Eurovize 2026 čelí dílčím bojkotům

Zmiňuji se o tom proto, že nikdy v minulosti mi nepřišlo na mysl, že by jeden z účastníků mohl být cílem politické kampaně se záměrem vyloučit ho z účasti. V této době jsme právě toho svědky. Ano, jde o Izrael. Některé země, bude o nich zmínka níže, usilují o to, aby Izrael nemohl soutěžit na Eurovizi 2026, která se bude konat ve Vídni.

Zde si nemohu odpustit věcnou poznámku. V diskusích na českém internetu se objevila kaskáda názorů ve stylu, co má Izrael jako neevropská země na Eurovizi co pohledávat. Je to pohled rozumbradů, jejichž obzor končí u cedule s přeškrtnutým názvem obce, kde svá moudra vkládají na internet. Ti lidé si sice pamatují z hodin zeměpisu, že Izrael leží v Asii, ale neuší, že je od roku 1957 členem Evropské vysílací unie (EBU) a jako takový má právo, resp. jeho veřejnoprávní vysílací organizace (dnes KAN, dříve IBA) má právo, eurovizních festivalů se účastnit. Poprvé se tak stalo v roce 1973, přičemž izraelští interpreti soutěž čtyřikrát vyhráli a třikrát se v Izraeli konala. Podobně se mohou do Eurovize zapojit další mimoevropští členové EBU (Egypt, Jordánsko, Libanon, Libye,Tunisko nebo Maroko – to jediné této možnosti jednou využilo, bylo to v roce 1980 v Nizozemsku). Pro úplnost dodám, že v Eurovizi soutěží také Austrálie jako přidružený člen EBU.

Odchod čtyř zemí

Tlak na bojkot Izraele trvá už delší dobu, ovšem přání některých zemí je jedna věc a závazné rozhodnutí druhá. Vyloučit Izrael může pouze EBU a ta se na svém jednání 4. prosince 2025 k ničemu takovému nepropůjčila. Proto (zatím) čtyři země (rozumí se jejich veřejnoprávní vysílací organizace) oznámily, že se vídeňského klání v květnu příštího roku nezúčastní: Irsko, Španělsko, Nizozemsko a Slovinsko. Není vyloučeno, že se k nim připojí i další, hodně se hovoří o Islandu.

Důvodem jejich protiizraelského postoje je válka v Pásmu Gazy. Na tu jistě mohou mít v tom či onom státě názor jaký chtějí, ale neměli by přitom ignorovat základní fakta. Že Izrael je tím, kdo čelí teroristické agresi – a že teroristickým agresorem je hnutí Hamás vládnoucí v Pásmu Gazy. Izrael tudíž vede v Pásmu válku spravedlivou - ano, hovoříme o válce, v níž bohužel umírají i civilisté, o to víc, že jsou zločinci Hamásu zneužíváni jako lidské štíty -, ovšem ta nemůže a nesmí být důvodem pro vyloučení izraelského interpreta z hudební soutěže. Pakliže se tato válka jako důvod uvádí, pak je to hanebnost a nestydaté chucpe. Je to stejné, jako kdyby byla Velká Británie z nějakého takovéhoto kulturního podniku vyloučena proto, že vede válku s nacistickým Německem -se vším, co s tím souvisí. Jestliže španělský premiér Pedro Sánchez říká, že když bylo z Eurovize vyloučeno Rusko, musí být vyloučen i Izrael, ilustruje zvrácené levicové uvažování, které záměrně odmítá rozlišovat mezi agresorem a jeho obětí. Tito lidé táhnou v šachu pěšcem a tvrdí, že je to dáma.

Historický kontext

Současná štvavá protiizraelská kampaň, které jsme svědky v rámci hudebního festivalu Eurovize, má i své dějinné souvislosti, jak brilantně komentuje šéfredaktor novin The Jerusalem Post Zvika Klein v článku „Europe once expelled Jewish musicians, now it hunts the only Jewish state“ (5. 12. 2025). Význam titulku: Evropa kdysi vyháněla židovské hudebníky, dnes pronásleduje jediný židovský stát. Autor píše, že evropští veřejnoprávní vysílatelé, kteří bojkotují účast Izraele na Eurovizi, to líčí jako projev morální odvahy. Ve skutečnosti ale tento postoj kopíruje staré vzorce chování, které už jednou vedly k tomu, že židovská kultura byla v rané nacistické éře vytlačena z veřejného prostoru. Těmi vysílateli jsou irská RTÉ, španělská RTVE, nizozemská AVROTROS a slovinská RTV Slovenija. Trvají na tom, že jim jde o veřejné hodnoty, humanitární ohledy a posvátnost dětského života – a zapřísahají se, že se Židy to nemá nc společného. Ale každému, kdo má alespoň základní povědomí o dějinách 20. století, takovýto obraz, kdy evropské kulturní instituce odcházejí ze scény, když se na ní objeví Židé, musí být bolestně povědomý. Z. Klein konstatuje: „Tu melodii jsme už slyšeli.“ A připomíná, že když měl v březnu 1933 Bruno Walter, jeden z největších dirigentů své generace, řídit orchestr v Lipsku, byl po nacistických výhrůžkách násilím koncert zrušen. „O pár dní později byla pod tlakem zrušena i jeho plánovaná účast v Berlínské filharmonii. Walter, židovský maestro na vrcholu kariéry, byl vytlačen z nejprestižnějších německých pódií a nahrazen přijatelnějšími árijskými osobnostmi, včetně Richarda Strausse,“ uvádí Klein a pokračuje: „Zanedlouho režim formalizoval to, co prosadila ulice. Říšská hudební komora, založená v roce 1933 pod vedením Goebbelse, určovala, kdo smí v Německu pracovat jako hudebník. Členství v ní bylo povinné. Židovským hudebníkům bylo členství odepřeno, a tím pádem byli z profese vyloučeni. Hudba židovských skladatelů byla označena za »degenerovanou« a vyhnána z koncertních sálů, operních domů a rozhlasu. Židům nebylo zdvořile řečeno, že s nimi nesouhlasí. Bylo jim řečeno: nemůžete tady být.“

Autor dále vysvětluje, že když byli Židé vyloučeni z německého kulturního života, nacistické úřady povolily segregované řešení. V roce 1933 byl založen Jüdischer Kulturbund jako samostatný kulturní spolek pouze pro Židy. Zaměstnával stovky židovských umělců a hudebníků, kteří byli propuštěni z německých institucí, a umožňoval jim vystupovat, ale pouze pro židovské publikum v židovských prostorách. Poselství bylo zřejmé. Židovské umění mohlo existovat, ale nebylo vítáno na společném veřejném prostranství evropské kultury. Ve fašistické Itálii se příběh opakoval, jen s místními obměnami. Mussoliniho režim zpočátku usiloval o účast Židů, ale v roce 1938 rasové zákony náhle ukončily kariéru italských židovských hudebníků a skladatelů. Byli odstraněni z konzervatoří, orchestrů a rozhlasového vysílání, jejich jména byla vymazána z programů a jejich díla umlčena.

Návrat do současnosti

Zvika Klein píše, že Evropa je stále ochotná poslouchat židovskou hudbu, ale nejraději tehdy, když u toho nemusí vidět „obtěžující“ židovskou vlajku. Konstatuje, že Izrael smí v Eurovizi zůstat jen proto, že ho Evropská vysílací unie odmítla vyhodit. „A tak namísto vyloučení židovského státu se někteří vysílatelé rozhodli vyloučit sami sebe. Nebudou s ním stát v jedné hudební místnosti. Neodvysílají pořad pro své diváky. Opět jsou to Židé, komu jsou kladeny podmínky, aby se mohl zúčastnit.“ Autor nepopírá, že počet mrtvých v Pásmu Gazy je hrozivý, ale dodává, že statistiky, na které se vysílatelé odvolávají, pocházejí z ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem a nerozlišují mezi civilisty a bojovníky. „Hamás se ukrývá v nemocnicích, školách a uprchlických táborech právě proto, že chce, aby ta čísla rostla. Odmítl nebo podkopal několik návrhů na uzavření příměří, které by boj ukončily a rukojmí osvobodily. Nic z toho se v prohlášeních z Dublinu, Madridu či Lublaně neobjevuje. Není zmíněn Hamás, není řečeno, že Izrael bojuje s protivníkem, který otevřeně vyzývá k dalšímu 7. říjnu. Jen jedna strana je označena za nehodnou pódia. Opět je židovská bezpečnost, židovská suverenita a židovský život redukován na cosi, co narušuje estetický dojem.“

Stará logika – nový jazyk

Autor zdůrazaňje, že je zapotřebí vyjádřit se přesně. Evropa roku 2025 není nacistické Německo roku 1933. Neexistují žádné rasové zákony, žádné státní nařízení nevyhání Židy z vystoupení, žádné úderné oddíly neruší koncerty. Dnes tu máme něco jiného – morální logiku, která protižidovské aktivity halí do přijatelných pojmů zahrnujících „hodnoty“, „veřejnou službu“, „solidaritu s dětmi“ Když nizozemský vysílatel AVROTROS tvrdí, že kroky Izraele „překročily hranici“ nizozemských veřejných hodnot, nejde mu o to, aby se stanovila jednotná hranice pro všechny války, okupace či porušování lidských práv. Jde jen o to, že ona hranice se týká pouze židovského státu. Když irská RTÉ oznamuje, že nejenže nevyšle do soutěže svého zástupce, ale ani ji nebude vysílat, nezajímá ji, zda tím zachrání alespoň jeden život v Gaze. Říká jen, že přítomnost Izraele celou show morálně znečišťuje. A když slovinská RTV prohlašuje „nezúčastníme se Eurovize, pokud tam bude Izrael, kvůli 20 tisícům dětí, které v Gaze zemřely ,“ nevyjednává o příměří v OSN. Sděluje 23letému izraelskému zpěvákovi, že nemůže vystoupit na evropské scéně, protože má „špatný“ pas. Dílčí závěr: „Nahraďte slovo »Izrael« slovem »židovský« a celé se to rázem jeví méně jako radikální progresivismus a více jako velmi starý reflex (podvědomá historická tendence Evropy odmítat Židy nebo židovskou přítomnost, jen tentokrát obalená »hodnotovou« rétorikou - LS)“.

Test pro Evropu

Šéfredaktor Klein vyjadřuje EBU uznání za to, že Izrael v soutěži ponechala. Píše, že německá ministryně kultury už řekla, že Eurovize bez Izraele být nemá, a další vysílatelé, jako ti z Rakouska a Spojeného království, tuto pozici podpořili. Chápou, že nejde jen o jednu píseň přednesenou ve Vídni. Jde o test, zda Evropa opravdu rozumí tomu, že Židé buď patří plně do jejího kulturního života, nebo jsou znovu jen dočasně tolerováni – a to jen tehdy, pokud se chovají podle pravidel stanovených jinými. „Kritizovat izraelskou vládu je legitimní a Izraelci to dělají každý den hlasitěji než evropská ministerstva,“ uvádí Klein. „Prosazovat jinou vojenskou strategii, lepší dohodu o rukojmích nebo odlišnou politiku vůči Gaze je legitimní politická debata. Ale určit jediný židovský stát ke kulturnímu vyloučení, odejít ze scény jen proto, že diváci by mohli hlasovat pro izraelský příspěvek, není obrana lidských práv. Je to opakování starého evropského stereotypu - tentokrát jen doprovázeného popovou hudbou.“ Kdysi to poznal dirigent Bruno Walter, stejně tak hudebníci z Jüdischer Kulturbundu i italští židovští houslisté, jejichž kariéry skončily v roce 1938, připomíná Zvika Klein a uzavírá: „Evropa se nemusí vracet tam, kde už byla. Je stále čas, aby vysílatelé v Madridu, Dublinu, Lublani a Hilversumu pochopili, že bojkot židovské účasti v hudební soutěži není morální statečnost. Je to ztráta morální paměti.“

●

Volně podle serveru The Jerusalem Post, odkaz:

https://www.jpost.com/opinion/article-879287

Další podklady:

https://en.wikipedia.org/wiki/EuropeanBroadcastingUnion

https://en.wikipedia.org/wiki/IsraelintheEurovisionSong_Contest