PROČ ČÍNA NEPONESE POCHODEŇ BUDOUCNOSTI (2)

V úvodu byly úryvky z kapitoly IV (Velký podvod) z dlouhého textu od pana RČ, jehož myšlenky se s jeho souhlasím snažím šířit touto cestou zveřejňování na Blogosvětě. A zveřejňuji je proto, že mi připadají neobvyklé a zajímavé a také proto, že chci vyvolat diskusi o příčinách současného stavu společnosti a to, kam spěje. Proto neváhejte i zpětně přidat komentáře do diskuse, podělit se o své názory.

a) Celý prolog jste si mohli přečíst v článku: USA má nejlepší roky za sebou. Co máme my všichni před sebou?

b) V pokračování tohoto článku jsem pak zveřejnila kapitolu I - III.

c) Následně pod původním názvem autora jsem zveřejnila kapitolu IV a V.

d) A nyní pokračujeme od kapitoly IV:

KAPITOLA VI: Myší ráj a lidské peklo (Calhounovo varování)

Elity nám tvrdí, že musíme redukovat populaci a spotřebu, protože "zdroje docházejí". Ale co když je pravda děsivější? Co když největší hrozbou pro civilizaci není nedostatek, ale nadbytek bez smyslu?

V 60. a 70. letech 20. století provedl etolog John B. Calhoun experiment, který by měl být povinnou četbou pro každého politika i plánovače budoucnosti. Vytvořil takzvaný „Vesmír 25“ (Universe 25). Bylo to dokonalé prostředí pro myši. Měly neomezený přístup k potravě a vodě, žádné predátory, žádné nemoci, ideální teplotu. Jediným limitem byl prostor.

Zpočátku nastala exploze. Myši se množily, užívaly si ráje. Ale v určitém momentě, ačkoliv stále měly co jíst, se něco zlomilo. Všechny sociální role byly obsazeny. Mladé myši neměly o co bojovat, neměly kde si vydobýt své místo v hierarchii. Nebylo třeba shánět potravu, nebylo třeba stavět hnízda, nebylo třeba bránit rodinu.

Nastala fáze, kterou Calhoun nazval „behaviorální propast“.

Společnost se začala hroutit. Matky přestaly pečovat o mláďata a často na ně útočily. Samci ztratili zájem bránit teritorium. Objevila se bezdůvodná agresivita, sexuální deviace a kanibalismus, přestože jídla bylo dost.

A pak se objevila skupina, kterou Calhoun nazval „Krasavci“ (The Beautiful Ones). Byli to samci, kteří se stáhli ze společnosti. Neútočili, nepářili se, nestarali se o nic. Celý den jen jedli, spali a čistili si kožíšek. Byli fyzicky dokonalí, bez jizev z bojů, ale duchovně mrtví.

Nakonec populace myší vymřela. Do posledního kusu. Nezemřely hlady. Zemřely, protože ztratily součinnost. Ztratily důvod žít. Calhounův závěr byl mrazivý: „Smrt ducha předchází smrti těla.“

Když se dnes podíváme na západní velkoměsta, ale i na metropole v Japonsku či Číně, co vidíme? Vidíme generaci „Krasavců“. Mladé muže a ženy, kteří se odmítají množit, odmítají pracovat (fenomén „lying flat“ v Číně nebo „hikikomori“ v Japonsku), žijí ve virtuální realitě a starají se jen o svůj vzhled a pohodlí. Vidíme rozpad rodiny, ztrátu mateřských pudů, agresivitu bez příčiny.

Žijeme ve Vesmíru 25. Náš systém „hmotné zainteresovanosti“ nám dal plné lednice, ale vzal nám boj o přežití a nenahradil ho vyšším smyslem (seberealizací a součinností). A právě do této pasti se řítí Čína rychleji než kdokoli jiný.

KAPITOLA VII: Čína – Poslední továrna starého světa

Mnozí analytici vidí v Číně nového hegemona. Vidí dálnice, mrakodrapy a HDP. Ale nevidí, že Čína je jen gigantickou verzí Calhounova experimentu, navíc postavenou na ekonomickém modelu, který právě končí.

1. Robotizace: Konec největší výhody

Čína svou moc vybudovala na tom, že nabídla světu 1,4 miliardy lidí ochotných levně pracovat. Byla to „továrna světa“. Ale v době nastupující robotizace a umělé inteligence se tato výhoda mění v noční můru.

Robot pracuje levněji než čínský dělník. Nepotřebuje jíst, nespí, nepáchá sebevraždy skokem ze střechy továrny a nepotřebuje systém sociálního kreditu k tomu, aby byl poslušný.

Pokud Západ (nebo lokální hospodářství budoucnosti) začne vyrábět pomocí robotů doma, Čína ztratí svůj účel. Co uděláte s miliardou lidí, kteří byli vychováni k tomu, aby stáli u pásu, když pás obsluhuje stroj? Calhoun nám dal odpověď: Společenský rozklad.

2. Archetyp Čínské zdi: Obchodník bez slitování

Hegemon, který chce vést svět, musí světu nabídnout sen. Ideologii. Řím nabídl právo. USA nabídly svobodu. Co nabízí Čína?

Zde narážíme na její největší limit: Čína nemá ideologii, Čína má jen obchodní zájmy. Čínská zeď neříká: „Pojďte k nám.“ Říká: „My jsme tady, vy jste tam a my na vás chceme vydělat.“ Číňanem se nemůžete stát vyznáváním hodnot, Číňanem se musíte narodit.

Čína vytvořila hybrid – komunistický kapitalismus. Není to vize pro svět, je to jen provozní manuál na efektivitu. A co hůř, je to manuál predátora. Čína si myslí, že vydělávat na nouzi druhých je realita a smysl trhu. Nechápe, že tím si nevytváří spojence, ale jen dočasné oběti.

Podívejme se na její vztah k Rusku, údajnému "partnerovi". Peking si je plně vědom toho, v jak těžké situaci se Rusko kvůli sankcím ocitlo. Pomohl mu? Ne. Využil situace. Vynutil si drastické slevy na plyn (až 40 %), zaplavil ruský trh svými auty, čímž zlikvidoval místní konkurenci, a masivně drancuje ruské lesy, zatímco doma kácení zakazuje.

To není chování spojence, který by za vás "šel ohněm". Je to chování parazita, který se řídí jen vlastním národním zájmem. Pro Čínu není Rusko bratrem, ale kořistí. Tato krátkozrakost je osudová.

Čína nemá přátele, má jen klienty uvězněné v dluhových pastech. Až se karta obrátí a Čína se dostane do problémů, svět k ní přistoupí stejně nekompromisně, jako ona přistupuje k němu dnes. Žádné slitování, jen obchod. Bez ideologie a bez věrných spojenců se impérium budovat nedá.

3. Rusko jako mozek, Čína jako svaly (a Indie jako pojistka)

Je třeba rozlišovat mezi členy bloku, který se staví proti Západu. Čína je "stavitel" – má peníze, beton a továrny. Ale chybí jí "duchovní technologie" pro sjednocování národů. Tuto roli hraje Rusko.

Rusko je historicky imperiální federace, která v sobě drží 190 etnik a náboženství. Má genetický kód sjednocování různorodého. Byla to ruská diplomacie, která vymyslela koncept BRICS.

A Rusko moc dobře ví, s kým má v případě Číny tu čest. Ví o jejím dravém chování. Proto to bylo právě Rusko, kdo do BRICS přivedl Indii a postavil ji jako protiváhu Číně. Byl to promyšlený neutralizační akt. Bez ruské diplomacie by se tento blok rozpadl na rivalitě Asie.

Podívejte se do Afriky. Demonstranti tam nemávají čínskými vlajkami. Mávají ruskými vlajkami. Proč? Protože Rusko jim prodává ideu „vzdoru“, ideu „suverenity“. Čína jim tam jen staví silnice výměnou za doly.

Si Ťin-pching nazývá Putina „mým starým přítelem“ a dává mu čestná místa, protože ví to, co západní analytici nevidí: Čína je bez Ruska izolovaná. Je to osamělý obr obklopený nepřáteli, který si myslí, že si loajalitu může koupit. Nemůže.

Závěr:

Čína není novým začátkem. Je to poslední, křečovité stádium industriální éry. Je to systém, který dovedl Faktor hmotné zainteresovanosti k dokonalosti právě v momentě, kdy tento faktor přestává fungovat. Až se zhroutí globální trh (ekonomika), zhroutí se i Čína, protože je jen jeho odrazem v zrcadle. Starý svět padne a historie nás učí, že taková změna se nikdy neobejde bez boje.

KAPITOLA VIII: Válka epoch (Kdo brzdí, bude smeten)

Příště.

A než bude příště, napište do diskuse po článkem, jak vidíte vy paralelu současné společnosti s myším experimentem.