Přehrada GERD: Neuralgický bod mezi Egyptem a Etiopií

Problémy naší doby

Kdo sleduje dění v severovýchodní Africe, dobře ví, že mezi Egyptem a Etiopií panuje letitý spor. Týká se přehrady GERD (Velká přehrada etiopské obrody), největší v Africe.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

20:19

Napište první komentář

Nachází se v Etiopii na Modrém Nilu – a to je právě ten problém. Modrý Nil pokračuje do Súdánu, u jehož hlavního města Chartúmu se spojuje s Bílým Nilem a jako řeka s názvem Nil pokračuje do Egypta. Stavba GERD byla zahájena v roce 2011, slavnostně uvedena do provozu byla letos 9. září.

Už ze školních hodin zeměpisu víme, že Nil má pro Egypt jako zdroj sladké vody odedávna zásadní životodárný význam. To platí dodnes. Proto je Egypt na jakékoliv zásahy do průběhu toku níže po proudu mimořádně citlivý. V případě GERD o to víc, že jde o gigantickou přehradu, která při nesprávném provozování může fatálně ovlivnit průtok vody na egyptském území.

Egyptské obavy

Je to především zmíněná extrémní závislost Egypta na Nilu. Uvádí se, že země potřebuje ročně kolem 90 miliard krychlových metrů vody, ale podle mezinárodních dohod má přidělené množství něco přes polovinu (55,5 mld. metrů krychlových). Jakékoli snížení průtoku vody z Etiopie by proto mělo katastrofální dopady na zemědělství, zásobování pitnou vodou a provoz elektrárny v komplexu Vysoké asuánské přehrady. Modrý Nil, na němž GERD stojí, tvoří asi 85 procent celkového objemu vody Nilu. Egypt se proto obává, že během suchých let může Etiopie omezit vypouštění z přehrady, aby garantovala neomezený provoz své vodní elektrárny, a tím by ohrozila zásobování vodou v Egyptě. Tím vlastně získává monopolní kontrolu nad množstvím vody odtékajícím do Súdánu a Egypta. Jinými slovy pokud by v období sucha Etiopie zadržovala v přehradě vodu v zájmu výroby elektřiny, Egypt by mohl čelit akutní vodní krizi. Shrnuto: Egypt varuje, že Etiopie díky GERD získala kontrolu nad klíčovým zdrojem jeho existence – nilskou vodou – bez právně závazné dohody, což by mohlo v době sucha ohrozit životy milionů Egypťanů i stabilitu celé oblasti.

V předchozí větě je uvedeno, v čem je zakopán pes: v neexistenci právně závazné dohody. Etiopie drží názor, že na využití svých vodních zdrojů má nezpochybnitelné právo, zejména pro národní rozvoj, jmenovitě pro výrobu elektřiny, která v řadě oblastí země chybí, hovoří se v lepším případě o 30 procentech domácností. Zde uveďme, že GERD má výkon přibližně 6,5 tis. MW (6,5 GW). Egypt oponuje, že Addis Abeba porušuje mezinárodní zásady spravedlivého sdílení vodních toků, které protékají více státy a nerespektuje dřívější dohody o rozdělení vod Nilu. Zatímco Egypt opakovaně volá po mezinárodní dohodě o provozu přehrady, Etiopie jakoukoli takovou dohodu (o řízení přehrady, tj. regulovaném odtoku) odmítá. Problém ustrnul na mrtvém bodě. To znamená, že chybí mechanismus řízení přehrady pro případy extrémního sucha, stejně jako koordinované vypouštění vody.

A to jsem nezmínil neméně důležitou záležitost. Obavy Egypta a Súdánu z toho, že v případě narušení konstrukce přehradní hráze by obě země čelily ničivým záplavám.

Sucho versus záplavy

Pozoruhodné je, že z obou krajních případů pocítil Súdán, zatím nikoli Egypt, ten druhý – záplavy související s provozem GERD. Egyptské ministerstvo vodních zdrojů a zavlažování obvinilo 9. října 2025 etiopskou stranu z nezodpovědného provozování GERD, což způsobilo na súdanské straně záplavové vlny. Ve zprávě se říká, že náhlé a neregulované vypouštění poté, co během záplavové sezony na Modrém Nilu přiteklo do přehrady více vody, než se očekávalo, vypustili Etiopané v polovině a na konci září obrovské objemy, které dosáhly až 780 milionů metrů krychlových za den. Toto náhlé vypouštění v kombinaci se silnými dešti a vysokým přítokem z Bílého Nilu způsobilo zaplavení několika súdánských vesnických oblastí a tamní zemědělské půdy. Egyptské úřady očekávaly, že Etiopie bude během období záplav (červenec až říjen) vodu v GERD postupně kumulovat a pak ji pozvolna odpouštět (v souladu s tvrzením Addis Abeby, že vodní dílo má také sloužit k regulaci záplav). Monitorování však ukázalo, že provozovatel GERD nashromáždil mnohem více vody, než se předpokládalo. Den před slavnostní ceremoniálem provázejícím oficiální spuštění přehrady byl odtok výrazně snížen (z 280 na 110 mil. metrů krychlových), načež den po zprovoznění byl naopak extrémně zvýšen na 485 mil. metrů krychlových za den. Později v září následovaly další nepravidelné vlny. Nárazové odpouštění vody z GERD při vydatných deštích mělo ještě jeden neblahý důsledek. Súdánská přehrada Roseires, ležící níže po proudu Modrého Nilu, byla také nucena upustit z kapacitních důvodů více vody a záplavám tak nebylo možné zabránit.

Egypt dal etiopský přístup do kontrastu se svým vlastním systémem řízení toku v Nilu, který je založen na průběžném sledování situace a přesně naprogramované regulaci vypouštění Vysoké asuánské přehrady. V letních měsících je odtok zvyšován, aby pokryl vrchol zemědělské poptávky, zatímco během záplavového období od července do října jsou objemy vypouštěné vody pečlivě regulovány, aby se předešlo nežádoucímu množství vody v Nilu a v systému byla zajištěna rovnováha. V zimním období zemědělského klidu pak provozovatel přehrady odtoky omezuje, neboť spotřeba vody je nižší. Káhira tím zdůrazňuje, že její přístup k hospodaření s vodou je technicky řízený, předvídatelný a zohledňuje potřebu stability toku. Na rozdíl od jednostranného a nevypočitatelného postupu Etiopie při napouštění a vypouštění vody z přehrady GERD. Vysoká asuánská přehrada tak představuje hlavní ochranu proti kolísání hladiny Nilu a náhlým povodním. Není ovšem všemocná, i ona má své technické limity.

Přístup USA

Mezitím hlavní poradce amerického prezidenta pro africké, arabské a blízkovýchodní záležitosti Massad Boulos potvrdil závazek Washingtonu najít mírové řešení sporu kolem přehrady GERD a uvedl, že by se tato otázka měla řešit „technickými prostředky“, nikoli politicky. V pondělí 13. října řekl televizi Al Arabiya: „Pracujeme na nalezení řešení vhodného pro všechny strany, zejména po technické stránce, protože se jedná o čistě technickou záležitost, která musí být vyřešena technickou cestou.“ Ano, je to primárně technická záležitost, ale politický aspekt věci nelze pominout. Toho si je vědom také Massad Boulos. Spor označil za „otázku života a smrti“ pro všechny tři zainteresované země, nicméně moudře dodal, že GERD je realitou a řešení musí být nalezeno v rámci této reality. Dále uvedl, že USA i nadále podporují mírovou spolupráci mezi Káhirou a Addis Abebou a označil je za národy spojené historickými vazbami, které by neměly směřovat ke konfliktu. Poznamenal, že o GERD diskutoval během nedávných návštěv Etiopie a Egypta a podotkl, že komunikace mezi americkou a egyptskou administrativou stále probíhá. Zmínil se také o prezidentu Trumpovi a řekl, že akta kolem GERD jsou pro něj velmi důležitá a strategická. „Je známo, že prezident Trump během svého prvního funkčního období tvrdě pracoval na nalezení řešení této otázky,“ uvedl a prozradil, že technická dohoda byla téměř dokončena a připravena k podpisu ve Washingtonu, ale že „určité okolnosti tomu zabránily“. Sdílnější nebyl. Na otázku, zda by se Donald Trump mohl znovu pokusit o zprostředkování mezi egyptským prezidentem Sisim a etiopským premiérem Ahmedem, Boulos odpověděl: „Dá-li Bůh, uvidíme je společně. Pracujeme na tom.“ Podle něj by se takové setkání mohlo konat v africkém rámci, možná jako součást akce související s Africkou unií. Uzavřel, že USA „uvítají, podpoří a pomohou jakékoli iniciativě, která povede k mírovému řešení této krize“.

Že je situace vážná, potvrdil egyptský prezident Sisi v neděli 12. října na akci „8th Cairo Water Week“, kde varoval, že Egypt „nebude nečinně přihlížet“ tomu, co nazval „nezodpovědným přístupem“ Etiopie k provozu přehrady, a slíbil, že přijme „všechna nezbytná opatření“ k obraně vodní bezpečnosti země.

Čím dříve bude tento problém sprovozen ze světa, tím lépe.

●