Mezinárodní den ňader

Rok se s rokem sešel a opět tu máme Mezinárodní den ňader. Ženy na balkonech a zahrádkách vyvěšují podprsenky všech barev, velikostí a materiálů – od zapraných až po nové, s květinovým vzorem i bez. Paní Vodrážková jde příkladem: právě věší svou novou, poněkud objemnější, podprsenku na šňůru mezi jabloní a třešní.

Ani televize nezůstává pozadu – ňadra se tam dnes objevují častěji než obvykle. Zdá se, že i hlasatelky mají dnes dekolty pevnější a sebevědomější. V rádiu už potřetí hrají hit slibné angažované hip-hopové skupiny Dvě kozy – Kozí farma. Kulturní scéna tedy svátek slaví důstojně.

Přesto není ňadro jako ňadro. Ačkoli se může zdát, že ňadro paní ministryně je stejné jako ňadro pornoherečky, které už nese známky intenzivního používání, není tomu tak. Ňadro úřední osoby je ňadro protokolární – a zaslouží si zvláštní zacházení. Nelze se o něm jen tak zmínit jako o pěkném či naopak splasklém, aniž by člověk neriskoval nařčení ze sexismu.

Paradoxně, i pokud byste o senátorce prohlásili, že „žádná prsa nemá“, mohli byste narazit. A to dokonce i v latině – například „caprae vacuae“ (kozí prázdnota) – by mohlo být vykládáno jako sexistický výpad. Je to zkrátka zaminované pole: ať řeknete, že je má, nebo že je nemá, vždy z toho může být právní problém. A protože sexismus ve veřejné funkci naše společnost – zcela správně – netoleruje, je možná lepší téma ňader úředních osob ponechat stranou.

Na mnohem jistější půdě se ocitnete, pokud se věnujete ňadrům v kontextu české kinematografie a televizní tvorby. Zde podezření ze sexismu nezní tak hlasitě. Téma ňader je zpracováno široce, s uměleckým zaujetím a často i s anatomickou precizností. Zatímco se herecké hvězdy střídají, ňadra zůstávají trvalým zájmem veřejnosti i kamer.

Řekněme si to upřímně: ňadra jsou hvězdy první kategorie – něco mezi DiCapriem a Nicholsonem, možná ještě víc. Režiséři, scénáristé, kostymérky i samotní herci se zdají být tímto tématem fascinováni. Když dnes na obrazovce ožívá například Božena Němcová nebo Eliška Krásnohorská, ňadra vždy hrají svou roli – často význačnou a mnohdy i dost explicitní.

Umělci, ve snaze získat slávu a diváckou přízeň, jdou naproti mediální triádě tří K: kozy, kopulace a kreténi – což je, zdá se, nosné téma současné filmové a televizní produkce, u nás i v zahraničí.

Porovnáme-li tedy přístup veřejného prostoru k tématu ňader ve světě politiky a světa showbyznysu, vidíme propastný rozdíl. Na jedné straně přehnaná korektnost, na druhé až epické zaujetí. Výsledek? Pokrytectví nebo kulturní puberta. Koza je přece koza a ňadro je ňadro – ať už s protokolem, nebo bez něj.

Naštěstí jsou i pozitivní příklady. Vzpomeňme Cicciolinu – někdejší pornohvězdu, která byla zvolena do italského parlamentu za Zelené. Ať už díky svým názorům, nebo díky svým, slušně řečeno, mediálně známým ňadrům.

I v našem malém rybníčku se objevují nesmělé náznaky, že se blýská na lepší časy. Dochází k opatrnému mísení žánrů, rozvolňování tabu a demokratizaci sexuálních symbolů. Kreténi i prsa se přesouvají napříč obory, jak se patří v pluralitní společnosti.

Co se týče mne, já jsem si dnešní Mezinárodní den ňader užil. Oslavil jsem jej návštěvou místní restaurace, která vhodně přizpůsobila nabídku tomuto – někdy velkému, jindy malému, vždy ale radostnému – svátku. Dal jsem si 11° Kozla, ceckovou polévku s čočkou, steak "Já o voze, ty o koze" s gratinovanými bramborami a jako dezert zákusek ve tvaru ňadra s bradavkovou třešničkou.

Než přinesli jídlo, periferně jsem v televizi zahlédl nový osvětově-vzdělávací pořad České televize pro manželky a milenky VIP osobností: Sedm způsobů, jak dosáhnout ňadrového orgasmu pomocí domácích elektrospotřebičů značky Alte Ziege.

Z večeře jdu domů spokojen. Spíš se šourám. Už se těším na zítřejší Mezinárodní den šourků. Slipy mě trochu tlačí, raději budu zase nosit trenýrky.