Toxická maskulinita, umělá feminitita a generace, která se míjí sama se sebou
Současnost
V posledních letech se stále častěji skloňuje pojem „toxická maskulinita“. Odborníci, média i influenceři popisují mladé muže jako generaci, která prý propadá extrémnímu mačismu – vidí ženy jen jako prostředek k uspokojení, lovnou zvěř, trofej na seznam. Jenže do toho zní jeden dost nečekaný fakt: více než polovina českých mužů do 25 let ještě neměla sex. Něco, co v historii země nepamatujeme. Přehnaná touha po lovu a zároveň rekordní sexuální půst? Absurdní paradox doby.
Proti plošnému obviňování všech mužů se ozývají i ženy. Připomínají, že současný obraz ženského sebeurčení na sociálních sítích často vypadá jako festival vyšpulených rtů, nafouknutých ňader a perfektně nasvícených hýždí v elasťácích. A že v příbězích za filtry je častokrát touha ulovit svého „alfa“ – ideálně s bavorákem v garáži a kartou bez limitu. Muži a ženy se tedy navzájem obviňují z degradace vztahů, zatímco algoritmy sociálních sítí obě strany posouvají k ještě větším extrémům.
A to všechno se odehrává na pozadí dalšího faktu, který je možná ještě znepokojivější: česká porodnost padá k historickým minimům a západní společnost začíná demograficky vymírat. Některé studie začínají jako hlavního viníka jmenovat „tiktokizaci“ života – posedlost krátkými, vysoce atraktivními fragmenty reality, které se stávají virální jen tehdy, pokud ukazují něco přehnaného. Ve světě vztahů to znamená souboj dvou karikatur: drsní, potetovaní machři v naleštěných autech proti dokonalým, přefiltrovaným pipinám v těsném sportovním oblečení.
V jádru toho všeho stojí mix hyperindividualismu, militantního feminismu, umělé likvidace genderových stereotypů, narcismu a tlaku na sebeprezentaci. Z navazování vztahů se stala obchodní transakce – ne na krajnici E55, ale v každém smartphonu. Swajp doleva, swajp doprava, pár sekund na rozhodnutí, jestli má ten druhý šanci. Pod povrchem se ale hromadí frustrace: rostoucí osamělost, nespokojenost a pocit, že „dobrých možností“ je na výběr spousta – a přesto žádná není ta pravá.
Mladá generace je zahnáná do digitálního labyrintu, ze kterého nikdo nezná cestu ven. Starší nechápou, jak je možné, že lidé obklopení „neomezenými možnostmi“ jsou ve vztazích paralyzovaní. A mladí nechápou sami sebe, protože jejich představy o romantice se mísí s realitou, kterou jim diktuje algoritmus.
A někde uprostřed toho celého jsou pořád ti obyčejní Petr a Lucie. Možná chodí do školy, možná už pracují. Chtějí se potkat v kavárně, jít se projít, držet se za ruce, přirozeně se svádět a prostě se mít rádi. Jenže svět kolem nich se změnil v kakofonii obrazů, rolí a přetvářek, které jejich přirozené touze po blízkosti dělají těžkého protivníka. A tenhle boj jim nezávidím. Protože zatímco oni hledají lásku, svět kolem nich hledá lajky.