Ad Mojžíš byl Egypťan
Inspirováno blogem
Básník a publicista Petr Trmač zveřejnil na Blogosvětě 5. října pozoruhodný text, kterým se jako červená nit line pro mě šokující pohled na osobnost, kterou považuji v lidských dějinách za nejvýznamnější. Je to staroizraelský Mojžíš.
Tvrzení Pera Trmače, že Mojžíš mohl být někdo jiný než Hebrejec (Izraelita), jmenovitě Egypťan, Chetita, Babylóňan, Asyřan nebo příslušník jakéhokoliv národa, které se tehdy v Egyptě vyskytovaly, připomíná všeobecně rozšířený omyl, že Eva pojedla v biblické zahradě v Edenu jablko.
Upřímně řečeno nechápu, proč má někdo potřebu deformovat obsah toho, o čem se píše v Bibli. Lidé jejímu poselství nemusí věřit, ale nepovažuji za fér, když ji někdo falšuje a pak z toho vyvozuje nesmyslné závěry. Jako v uvedeném článku vážený autor. Spekuluje o tom, že Mojžíš nebyl Hebrejec a zpochybňuje naši křesťansko-judaistickou tradici, nebo jsme jen „následovníci egyptských faraonů a uctívači Thovta, Ptaha, Réa, Atona, Anupa, Usira, Maat, Eset, Hathor, Bastet, Sachmet, Chnuma, Sii“ – a kdoví koho ještě. Což je ještě děsivější názor než onen omyl s jablkem z ráje.
Jsem toho mínění, že Bible by měla být, vzhledem ke svému unikátnímu významu, přijímána tak, jak je napsána. Jakákoliv dezinterpretace jejího obsahu je svého druhu dezinformace.
V druhé kapitole knihy biblické Genesis čteme: „A Hospodin Bůh člověku přikázal: »Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.«“ A ve třetí kapitole je uvedeno: „Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ Kde je zde zmínka o jablku? Strom poznání přece není jabloň, aby Adamova žena a poté i on sám mohl jíst jablko. Plodem tohoto stromu nemohlo být jablko. To je dezinformace, která se nese dějinami – a neodpovídá originálnímu hebrejskému textu. Podíleli se na ní významní středověcí a renesanční malíři, skuteční Mistři výtvarného umění. To ale nic nemění na tom, že jde o nesmysl – v ráji nešlo o jablko, ale o plod stromu poznání dobrého a zlého, přičemž jakou mělo přesnou podobu, nevíme.
Nejinak se to má i s Mojžíšem. Tvrzení, že nebyl či nemusel bát Hebrejcem je ničím nepodložená spekulace. Připomeňme zásadní biblický text z knihy Exodus, druhé kapitoly: „Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane. Tu sestoupila faraónova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházely podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla. Otevřela ji a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: »Je z hebrejských dětí.« Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: »Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?« Faraónova dcera jí řekla: »Jdi!« Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte. Faraónova dcera jí poručila: »Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím.« Žena vzala dítě a odkojila je. Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: »Vždyť jsem ho vytáhla z vody.«“ Tento text a pozdější Mojžíšův život a jeho role v epochální a velkolepé misi, která mu byla svěřena, jsou jasným důkazem, že Mojžíš byl Hebrejec, Izraelita. Uvažovat o čemkoli jiném postrádá smysl.
Kdo zná blog na serveru iDNES, bezpochyby se někdy začetl do díla člověka s mimořádným literárním talentem, který ale čas od času neodolá pokušení uvažovat podobně jako Petr Trmač v případě Mojžíše. Jmenovat ho nebudu, neboť není mým záměrem „vláčet ho servery“, jen uvedu, že jeho dezinterpretace biblického poselství zahrnující znesvěcení, urážky, zesměšňování a zvrácená tvrzení (typu Bůh není Bůh, ale démon) jdou daleko za hranici všech červených linií – cynicky pohrdá vším, co jiní považují za posvátné. Náš svobodný režim mu to umožňuje, to je nutné respektovat, ale já se ptám, jaký to má smysl? Proč to ti lidé dělají místo toho, aby se spokojili s tím, že obsahu Bible prostě nevěří? Já mám také tisíc a jednu výhradu k tomu, co se píše v Koránu. To ale ní důvod pro to, abych muslimy urážel.
Tím nechci říci, že vyjádření Petra Trmače o Mojžíšovi je urážlivé. Jen v něm postrádám elementární respekt k biblickému záznamu, který je pro mnohé z nás hodný nejvyšší úcty, neboť jde o jediný soubor knih, skrze které k nám hovoří sám Bůh.