Soutěže, závody a pýcha

Člověk ve své domýšlivosti nerespektuje, ignoruje a dokonce se snaží měnit přírodní zákony, a aby uspokojil své ambice, ničí vše živé kolem sebe. Včetně koní. Jezdecký sport by měl být jako sport zrušen. Porovnáme-li jezdecké sporty se soutěžemi majitelů psů, jde o stejný princip: člověk svého pejska vychovává a cvičí tak, aby to bylo bezpečné jak pro člověka, tak pro pejska a cvičení prospívalo fyzické kondici hlavně toho psa. Přesto žádný kynologický sport na Olympijských hrách nenajdete, narozdíl od jezdectví. Přitom je víc než očividné, že sportovní výkon podává kůň, ne člověk. A pokud lidé chtějí postavit koně na stejnou úroveň jako staví bradla či kladinu, lyže nebo kolo, je jasné, že v jezdectví není něco vpořádku. Kůň není sportovní náčiní, je to živá bytost, která podává fyzický výkon a člověk se jen veze. Doslova. Jezdectví není sport, ale umění, ve kterém dva partneři předvádějí taneční figury, vzbuzující v divákovi krásné pocity a myšlenky.

Jezdectví jako sport je týrání koní. Soutěživost vzbuzuje v člověku místo krásných pocitů touhu po úspěchu, obdivu a oslavě jeho ega. Mnohdy pro úspěch přestává brát ohledy na koně a jeho předpoklady, momentální rozpoložení a zdravotní stav. Snaží se koně pro lepší a vyšší výkon opravovat a inovovat stejně jako sportovní náčiní či nářadí. Šlechtit ho v plemenitbě, přizpůsobovat ho pro koně nepřirozeným podmínkám a lámat jeho duši. Stejně jako v jiných sportech sportovci, jsou i koně dopováni, drogováni, trénováni za hranicí únosnosti a týráni.

Soutěže obecně jsou jen přehlídkou lidí, kteří ještě nepochopili, že vždycky je někdo lepší než jsou oni, a že vždycky se najde někdo, kdo je horší než oni. Doufají, že v té konkrétní právě probíhající soutěži nebude soutěžit někdo lepší. Zaměřují se na řešení svých pocitů méněcennosti dosažením úspěchu, vítězství v soutěži a neštítí se k tomu zneužít ani živoucí bytosti - třeba koně.

Ano, jsou koně, kteří umí rychle běhat, jsou koně, kteří umí báječně skákat a jsou koně, kteří vlezou kamkoli a nebojí se zdolat jakoukoli překážku. Ale proč je hned postavit do řady a měřit, který je rychlejší nebo bodovat, který je elegantnější? Každý kůň je krásný, ale pro mnoho lidí, je krásnější ten kůň, který jim vydělá spoustu peněz. A v čem jde o peníze, nejde ani o lásku ani o úctu.

Soutěže jako takové se snaží o co největší finanční zisk. Cílí na lidské ego, které úspěchu rádo podléhá. Lidé provozující jezdecký sport se tím pádem zaměřují na výkon koně, ne na partnerský vztah s ním. Stejně jako sobeckému partnerovi nezáleží na zdraví a štěstí toho druhého, ale jen na vlastním prospěchu a pohodlí, tak ani sportovním jezdcům nezáleží na pocitu bezpečí jeho koně. Nevidí v něm plnohodnotného partnera.

Jsou však i soutěže zaměřené na partnerství člověka a koně, ale i těch se účastní lidé, kteří mají potřebu dokazovat, jak to s koněm umí a chtějí dávat na odiv, jak koním rozumí. Potřebují jakési ubezpečení vnějšího světa, že jsou v dobrém vztahu s koněm. Trénink ani pro takový druh soutěží se nezřídka nevyhýbá donucovacím prostředkům. Je-li člověk se svým koněm v plnohodnotném partnerství, nepotřebuje soutěže, aby se o tom ubezpečil. Kůň mu to sám řekne nejlíp.

Kromě toho, domestikace a mutace zvířat probíhá snadněji u zvířat inteligentnějších, u zvířat na vyšší druhové úrovni. Zvířata na nižší úrovni se změnám prostředí a domestikaci přizpůsobují ztěží a zachovávají si své přirozené pudy silněji. Inteligentní pes se prostředí a domestikaci přizpůsobuje velmi rychle, stejně jako kočka. Had bez regulované teploty a vlhkosti simulující jeho přirozené prostředí nepřežije. Kůň je někde mezi a i změna pastvy mu může způsobit potíže s přizpůsobováním se. Nestálé odtrhávání od bezpečného stáda, ne-li přímo trvalé oddělení koně od stáda, je pro koně velmi stresující.

Kůň má sice fyzické předpoklady rychle běhat, vysoko skákat a tahat těžká břemena. Sami od sebe to ale nedělají. Běhají si po pastvinách, hrají si spolu a jsou schopni v případě nebezpečí podat obdivuhodné výkony. Člověk si toho všiml a hned si koně přivlastnil a chtěl po něm, aby tyto výkony kůň podával pro něho, kdykoli si zamane. Na jeho povel. Takže ho pro ten výkon uváděl do pocitu nebezpečí, aby běžel co nejrychleji, skákal co nejvýš. A soutěžil s ním. A soutěž vyhrál. Pro lidské hloupé omezené ego.

Člověk však opomíjí naprosto zásadní a základní skutečnost. Uceleným organismem je v případě koní stádo, ne jednotlivý kůň. Kůň oddělený od stáda je jen oslabenou buňkou. Stádo má hierarchii, každý kůň ve stádě plní určitou funkci a tím se určuje dynamika stáda, která se mění s každou změnou jak vnějšího prostředí tak uvnitř stáda. Stádo potřebuje dostatek času a prostoru, aby svou hierarchii vyvážilo do nejideálnější podoby, která mu zajistí co největší bezpečí. Kůň bez stáda je vlastně jen takový mrzáček. A skupina koní běžící po závodní dráze není stádo. Je to jen skupina zmatených koní, kteří by rádi ve své přirozenosti utvořili stádo, ale jezdci na nich sedící jim v tom brání.

Představa, že se stádo tříset koní na louce seřadí na čáru, jeden jim to odstartuje a oni poběží k lesu, kdo tam bude dřív, je naprosto nereálná. Kůň někdy běhá rád, ale nesoutěží!

Člověk nemůže objevit a procítit krásy života soutěžením. Vítězství v nějaké disciplíně je pomíjivá záležitost, která živí pýchu, ne pokoru. Je-li vítěz pokorný, nemá z vítězství radost, ale prostoupí ho pocit marnosti, který v něm v konečném důsledku vzbudí potřebu stát se plnohodnotnou součástí života jako takového, neoddělitenou součástí stvoření a přestane mít zájem soutěžit a porovnávat. Vítězem na určitém místě v určitou dobu se stává ten, který o to bojuje. Boj je jiným slovem násilí. Boj odvádí pozornost od života jako takového, od skutečného života. Boj život znásilňuje. Soustředí-li se člověk naprosto plně a cele na to, co právě dělá, prožije víc, než co představuje pomíjivé vítězství. Prožije kouzlo sounáležitosti se stvořením a jeho vlastní tvoření vklouzne do věčnosti. Soustředí-li se na vítězství nad ostatními, prohrává svou duši.

Proč chce člověk soutěžit? Aby byl první? Proč chce být první? Aby na sebe na určitou dobu strhnul pozornost? Proč chce na sebe upozorňovat? Nebo chce dokázat, že je obdivuhodný? Přece každý jedinec je ve své nedokonalé jedinečnosti hodný obdivu. K tomuto zjištění mu nedopomůže žádné vítězství v žádné soutěži. Sebejistota a sebevědomí se nedá ani vyhrát ani vynutit ani dokázat. Sebejistota sílí sebepoznáním a přijetím sebe samého v pravdivé podobě. Včetně temných stránek, které k člověku patří stejně neodmyslitelně jako trny k růži. Růže s trny je přitažlivá a neodolatelná, protože svou krásu nedává zadarmo. Růže bez trní je mdlá, slabá a nezajímavá.

Lidé dokáží tvořit spoustu krásných věcí, které povznáší ostatní a probouzí v nich ušlechtilé vlastnosti. Začnou-li však ve tvorbě soutěžit, ušlechtilost se vytratí a zůstane jen studená dokonalost podle precizního pravítka a neosobní šablony.

Poznámka: Všechny organizace bojující proti týrání koní občas naoko zlepší sportovní podmínky pro koně tím, že upraví Taxisův příkop, zakáže na rok nebo dva soutěžit brutálnímu jezdci nebo zavře tréninkovou stáj. Nezruší však ani dostihy ani koňské povozy pro turisty v ulicích, protože v pozadí všech soutěží se točí velké peníze, o které nechtějí přijít ani plemenné stáje ani závodiště ani doprovodné podniky soutěží, protože na zisku soutěží jsou závislé další organizace a podniky, které potřebují vydělávat za každou cenu, i za cenu života koní.