Proč byla izraelská protiteroristická operace v Kataru oprávněná (Upraveno)

Jde o legitimní odvetu za pokračující agresi a teror Hamásu. Proč v Kataru? Protože tam našly útočiště špičky tohoto teroristického hnutí. Kdyby se Chálid Mišál a spol. nacházeli v Pásmu Gazy, šli by jim Izraelci po krku tam. Zločince je zapotřebí likvidovat v lokalitě, kde jsou. Československá exilová vláda také nečekala na to, až Němec Heydrich odjede služebně do Německa; k jeho eliminaci došlo v Praze. Jiný příklad. Kdyby Izraelci otrocky respektovali nedotknutelnost argentinského území, jeden z největších nacistických zločinců Adolf Eichmann by na tomto území dožil – v klidu a v pohodě. Bylo by to správné a spravedlivé?

Izrael nikdy neprovádí operace mimo své území bezdůvodně. Z hlediska vyššího mravního principu zasahuje tam, kde mají být aktivní místní orgány a nejsou, případně je-li nucen sáhnout k preventivní obraně – poučení z arabské agrese z května 1948, kdy židovskému státu šlo o holou existenci, je trvale platné. Ostatně zločince z vedení Hamásu měl podle zmíněného vyššího principu katarský režim zatknout a předat ke spravedlivému soudu do Izraele, ne jim posloužit jako luxusní destinace. To jen ilustruje, jak nenormální poměry na Středním východě panují. Na druhou stranu taková je realita a v rámci této reality operovaly IAF v Dauhá. Pokud někomu připadá normální, že se špičkoví zločinci naší doby těší přízni katarského státu, mělo by mu připadat normální, že Izraelci vedli právě tam proti vrahům příslušníků svého národa obrannou operaci. Zejména po 8. září 2025.

V souvislosti s akcí v Dauhá se skloňuje mezinárodní právo. K tomu pozoruhodná poznámka blízkovýchodního zpravodaje České televize Davida Borka v úterních (9. 9. 2025) Událostech, komentářích: „V roce 67, když Izraeli hrozilo zadušení arabskou blokádou a mobilizací arabských armád, tak to nebylo mezinárodní právo, které Izraeli pomohlo, ale pomohly mu jeho zbraně.“ K tomu dodal, že to nebyla deeskalace, k níž je Izrael soustavně západními politiky vyzýván, ale naopak eskalace, co přispělo k eliminaci zbrojního potenciálu Hizballáhu (k čemuž měla libanonská vláda přistoupit už dávno, budiž také řečeno). Doplním ještě: kdyby Izrael poslouchal západní falešné rady, po zuby ozbrojený Hizballáh by dodnes představoval jednu z největších hrozeb v regionu. Mezinárodní právo (opakované rezoluce RB OSN týkající se odzbrojení nestátních milicí v Libanonu) bylo i v této záležitosti naprosto impotentní. Problém bylo nutné řešit silou.

Katarský zásah má ještě jeden aspekt. Klíčová role v řešení nynější krize kolem Pásma Gazy náleží USA. Prezident Trump přišel 7. září s urgentním varováním. Na síti Truth Social napsal: „Všichni chtějí, aby se rukojmí vrátila domů. Všichni chtějí, aby tato válka skončila! Izraelci přijali mé podmínky. Je čas, aby je přijal i Hamás. Varoval jsem Hamás před důsledky, pokud nepřijme. Toto je mé poslední varování – další už nebude!“ Jaké to byly podmínky? Okamžité propuštění všech izraelských rukojmí. Najednou, ne po malých počtech. Reakce Hamásu přišla 8. září. Místo propuštění rukojmí další teror, další vraždění. Toto teroristické hnutí se přihlásilo k útoku na civilní autobus jeruzalémské MHD. Výsledek: šest zavražděných, dvě desítky zraněných. (Že se po izraelské operaci v Kataru vyjádřil Bílý dům poněkud alibisticky, je věc jiná. Na jedné straně nelibost nad akcí, na druhé straně přiznání, že špičky Hamásu jsou legitimním cílem.)

Krveprolití v Jeruzalémě nebylo ničím jiným než pokračováním protiizraelského teroru, který se datuje od vzniku tohoto islamistického hnutí. Zahrnuje vražedné útoky a tisíce odpálených raket. Lze se pak Izraeli divit, že zasáhl v Dauhá proti hlavě teroristické chobotnice? Divit se můžeme snad jen tomu, že k tomu došlo až nyní. V době psaní tohoto příspěvku nebylo zcela zřejmé, koho přesně izraelská operace eliminovala. Nicméně platí: čím více, tím lépe. Zásada je jasná, dobrý je každý mrtvý terorista. I kdyby šéf Hamásu Chálid Mišál nebyl tentokrát zlikvidován - čehož lze jen litovat-, pak klidné spaní rozhodně mít nebude. Ruka spravedlnosti ho dříve či později stejně dostihne.