson and Hilgard's Introduction to 2014, ISBN 1408044102) a Geiser J., Lehrbuch Allgemeine Psychologie (Outlook Verlag, 2024, ISBN 3368659308)