Procházka
Osobní
Máme v rodině takovou tradici. Před Vánoci si udělat procházku na Nový svět. Pražský Nový svět, jedno z nejmalebnějších míst metropole.
Vyjedeme tramvají 22 na Brusnici, sejmeme po schodech, U Raka si dáme něco vánočního, já tentokrát horkou čokoládu, a pokračujeme Kanovnickou ke Hradu. Projdeme jeho nádvoří a pokračujeme po Starých zámeckých schodech k metru. Kdo potřebuje na toaletu, pro toho mám luxusní nabídku. V Lobkowiczkém paláci naproti Černé věže.
Po výstupu z metra přišel čas posilnit se. Opět jsem se lišil od ostatních členů výpravy. Oni klobásu, já pražskou šunku. Na Mariánském náměstí, kde je na Ladových Vánocích přece jenom klidněji než na lidmi přecpaném Staromáku. I tam jsme posléze zamířili, ale jen proto, abychom na vlastní oči spatřili letošní vánoční strom a v půl sedmé večer jeho světelnou animaci za doprovodu instrumentální hudby; jde o píseň Ewy Farne „Vánoce na míru“. Pak ještě pečené kaštany, ty také nemusím, a kolem Prašné brány odchod na tramvaj. Skvělých pět hodin adventního času. V atmosféře, která zůstane dlouho v paměti.
Možná si řeknete, proč tento blog. K čemu je dobrý. Nebyli jsme totiž jediní, kdo pojal stejnou myšlenku. Třeba to bude dobrý tip i pro vás. A ještě dovětek. Karlovu mostu jsme se vyhnuli záměrně. Roli sardinek rádi přenecháme jiným.
●