Úsvit v době temna

Moderní hudební pocta odkazu Miroslava Tyrše a sokolského ducha. Síla jednoty. Touha po pokroku. Hrdost na národ. Inspirováno historickým textem z roku 1871 – dnes převedeno do jazyka současné hudby. Poslechněte si, co to znamená žít „Naprej!“ (= staré sokolské heslo znamenající "Napři se! Překonej odpor! Odolávej! Překonávej překážky! Vpřed!" používané zakladateli Sokola Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem).

Temná reflexe ztracených hodnot, varování před falešnou rovností a oslavou skutečné spravedlnosti. Inspirováno textem Františka Palackého – „Otázka dělnická“ (1872). "Komunismus by uvedl lidstvo do stavu zhovadilosti…“ Tato píseň je hudební výpovědí proti utopiím, které pod záminkou rovnosti popírají lidskost, důstojnost a přirozené morální zákony. Palacký ostře odmítal komunismus jako bezduchý a destruktivní pokus o přetvoření světa násilím – namísto spravedlnosti. Skladba vyjadřuje bolest, rozčarování i důrazné varování před ideologií, která potlačuje duši ve jménu rovnosti. Zároveň připomíná, že solidarita, právo a pravda mají kořeny v ctnosti – ne v boji všech proti všem. Ne každý boj za rovnost je bojem za spravedlnost. A ne každá revoluce je cestou vpřed.

„Svoboda ve jménu klidu“ je satirický protestsong inspirovaný článkem Karla Havlíčka Borovského – Censura a svoboda tisku (1850). Tato píseň odhaluje, jak cenzura nezmizela, jen se přejmenovala, a jak snadno se z ústavního práva stává prázdná fráze, když je tisk umlčován tichým nátlakem a zákonným „surrogátem“.

„Když vítr změní směr“ je protestsong inspirovaný článkem Karla Havlíčka Borovského – Statečnost politická (1848). V textu se satiricky, ale vážně odhaluje, jak snadno se radikál mění v ustrašeného služebníka, když zhasne světlo reflektorů. Politická svoboda bez osobní odvahy je jen prázdné slovo.

„Papír vládne aneb stádo razítek“ je folk-rocková satira inspirovaná článkem Karla Havlíčka Borovského – Co jest byrokratie? (1850). Borovský byrokracii odlišuje od úřednictva: zatímco jedno je nutný nástroj správy, druhé je formální diktatura bez odpovědnosti, která dusí svobodu pod nánosy razítek a rozkazů.

Hudební ztvárnění ideálů Františka Palackého – rovnost, právo a důstojnost. Inspirováno pojednáním Františka Palackého „O demokratii“ (1862). „Demokracie je rovnost před zákonem — bez privilegií.“ Tato skladba čerpá z odkazu jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů a státníků. Jeho přesvědčení, že nikdo nemá stát nad zákonem – bez ohledu na původ, titul či moc – dnes rezonuje možná silněji než kdy dřív. Palacký neviděl demokracii jako revoluci silou, ale jako vývoj ducha a zákonnosti. Hudba a slova písně přetvářejí tyto nadčasové myšlenky do silné a citlivé výpovědi pro současnost.

Hudební pocta Františku Palackému, jenž volal po návratu k občanským ctnostem, vědomému vlastenectví a odporu proti všepožírajícímu egoismu. Tato skladba není jen hudbou. Je výzvou. Ohlasem minulosti pro současnost.

„Obec, co není stáj“ je akustická protestsongová balada podle článku K. H. Borovského z roku 1846 – Co jest obec? Havlíček se ptá: proč spolu žijeme? Jakou máme v obci roli – a co to znamená být občanem? Tato píseň vypráví o důstojnosti společného života a o zodpovědnosti každého z nás.

Za svobodu, ne za plášť je moderní folk-rocková protestní píseň inspirovaná slavným článkem Karla Havlíčka Borovského – Strany politické (1850). Tato píseň varuje před zneužíváním politických pojmů jako „pořádek“, „mírnost“ nebo „konservativnost“ k zakrývání skutečných autoritářských úmyslů. Satiricky i vážně připomíná, že svoboda, právo a veřejná kontrola moci nejsou samozřejmostí – a že občanská pasivita je voda na mlýn despotům. Text, hlas i hudba vznikly jako pocta všem, kteří odmítají mlčet, když se moc opět halí do krásných slov.

V době, kdy svoboda zní jako fráze a stát nás oslovuje jen příkazem, přichází hlas Karla Havlíčka Borovského ze zaprášeného listu roku 1851 – palčivě aktuální, nesmlouvavý, lidský. Tahle píseň není jen cover textu z 19. století. Je to zrcadlo. Otázka. Protest. Touha po odpovědi: „Proč jsem občanem?“ Článek „Proč jsem občanem?“ byl vydán 1. března 1851 v časopise Slovan a představuje nekompromisní kritiku tehdejšího policejního státu, formálního náboženství, nefunkční byrokracie, armády, školství i pokrytecké morálky. Borovský vidí stát jako systém, kde občan platí za své vlastní zotročení – a klade si otázku, kterou si dnes klade každý myslící člověk: má tohle smysl? Doba se mění. Moc a systém taky. Ale otázka zůstává: Proč jsem občanem?

Hudební pocta Františku Palackému. Slovo, které nese oheň vlastenectví. „Svoji k svému, a vždy dle pravdy.“ Tato slova Františka Palackého znovu ožívají – tentokrát v podobě hudební kompozice, která propojuje jeho ideály s dnešní dobou. Inspirací se stal výňatek z jeho slavného „Osvědčení se k svým voličům na sněm zemský“, jenž volá po návratu k občanským ctnostem, vědomému vlastenectví a odporu proti všepožírajícímu egoismu. Tato skladba není jen hudbou. Je výzvou. Ohlasem minulosti pro současnost.

DUCH SVĚTLA – inspirováno M. Tyršem (1870). Intimní, mystická píseň o víře bez dogmat. O duchovní síle, která nevychází ze strachu ani z touhy po odměně – ale z lásky, poznání a odpovědnosti. Inspirace: myšlenky zakladatele Sokola, Prof. PhDr. Miroslava Tyrše, který ve svém filosofickém pojednání „Mohamed a nauka jeho“ předvídá novou éru lidstva: náboženství bez chrámů – víru ve světlo, rozum a soucit. „Ne strach, ne sliby. Jen světlo, co si neseš v sobě.“ Není to jen píseň. Je to poselství.