Co Petr Trmač čtenářům nesdělil
Inspirováno blogem
Vážený bloger Petr Trmač publikoval 14. října článek „O životě a morálce“. Na případu lidského selhání staroizraelského krále Davida, který se zachoval hanebně, když si přisvojil cizí manželku a jejího muže nechal úskokem zabít, se snaží dokázat, že „Bible nám zde velmi přesvědčivě ukazuje dvojznačnost morálky, na níž stojí judaismus, stát Izrael a celá naše kultura“.
A přidává doušku: „Někteří čtenáři Písma však Bibli čtou selektivně — a pak se nemůžeme divit, že jsou z toho stále trochu zmatení.“
Z článku Petra Trmače jasně vyplývá, že Bibli čte selektivně především on – tedy alespoň v tomto případě. Proč si to myslím? Příběh David – Bat-šeba totiž nekončí tak, jak autor ve svém blogu naznačuje, ale má veledůležité pokračování. Především je zde klíčové slovo zapsané v samotném závěru 11. kapitoly Druhé Samuelovy knihy: „Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.“ Ale ani tímto prostým konstatováním to nekončí.
Ten muž jsi ty!
Ve 12. kapitole čteme, že Hospodin poslal za Davidem proroka Nátana a ten mu předestřel následující příběh: „V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák. Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. Chudák neměl nic než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru. Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“ Sotva to prorok dokončil, David se rozzuřil: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti! A tu ovečku nahradí čtyřnásobně za to, že něco takového spáchal a neměl soucitu.“ Načež mu prorok vmetl do tváře: „Ten muž jsi ty!“ A připomněl mu jeho hanebný hřích – cizoložství s Bat-šebou a zosnování zabití jejího manžela.
Nátan řekl: „ Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou. Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zavraždils ho mečem Amónovců. Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou.« Toto praví Hospodin: »Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne.«
V tu chvíli si David v hrůze uvědomil obludnost svého hříchu: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ To byl zlomový moment. Nátan dal Davidovi naději: „Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš. Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina znevažovali, syn, který se ti narodí, musí zemřít.“ A tak se i stalo. Bat-šeba porodila chlapce, jeho jméno Bible neuvádí, ten však těžce onemocněl a zakrátko zemřel. Teprve pak se Bat-šebě narodil Šalomoun, Davidův nástupce na trůnu, poslední panovník sjednocené judsko-izraelské monarchie.
Nahlédneme-li na tento příběh v jeho úplnosti, vyvstane před námi docela jiný obraz: dojdeme k odlišnému závěru než Petr Trmač. Judaismus, stát Izrael a celá naše kultura nestojí na dvojznačnosti morálky, byť se to tak při povrchním pohledu může někomu jevit. Princip je od počátku, tedy od postavení člověka do zahrady v Edenu, jiný. Bůh jako Suverén stanovil pravidla, člověk ví, co je v očích Božích dobré a co zlé, a protože jsme lidé nadaní svobodnou vůlí, rozumem a svědomím (a nikoli andělé nebo roboti), je na nás, jak se k těmto pravidlům postavíme. Toto dilema – pravidla versus náš reálný postoj k nim – prostupuje celými biblickými dějinami, přičemž „love story“ Davida a Bat-šeby je jejich nepatrnou součástí. Chyba ovšem není v pravidlech (morálce), ale v lidech, kteří je nerespektují. Nelze proto hovořit o „dvojznačnosti morálky“ jako takové. Davidovo provinění a jednoznačná Boží reakce je toho jasným důkazem.
Abych byl lépe pochopen. Představme si následující situaci. Příslušná česká zákonná norma říká, že v obci je povolená rychlost maximálně 50 km/h (výjimky nechme stranou). Skutečnost, že nemálo řidičů tuto rychlost překračuje, nelze interpretovat tak, že onen zákon je „dvojznačný“. Že k němu „dvojznačně“ přistupují řidiči, není chybou zákona, ale pouze a jenom řidičů. Pokud jde o morálku, na níž je založen „judaismus, stát Izrael a celá naše kultura“, je tomu právě tak. Chybu hledejme na naší straně.