Právo na korigované informace volným trhem
Svoboda slova
Ve věku internetu a digitálních médií se otázka přístupu ke kvalitním informacím stala zásadní. Při každodenním zahlcení daty, názory a manipulacemi vyvstává otázka: Máme jako jednotlivci právo na korektní, ověřené informace? A pokud ano – může nám je skutečně zaručit volný trh?
V klasickém pojetí volného trhu jsou informace produktem jako každý jiný. Nabídka a poptávka, konkurence, a zákaznická preference – to vše by mělo v ideálním případě vést k lepším, kvalitnějším výstupům. Pokud je poptávka po kvalitní žurnalistice, měly by média investovat do ověřování faktů a odborné redakce. Pokud lidé žádají pravdu, volný trh ji přece musí dodat – jinak riskuje ztrátu důvěry a příjmů. To je teorie.
V praxi to ale vypadá jinak. Informace nejsou běžné zboží – jejich hodnota se nepozná ihned a často závisí na kontextu nebo znalostech příjemce. Přesnější informace nebývají automaticky populárnější. Navíc algoritmy sociálních sítí neodměňují kvalitu, ale emocionální reakci – čím silnější reakce, tím větší dosah. Výsledkem je informační trh, který je spíše tržištěm křiku než výměnou pravdivých poznatků. V čem trh selhává?
Asymetrie informací – Běžný uživatel nedokáže snadno poznat, co je dezinformace a co je ověřená zpráva.
Nízká cena falešných zpráv – Produkce lživého obsahu je levná a často výnosnější než poctivá investigace.
Negativní externality – Dezinformace mohou ohrozit veřejné zdraví, demokracii nebo bezpečnost, ale jejich autoři nenesou důsledky.
Chybějící zpětná vazba – Pokud se „zákazník“ mýlí, nepozná to hned. Trh ho tedy netrestá za špatné rozhodnutí, jako třeba při koupi vadného zboží. Ruku v ruce s tímto selháním přichází další jev – komercializace boje proti dezinformacím. Tam, kde selhává stát nebo veřejnoprávní instituce, vzniká prostor pro různé „fact-checkingové služby“, „mediální školitele“ a „poradce proti manipulaci“. Někteří z nich dělají důležitou práci. Ale část trhu už zachází za hranici etiky. Vznikají celé firmy a sítě, které:
poskytují paušální služby monitoringu „dezinformací“ firmám, školám nebo samosprávám, často s minimální odborností;
účtují si provize nebo granty za šíření „správných narativů“, nezřídka s politickým podtextem;
označují konkurenty nebo kritiky za „dezinformátory“ bez transparentních metodik;
zneužívají právo na informace k vlastnímu PR nebo komerčnímu vlivu, čímž zpochybňují samotný pojem „pravdy“.
Tito tzv. anti-dezinformační šmejdi často operují bez odpovědnosti, zato s mocí škodit – jak jednotlivcům, tak veřejné debatě. Máme právo na pravdu? Z právního hlediska neexistuje nic jako zaručené právo na pravdivou informaci. Existuje právo na informace a právo na svobodu projevu, ale to neznamená, že všechny informace musí být korektní. A rozhodně to neznamená, že nám je trh automaticky poskytne. Právě naopak – hrozí, že boj proti dezinformacím se stane jen další obchodní vertikálou, kde nejde o pravdu, ale o vliv, peníze a granty. Co s tím? Pokud volný trh nedokáže zaručit přístup ke korektním informacím a zároveň se boj proti manipulaci stává sám nástrojem manipulace, jsou jen dvě možné cesty:
Zlepšit poptávku – Vzdělání, mediální gramotnost, kritické myšlení. Čím víc lidí bude rozlišovat fakta od manipulace, tím menší šanci budou mít jak dezinformátoři, tak jejich „protihráči“, kteří si na nich jen staví kariéry.
Zasáhnout zvenku – Regulace, transparentní pravidla pro ověřovatele informací, kontrola střetu zájmů v boji proti dezinformacím. Pokud někdo ovlivňuje veřejný prostor „ve jménu pravdy“, musí nést i odpovědnost.
Přes všechny své nedostatky je to právě volný trh idejí a informací, který – pokud mu dáme šanci a dostatečnou konkurenci – může nejlépe korigovat lži, předsudky i manipulace. Není dokonalý. Ale na rozdíl od státních zásahů, centralizovaných „pravd“ nebo samozvaných arbitrů reality, ponechává prostor k nesouhlasu, korekci a inovaci. Když stát začne rozhodovat, co je pravda a co dezinformace, riskujeme ideologické zneužití. Když se do boje proti nepravdám pustí šmejdi a grantoví parazité, vzniká nová forma manipulace – tentokrát „na straně dobra“, ale se stejnou mírou cynismu.
Volný trh sice může produkovat šum, ale zároveň umožňuje vznik ekosystému, ve kterém dobré informace přežijí a špatné ztratí důvěryhodnost – za předpokladu, že lidé mají možnost volit, porovnávat a kriticky myslet. Skutečná pravda nepotřebuje být chráněna před konkurencí – potřebuje ji. Pokud věříme v lidskou autonomii, vzdělání a otevřenost, pak musíme věřit i tomu, že pravda se nakonec prosadí nikoliv silou, ale svobodou.