Samostatný stát Palestina. Jak, proč s kým a kdy.

Existuje mnoho otázek, které mě zneklidňují protože si s nimi nevím rady. Jednou z těchto otázek je, která strana má v konfliktu mezi Palestinou a Izraelem pravdu. Ani tady si však nejsem jistý v kramflecích.

Znám samozřejmě příběh o Izákovi a Izmaelovi, dvou bratrech, kteří se narodili Abrahámovi – každý však jiné matce. Izmael byl prvorozený, syn Hagar, Sářiny služky. Izák přišel na svět později, jako syn Sáry. V našich končinách je známější Izák – možná proto, že se jeho jméno lépe pamatuje.

A pak už jen tma. Změť válek, konfliktů a vzájemného obviňování, která v dnešní době opět – už pokolikáté – kulminuje a je v centru pozornosti světových médií. Anglie a Francie podporují samostatnost Palestiny, USA jsou proti. Česká republika je určitě na té správné straně – i když si momentálně nevybavím, na které.

Mám respekt ke všem, kteří dokáží hlasitě vyjádřit svou pozici a navíc ji obhájit historickými a právními argumenty. Pro mě je však matoucí, že argumentace obou znesvářených stran je tak přesvědčivá, že když čtu jednu, věřím jí – ale jen do chvíle, než si přečtu tu druhou.

Nezbývá mi než přiznat, že člověk jako já by se měl raději věnovat jednodušším činnostem – umývání oken, loupání brambor nebo mytí nádobí – a nesnažit se porozumět těmto složitostem. Jenže jak už to bývá, jednodušší lidé mého typu bývají zároveň dost sebevědomí. Nemůžu za to – prostě už jsem takový. A proto někdy podléhám vlastním nápadům a myšlenkám, aniž bych bral ohled na svou vrozenou omezenost.

A to je právě příběh Izraele a Palestiny. Přestože o něm věcně moc nevím, myslím si, že řada argumentů, které obě strany používají, není nic jiného než racionalizace. Člověk má nějaký hotový názor – třeba že Izraelité jsou hodní – a pak už jen vybírá argumenty, které tento názor potvrzují. Kvalita argumentace pak závisí na kvalitě studia a zápalu té které strany. Podstatná je ale původní pozice – ta se nějak utvořila, možná už v mládí, když člověk zjistil, že má třeba židovské předky.

Ve své domýšlivosti se domnívám, že bych dokázal tento konflikt vyřešit bez studia svatých písem a deklarací OSN. Jednoduše bych občas prohodil role: představitele izraelské vlády bych přesadil do Gazy, příslušně je oblékl, aby zapadli, a nechal je tam měsíc vychutnat místní realitu. Představitele druhé strany bych zase přesadil do Knesetu. Možná by to šlo i ve větším měřítku.

Věřím, že vidět svět očima druhé strany by bylo velmi instruktivní. Myslím, že by existovala reálná šance na brzké smíření. Ale vzhledem k tomu, že se taková situace s velkou pravděpodobností nestane, omezím se na svou prvotní úvahu o Izmaelovi a Izákovi. To mi k základní orientaci postačí – a zároveň stihnu umýt okna a oloupat brambory.