Proč je nebezpečné dezinterpretovat Bibli

Především musím zdůraznit, že nejde o „moji interpretaci“, nýbrž o respekt k tomu, co je v Bibli napsáno. Nikterak neupírám jiným právo interpretovat Bibli po svém, ale tato interpretace nesmí popírat Bibli samotnou. Uvedu primitivní příklad z dopravy. Jestliže zákon 361/2000 v paragrafu 18/4 stanoví, že „v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km/h“, pak žádnou „interpretací“ nelze dospět k tomu, že v obci se lze prohánět rychlostí 100 km/h. A to v principu jde.

Říká-li Bible, a to mimo jakoukoli pochybnost, že Mojžíš byl Hebrejec (potažmo příslušník lidu Izraele), pak nikdo, ani velevážený Sigmund Freud nemůže dospět k závěru, že Hebrejec nebyl – aniž by se dostal do rozporu s poselstvím Bible.

Ve svém navazujícím článku („Mojžíš byl Egypťan 2“/6. 10. 2025) Petr Trmač Freudovu hypotézu přibližuje. Podle Freuda „Mojžíš nebyl Hebrejec, ale Egypťan, pravděpodobně příslušník vyšší vrstvy, který přijal myšlenku monoteismu z náboženské reformy faraona Achnatona. Freud tvrdil, že Mojžíš byl později svým lidem zavražděn…“ K tomu je zapotřebí dodat dvě věci. 1. Myšlenka monoteismu jako taková nevznikla „zdola“, ale „shora“; nejde o lidský výtvor, nýbrž je Božského původu. Achnatonova monoteistická reforma je toliko souběžnou epizodou vedle monoteismu existujícího dávno před ním. 2. Tvrzení, že Mojžíš byl svým lidem zavražděn je nehorázná lež. Oproti Freudovým spekulacím můžeme postavit svědectví Bible: „Mojžíš vystoupil z Moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy; ta je naproti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi... Pak mu Hospodin řekl: »Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Dám ji tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam.« I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi. Pochoval ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob (kniha Deuteronomium, 34. kapitola).“ Nedovedu si vysvětlit, jak lze tohoto popisu dovodit, že Mojžíš byl Izraelity zavražděn.“ Leda ve Freudově falešné představě.

Petr Trmač píše (jinými slovy), že Bible nám rozhodně nezakazuje, abychom se snažili jí porozumět. To samozřejmě nezakazuje. Ale pozor – porozumět, nikoli ji vykládat „k obrazu svému“.

Jak naznačuji v nadpise, dezinterpretovat Bibli je velice nebezpečné. Způsobuje rozdělení uvnitř křesťanských společenství. Například v současné době prožívá Anglikánská církev a spolu s ní celé globální Anglikánské společenství svého druhu krizi, neboť proti sobě stojí dva názorové směry. Jde o homosexuální intimitu. Tradicionalisté (pravověrní anglikáni) stojí na biblické pozici, že homosexuální intimita je ohavnost hřích, neb tak to stanovil sám Bůh. Modernisté (liberálové, bibličtí revizionisté) naopak tvrdí, že to hřích není, ba co víc, souhlasí s tím, že homosexuálním párům lze udělit církevní požehnání. Zde jde navíc o vzpouru proti Božímu stvořitelskému řádu, který říká, že manželství rovná se muž a žena (nikoli muž – muž, žena – žena). Odlišné postoje - biblický a nebiblický - na tuto záležitost jsou zdrojem rozštěpení uvnitř anglikanismu, jednota je narušena jako roztržený list pergamenu. A to je pro život jakékoli křesťanské církve v obecné rovině vždy neblahé. A kdo je na vině? Ti, kdo svévolně interpretují jasné učení Bible po svém a proti smyslu jejího poselství.

Mohu přidat další příklady. Večeře Páně neboli Svaté přijímání. Co učil Ježíš? Matoušovo evangelium, 26. kapitola: „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: »Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.« Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: »Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.«“ Lze z toho textu dovodit, že Svaté přijímání má být omezeno, pokud jde o věřící, pouze na chléb, ba dokonce na malou kulatou oplatku (hostii)?

Další záležitostí vyvolávající v křesťanství spor je povinný celibát duchovních. Bible celibát pouze doporučuje, ale nestanoví jako podmínku pro duchovní službu. Naopak. Apoštol Pavel v prvním dopise Timoteovi píše (ve 3. kapitole) a) o biskupech: „Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?“; b) o jáhnech (služebnících v církvi): „Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu.“ Ani náznak povinného celibátu, jak je praktikován v některých denominacích.

Lidé se často ptají, proč je tolik církví. Jeden z důvodů je právě v dezinterpretaci Bible, deformaci jejího obsahu. Pokud určitá skupina věřících, případně i jednotlivec (Viklef, Hus, čeští bratři, Luther, Kalvín a bezpočet dalších) zjistila, že jejich církev se odchyluje od biblického učení, které je pro všechny nezměnitelným základem, měla dvě možnosti. Buď se pokusit o opravu uvnitř církevního společenství (což končilo i tragicky, viz Jan Hus), nebo založit církev novou. Proto se v církevních dějinách setkáváme s tak úžasným fenoménem, jakým je reformace. Proto byla ustavena Jednota bratrská, církve lutherské a reformované (kalvínské) a později další. (Čím není řečeno, že všechny v historii vzniklé církve byly motivovány návratem k biblickému učení; v některých případech hrály roli i jiné důvody, ale to není tématem tohoto textu.)

Falešná interpretace Bible je ale nebezpečná ještě v jednom aspektu. Začne-li být zpochybňován izraelský původ Mojžíše a bude-li předkládáno tvrzení, že byl svými lidmi zavražděn a podobné falešné výklady, v konečném důsledku se dostaneme do bodu, kdy bude zpochybněno historické sepětí izraelského lidu se Zemí izraelskou. Přesně to dělá nynější palestinskoarabská propaganda v rámci svého hanebného úsilí delegitimizovat Stát Izrael. Zpochybňování hebrejské identity Mojžíše vede ke zpochybnění Jeruzaléma jako odvěkého duchovního a národního centra izraelského lidu, zpochybnění existence obou jeruzalémských Chrámů a nezávislých izraelských/židovských státních útvarů ve starověku, popření židovského původu Židů žijících v diaspoře a tedy práva na jejich návrat do Země izraelské – toto všechno jsou obludné důsledky propagandistické laviny, kterou je s to dát do pohybu zdánlivě nevinné „mudrování“ o Mojžíšovi. Jsou ve světě síly, a nejen v arabském světě, které toho rády zneužijí v boji proti právu Izraele na existenci. A to je z hlediska stability v regionu Blízkého východu hra s ohněm. V přátelském duchu před něčím takovým důrazně varuji.