Proč je tolik rozruchu kolem nové arcibiskupky Církve ve Walesu?

Duchovní obzory

Letos 30. července zvolila anglikánská Církev ve Walesu (Church in Wales) svého nejvyššího duchovního představitele. Vlastně představitelku. V čele církve stanula žena, biskupka Cherry Vannová.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

19:32

Napište první komentář

Pro zajímavost uvedu, že jí daly hlas nejméně dvě třetiny Kolegia volitelů, jak stanoví církevní konstituce; přesný počet hlasů znám není. Kolegium sestávalo v tomto případě z pěti diecézních biskupů, osmnácti kněží (po třech z každé ze šesti diecézí) a osmnácti laiků (opět 3 x 6). Církev ve Walesu se osamostatnila oddělením od Anglikánské církve (Church of England) v roce 1920. Je členem globálního Anglikánského společenství.

Volbou biskupky Vannové si Církev ve Walesu připsala hned několik prvenství. Je první ženou na arcibiskupském stolci ve Walesu, první lesbickou ženou na tomto postu, první arcibiskupkou Walesu, která žije v registrovaném partnerství a vlastně první homosexuální arcibiskupkou ve Spojeném království vůbec.

A právě tato skutečnost, že žije v registrovaném partnerství s jinou ženou, je důvodem v titulku zmíněného rozruchu. Proč? Protože podle učení Bible i anglikánské vyznání je homosexuální intimní vztah dvou osob stejného pohlaví považován za ohavný hřích. Můžeme namítnou: i v jednadvacátém století? Ano, i v jednadvacátém století.

Zvolení Cherry Vannové proto v Anglikánském společenství prohloubilo rozpor, pokud jde o problematiku homosexuálních vztahů. Modernisté je akceptují, a přijali i vztah dosavadní biskupky Vannové, pravověrní (tradicionalisté) se postavili jednoznačně proti.

●

Žijeme v moderním světě a ten homosexuálním vztahům oficiálně přeje. Tedy sekulární společnost. V křesťanských církvích to tak jednoznačné není – a ani být nemůže. Jestliže Bible učí, že homosexuální intimita je ohavnost a hřích, pak se samozřejmě nevyhneme otázce, jak je možné, že se Cherry Vannová mohla jako lesba v registrovaném partnerství stát anglikánskou duchovní, nota bene v roce 2020 biskupkou a nyní arcibiskupkou. Inu, je to možné proto, že se Církev ve Walesu odklonila od biblického učení a na něm založené anglikánské věrouce. Zatímco modernisté v církvi s tím zásadní problém nemají, lidé z opačného pólu ano, a to zásadní. Nemá smysl informovat zde o všech kritických hlasech, vyberu proto jen několik.

Otevřeně se vyjádřil primas anglikánské Církve Nigérie (Church of Nigeria), arcibiskup Henry Ndukuba. Zvolení Vannové jako praktikující homosexuálky do čela velšské anglikánské církve vnímá jako důkaz, že toto společenství opustilo víru, která byla kdysi svatým svěřena. Pokud si ti, kdo jí dali hlas, myslí, že Vannová je v současné době po církev tou správnou osobou, pak to podle primase ukazuje na hloubku duchovní dekadence a naprostý odklon od pravověrného vyznání. Vedle toho „je to také signál, že některé části globálního anglikánského světa se rozhodly opustit pravdu Božího slova obětováním autority Písma ve prospěch postmoderní agendy, která nemá Boží podporu“. V sázce je hodně: spása lidských duší, biblická etika, globální identita anglikánů, poškození důvěryhodnosti misijní a evangelizační práce a záchrana samotné podstaty anglikánské ortodoxie. Arcibiskup Ndukuba ve zvolení Vannové soatřuje potvrzení platnosti slov apoštola Pavla z druhého dopisu Timoteovi, v jehož 4. kapitole píše: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ S trpkostí konstatuje, že dnes nepřátelé křesťanské víry vzájemně spolupracují a využívají kombinace nástrojů sekularismu, komunismu, islámu, pohanství, liberální teologie, synkretismu (mísení křesťanství s nekřesťanskými myšlenkovými proudy) a biblického revizionismu k úpadku křesťanství v mnoha částech světa. Primas nenechává nikoho na pochybách, že Církev Nigérie „odsuzuje, jednoznačně odmítá a neuznává zvolení Rev. Cherry Vannové za velšskou arcibiskupku. Budeme se snažit dodržovat autoritu Písma a naše historické vyznání víry, hlásat evangelium a žít svatým křesťanským životem.“ Položil veledůležitou otázku: „Kdo stojí na Pánově straně?“ Právě o to v principu jde.

Arcibiskup Samy F. Shehata je primasem episkopální/anglikánské provincie v egyptské Alexandrii. Ve svém prohlášení uvedl, že v případě zvolení nové arcibiskupky ve Walesu nejde o místní nebo soukromé rozhodnutí. Je vyjádřením veřejného odmítnutí biblického učení a katolického (ve smyslu obecného) řádu. Protože biskupové (a arcibiskupové) neslouží jen lokálně, ale jako součást celosvětového Anglikánského společenství. Dodává: „Nesoudíme lidi. Potvrzujeme Boží milost pro všechny, kdo se k Němu obracejí. Láska však neznamená ignorovat hřích. Jednota nemůže existovat bez pravdy. Tento krok Církve ve Walesu extrémně ztěžuje nalezení věrného a trvalého řešení rozdělení v Anglikánském společenství. Zatímco mnozí z nás pilně pracují na nalezení cesty vpřed v tomto bolestivém dilematu, pokračující jednání tohoto druhu brání usmíření, prohlubuje rozpory a riskuje, že naše úsilí bude marné.“

Stranou nemohl zůstat ani předseda Rady primasů globálního hnutí pravověrných anglikánů Gafcon, primas Anglikánské církve Rwandy arcibiskup Laurent Mbanda. Z jeho vyjádření vybírám: „Rozhodnutí Církve ve Walesu zvolit reverendku Cherry Vannovou arcibiskupkou a primaskou je dalším bolestivým hřebíkem do rakve anglikánské ortodoxie. Oslavou této volby a nemorálního vztahu osob stejného pohlaví Canterburské společenství opět ustoupilo světskému tlaku, který podvrací dobré Boží slovo.“ Pravověrným anglikánům nabídl pomoc: „Musíme se znovu postavit neúnavnému tlaku anglikánských revizionistů, kteří bezostyšně vnucují svou nemorálnost drahocenné Kristově církvi. Stojíme po boku našich anglikánských bratrů a sester ve Walesu, kteří jsou tímto činem odpadlictví zděšeni a sklíčeni. Založili jsme Anglikánskou síť v Evropě jako domov pro ty, kteří si přejí zůstat autentickými anglikány, ale jejichž svědomí vyžaduje, aby opustili Canterbury (stávající církevní struktury – LS). Gafcon opět otevírá svoji náruč jako bezpečné útočiště pro ty věřící v Církvi ve Walesu, kteří musí s čistým svědomím odejít. Nejste sami. Gafcon stojí při vás.“ Na této situaci je možné ilustrovat, proč v dějinách křesťanství docházelo ke štěpení a vzniku nových církví. Obvykle tehdy, když se stávající církev - nejen katolická - odklonila ve své věrouce nebo praxi od biblického učení.

Závěrem výstižné postřehy Andrey Williamsové, výkonné ředitelky křesťanské konzervativní advokační organizace Christian Concern sídlící v Londýně. „Cherry Vannová žije se svou registrovanou partnerkou Wendy ve vztahu osob stejného pohlaví. To přímo odporuje historické a biblické doktríně církve, že manželství je celoživotní svazek jednoho muže a jedné ženy a že sexuální vztahy jsou vyhrazeny pouze pro manželství. Jako vysvěcená duchovní a nyní arcibiskupka se Cherry Vannová slibem zavázala, že bude učení církve dodržovat. Místo toho veřejně žije v záměrném odmítání těchto doktrín. Skutečnost, že byla zvolena dvoutřetinovou většinou Kolegia volitelů, ukazuje, že se Církev ve Walesu institucionálně odvrátila od biblického učení o sexuální morálce,“ konstatuje Williamsová a ptá se: „Co je to za církev, když odmítá dodržovat doktríny, které sama hlásá? Za čím vlastně Církev ve Walesu stojí, když ne za evangeliem předávaným po staletí? Její zvolení představuje tragický okamžik, důkaz toho, že Církev ve Walesu je v otevřené vzpouře proti Božímu slovu. Je to jasné znamení odpadlictví. Žádný křesťan věřící v Bibli nemůže zůstat pod duchovním vedením někoho, kdo tak veřejně odmítá jasné učení Písma.“ Zde si nelze nevzpomenout na učení Mistra Jana Husa; podle něho (volně) biskup, arcibiskup či papež, žije-li v hříchu a není-li poslušen Kristova zákona, nezaslouží si, aby byl poslouchán; ztrácí duchovní legitimitu, třeba v úřadu zůstává. Jak patrno, je to po dlouhých staletích v principu stále stejný duchovní zápas.

●