Princip zvyšujícího se nátlaku

Kůň nikdy nekopne druhého koně aniž by ho předtím několikrát nevaroval. Kdo říká něco jiného, nevidí varovné náznaky nebo jim nerozumí. Kůň začíná s žádostí většinou mírným natočením zadku k druhému koni, pak přidá zvednutou hlavu s ušima dozadu, přičemž přichystá svůj zadek k vykopnutí, pak kopnutí naznačí a teprve pak kopne. Chce-li použít nátlak kousnutím, opět nejdříve naznačí čumákem, pak přidá pohyb ušima dozadu, pak uši přitiskne úplně na temeno hlavy a naznačí kousnutí a teprve pak kousne. Toto jsou čtyři základní stupně nátlaku, které lze u koní snadno vypozorovat. Tento stupňující se nátlak je nepřerušovaný a každý stupeň lze ještě více odstupňovat.

Stejné varovné signály vysílá kůň směrem k člověku, aby dal najevo, že se necítí bezpečně nebo pohodlně. Nikdy nekopne ani nekousne člověka bez varování. Člověk by se tedy měl naučit nejen tyto signály rozpoznat, ale také věnovat koni plnou pozornost, aby je zaznamenal včas. A dokázat také včas přiměřeně reagovat.

Stupeň nátlaku 1 je vlastně jen takové našeptávání. Je to zvednutí energie z klidové polohy a vyslání této energie záměru do zdvořilé žádosti směrem ke koni: Byla by madam tak laskavá a odsunula své pozadí stranou? (jde-li o kobylu) nebo Mohl by pán laskavě zrychlit do klusu? (jde-li o valacha či hřebce). Při tomto stupni člověk zvedá klidovou energii do energie úkonu, který po koni žádá a zárověň si v mysli představuje, jak úkon vypadá, jak ho kůň provádí. Člověk se nehýbe z místa, přesto kůň vidí mírné pnutí ve svalech lidského těla a vnímá tento nátlak. Toto našeptávání v koníkovi vzbuzuje pozornost, i když v očích člověka na tuto velmi zdvořilou žádost ihned nereaguje.

Stupeň nátlaku 2, který by se dal přirovnat k běžné hlasité mluvě, navazuje na stupeň 1 a to tak, že člověk k energii a záměru přidá mírný pohyb těla, podle toho, o co koníka žádá. Může také nadzvednout nad zem svou prodlouženou ruku, tedy hůlku.

Stupeň nátlaku 3 je už zvýšený hlas a opět navazuje na dvojku a to buď rytmickým kmitáním prodloužené ruky (hůlky) nebo vytvářením kroužků hůlkou směrem k části těla koně, která se má pohnout.

Stupeň nátlaku 4 přichází nakonec a to tak důrazně, aby ho kůň vnímal stejně jako kousnutí nebo kopnutí jiného koně. Tím je štípnutí koncem provázku na hůlce. A to už je vlastně takové zakřičení.

Každý stupeň nátlaku člověk drží 3 až 4 sekundy než přejde k vyššímu stupni nátlaku. Dává tak koni šanci vyhovět mu, aniž by člověk musel kousnout. Koně jsou velmi citliví tvorové a mnohdy opravdu stačí myšlenka a koník člověku rád vyhoví. Ve vztahu, který lze nazvat partnerstvím, k tomu dochází velmi často. Na druhé straně, buduje-li si člověk teprve vztah s koníkem, musí koníkovi mnohokrát dokázat, že dokáže i kousnout. Kůň to člověku musí uvěřit a bude ho k tomu vyzývat. Bude člověka zkoušet, zda je důvěryhodný vedoucí. Zda rozumí principu pozvolna se zvyšujícího nepřerušovaného nátlaku a je-li tak silný aby byl schopen kousnout. Ovšem v okamžiku, kdy koník má aspoň snahu o správnou odpověď, musí nátlak okamžitě povolit, ať už je na jakémkoli stupni.

Člověk, který nerespektuje princip pozvolna zvyšujícího se nátlaku, je v očích koně pouze nebezpečný predátor. Člověk, který zná jen jeden stupeň tlaku, není důvěryhodný. Lidé často přeskakují stupeň 1 a 2, a tím jsou pro koně příliš hlasití a tím pádem ne bezpeční.

Někteří koně si také ověřují, jak moc člověk svou žádost myslí vážně, tak, že naopak jako odpověď na žádost člověka vyvinou protitlak (většinou, když je člověk u stupně 1 nebo 2) a v tom případě musí člověk okamžitě vyvinout nátlak o stupeň vyšší, než jaký je stupeň nátlaku koně. A to někdy při koňské tělesné konstrukci a síle může být i stupeň 8.

Ve fázi učení, kdy člověk učí koně určitému cviku, kdy ho učí pochopit jeho žádost, je potřeba dodržovat časové intervaly jednotlivých stupňů nátlaku, aby si koník osvojil určitý cvik, spojil ho s řečí těla svého lidského partnera. V této fázi musí přijít uvolnění nátlaku adekvátně ochotě koně a správnému provedení. Čím ochotnější koník je a čím precizněji cvik provede, tím důraznější uvolnění musí přijít a také delší odpočinek. Při učení úplně nového pohybu je vhodné po takové dokonalé odpovědi učící část lekce úplně ukončit a vrátit se ke koníkovi dobře známým úkonům či ho rovnou odvést zpět do stáda k jeho kamarádům.

Ve fázi procvičování, kdy už koník dobře ví, o co jde, je vhodné ho požádat, aby reagoval už pouze na stupeň žádosti 1, tedy na našeptání. Má-li člověk plnou pozornost koně, vyšle k němu žádost stupně jedna a ten prodlouží ze 3 - 4 sekund na dvojnásobek a pak hned přejde k stupni 4. Ale kůň musí opravdu už moc dobře vědět, o jaký cvik či pohyb jde, aby ho člověk zbytečně nezmátl.

Po fázi procvičování, kdy koník už plně odpovídá na šeptání a myšlenku člověka, může člověk přistoupit k větší obtížnosti cviku. A k tomu se opět musí vrátit k používání pozvolného zvyšování nátlaku od jedničky po čtyřku s uvolněním při každé koníkově snaze o správnou odpověď.

Člověk, který se zdráhá vyvinout v případě nutnosti nátlak stupně 4, je pro koně nižší kůň a nebude ochoten ho brát vážně, nebude ochoten mu důvěřovat a následovat ho. Bude mít pocit dominance a také se jako dominantní kůň bude chovat, ztratí k člověku jakýkoli respekt. Člověk, který zná jen stupeň nátlaku 4 a nedokáže koně žádat šeptem, je pro koně nesrozumitelný a necítí se v jeho přítomnosti bezpečně a nezřídka má z takového člověka strach. Nebude mít k němu žádnou důvěru. Nepřijde k němu. Bude před ním prchat.

Člověk se musí především naučit ovládat své emoce, které ovlivňují jeho energii. Pak se naučit ovládat svou energii a používat ji v rozhovoru s koníkem. Musí se naučit svou energii nejen zvyšovat a snižovat, ale také správně směrovat.

Člověk, aniž by si to uvědomoval, vytváří nátlak stupně jedna až tři už svou přítomností ve výběhu, když jde pro koně. Objeví-li se u brány výběhu, jde o stupeň nátlaku jedna. Jde-li směrem ke koni, zvýšil nátlak na stupeň dva. Mluví-li u toho, zvyšuje nátlak na stupeň tři. Když se kůň během této přítomnosti člověka ve výběhu na člověka podívá a člověk neuvolní svůj nátlak zastavením, krokem zpět a pohledem do země, říká koni, že to nebyla správná odpověď. Kůň začne hledat tedy jinou odpověď. Většinou celý proces dospěje k bodu, kdy kůň začne od člověka odcházet (aby uvolnil nátlak) a teprve tehdy člověk zastaví a koníka tím naučí od něj utíkat.

Přesto nakonec člověk může být opravdu jedna duše jedno tělo s koníkem, dorozumívat se jen myšlenkou a tichou řečí těla, ale kůň mu musí po celou dobu věřit, že člověk skutečně umí i kousnout. A že umí žádat tiše a jasně, nejen kousat.

Člověk, který ovládá všechny čtyři stupně nátlaku a dokáže je elegantně spojit v nepřerušovanou pozvolna zdůrazňující se žádost, se domluví s koníkem na čemkoli.

Poznámka: hůlka není bič a ťapnutí koncem jejího provázku koníkovi rozhodně neublíží. Viz článek Pomůcky pro koňáky.