Spojené státy pískají konec globálního oteplování

Před půlrokem se v Bílém domě usadil Oranžový náčelník a začaly se dít věci. Ministrem energetiky se stal inženýr z MIT Chris Wright a hned se přestalo oteplovat. Ministr si totiž objednal zprávu, která měla kriticky zhodnotit dopady emisí oxidu uhličitého na klima Spojených států. Zprávu si objednal od panelu nezávislých expertů, mezi kterými nechyběli John Christy a Roy Spencer – autoři nejlepší databáze globálních teplot ze satelitních měření – či Stephen Koonin, autor světového bestselleru Unsettled. Zpráva má 140 stran jasného, srozumitelného, čísly a grafy nabitého a výborně zdrojovaného textu. Pro nás nebohé Evropany, kteří jsme uvízli v bezčasí klimatického šílenství, je to čtení jako z jiné planety.

Nejlépe uděláte, když si celou zprávu přečtete sami (a několikrát). Ale protože chápeme, že ne každý má čas a náladu na 140 stran odborného anglického textu, pokusíme se níže velmi stručně shrnout klíčové body.

1. Oxid uhličitý významně prospívá rostlinám. Za posledních 100 let se díky růstu koncentrace CO2 v atmosféře objem fotosyntézy na planetě zvýšil asi o 30 procent (tzv. global greening), což je skoro dvakrát více, než predikovaly různé modely. Více CO2 také vede k tomu, že zelené rostliny potřebují méně vody, což pomáhá řešit problém vysychání krajiny.

2. V rozporu s mnoha katastrofickými zprávami nevedlo snižování alkality oceánů (alarmisty nazývané „acidifikace oceánů“) k úbytku korálů.

3. IPCC používá ve svých zprávách „scénáře“, které jsou potom novináři a politiky zaměňovány za „předpovědi“. Nejčastěji používaný „scénář“ RCP8.5 – který je mylně označovaný jako „business-as-usual“ – pracuje s naprosto nepravděpodobně vysokými hodnotami oteplování. V současné době vycházejí asi dva vědecké články denně, které jsou založeny na tomto alarmistickém „scénáři“. Tím je celá debata o změně klimatu zcela vychýlena směrem ke katastrofismu.

4. Zvýšení koncentrace CO2 na dvojnásobek (oproti předindustriálním hodnotám) by zvýšilo globální teplotu asi o 1 stupeň Celsia, což je neproblematická hodnota. S tím souhlasí i alarmisté, ovšem dodávají, že tohle malé oteplení pozapíná různé positivní zpětné vazby (zejména skrze vodní páru), které teplotu dále výrazně zvýší. Jenže o těchto zpětných vazbách toho moc nevíme a navíc je možné, že jsou to spíše negativní zpětné vazby, které budou oteplování utlumovat.

5. Matematické modely používané IPCC pro predikci globálních teplot selhávají. Jsou over-fitované tak, aby předpokládané oteplování potvrdily, nemá tedy smysl používat je pro predikci. I tak ovšem modely zcela selhávají v predikci vývoje troposférických teplot, všechny modely předpovídají výrazně větší oteplení troposféry, než se pozoruje. To může znamenat, že některé z předpokládaných positivních zpětných vazeb (na kterých jsou založeny katastrofické předpovědi) buďto nejsou tak silné nebo jsou dokonce opačné, než modely předpokládají. Modely systematicky selhávají v predikci zimního zasněžení severní polokoule (predikují úbytek, ve skutečnosti však zasněžení spíše mírně roste). Modely selhávají v predikci albeda, přičemž víme, že změna albeda v řádu jednoho procenta způsobí větší změnu globální teploty než zdvojnásobení koncentrace CO2. Zejména v USA modely naprosto selhávají v predikci oteplení území nazývaného „corn-belt“ – oné obrovské roviny u Chicaga, kde se pěstuje hlavně kukuřice a kde se teplota, navzdory předpovědím modelů, mění jen velmi zvolna.

6. Navzdory záplavě katastrofických zpráv v médiích, neexistuje datová evidence, že by se zhoršovaly extrémní klimatické jevy. Množství ani intensita hurikánů se celosvětově nijak nemění. Nejvyšší zaznamenané teploty v mnoha amerických státech byly v 30. letech. Data naznačují, že teplotních extrémů v USA – minim i maxim – dlouhodobě spíše ubývá. Počasí je tak navzdory šířené hysterii spíše stabilnější. Srážky, sucha, tornáda, požáry i záplavy celosvětově nevykazují žádné podstatné trendy. Většina katastrofických zpráv a predikcí je založena na účelové práci s daty – z dlouhé časové řady se vybere kratší úsek, který začíná i končí v opačných lokálních extrémech sledovaného parametru. Ten se proloží přímkou, která má při troše štěstí „statisticky významně“ trend. Ze stejné časové řady lze však tímto způsobem vybrat i úseky, které mají „statisticky významně“ trend opačný.

7. Růst koncentrace CO2 v atmosféře má pozitivní vliv na americké zemědělství a tento pozitivní vliv bude pravděpodobně pokračovat. Vliv růstu koncentrace CO2 v atmosféře na americké hospodářství bude pravděpodobně zanedbatelný, a dokonce není ani jasné, že bude záporný.

8. Jakákoliv opatření, která by Spojené státy přijaly vzhledem k emisím CO2, budou pravděpodobně mít neměřitelně malý efekt na globální klima.

9. Růst hladiny moří byl pozorovatelný již na konci malé doby ledové v půlce devatenáctého století a začal tedy již před zásadním nárůstem možství lidmi emitovaného CO2. Hladina oceánů dnes v průměru roste kolem 0.3 cm za rok. Efekty lokalního rázu, například postglacialní výzdvih pevniny nebo její pokles odčerpáváním spodní vody, jsou však často daleko důležitější. Mediální katastrofismus šířící obavy ze zrychleného růstu hladiny (až o několik metrů) v přístích desítkách let nemá žádnou oporu v IPCC reportech. Predikce růstu hladiny oceánů jsou podle IPCC zatíženy vysokou mírou nejistoty a dnes nejpravděpodobnější scénáře pracují s odhadem v řádu desítek centimetrů do roku 2100.

Ještě před nedávnem by takovýto text establishment v Evropě i Americe okamžitě zařadil do škatulky „dezinformace“ a „popírání vědy“. Jenže dnes jde o oficiální materiál vlády Spojených států, a tak mainstremová média o zprávě spíše rozpačitě mlčí. Na jejím základě však již začala zásadní přestavba amerického energetického sektoru. Omezuje se podpora „občasných“ zdrojů elektrické energie (slunečníky, větrníky, měsíčníky), omezuje se podpora elektromobilů, ruší se regulace v oblasti fosilních paliv, zkoumají se možnosti jaderné renesance.

Do veřejného prostoru Spojených států amerických se i v oblasti klimatu rychle vrací zdravý rozum. Ten nepopírá probíhající klimatické změny, ale realisticky hodnotí jejich původ, rychlost, dopad i naše možnosti je ovlivňovat, nebo jim dokonce zabránit.

Není nám jasné, jak hodlá oteplovací klérus Evropské Unie dále udržovat iluzi blížící se katastrofy, když už i Amerika přešla do tábora nevěřících. Evropa tak sobě přisoudila roli pověstného Jakešova kůlu v plotě.