Potřebujeme drag queen ve veřejnoprávní televizi?

Posledním hitem České televize je talkshow Chi Chi na gauči. Hvězdou pořadu je individuum, které se nazývá „Chi Chi Tornádo“, což je starý tlustý chlap ještě ošklivější než já, který je oblečený a nalíčený jako ženská. Ten si v show povídá s většinou podobně „originálními“ hosty o elgébétékvéplusmínus a podobně.

Proti této originalitě se celkem pochopitelně kriticky ozval leckdo neoriginální a proti těm se zase ozvala ČT s obhajobou pořadu. Je prý její povinností obohacovat veřejnou debatu a přinášet rozmanité pohledy na svět kolem nás. Pořad ČT popisuje jako „Zábavná talk show s drag queen, přináší nejen zábavu, ale i edukaci na témata jako coming out, duševní zdraví, mezilidské vztahy a problémy queer komunity.“

Abychom rozuměli tomu, co je zač vlastně tenhlensten „Drag queen“: Může a nemusí to být transsexuál či intersexuál, může a nemusí to být homosexuál či bisexuál, může a nemusí to být chlap. U tohoto pojmu je jisté pouze to, že ze sebe to individuum oblečením a líčením dělá karikaturu ženy. Buď v tom má skutečně takovou nevinnou „zálibu“, nebo má mindrák, že není zajímavý ničím jiným, nebo to dělá pro prachy. Občas to na někoho uhodí zničehonic a poté to zase přestane. Stalo se to třeba jistému panu Ondřeji Brzobohatému, kterého jsem do té doby považoval za normálního. Ale normálnost je nuda, samozřejmě. Oblíknout se a nalíčit jako ženská a dát si vulgární anglický pseudonym (Tiffany Richbitch) je aspoň odvaz. Z jakýchsi nevysvětlitelných důvodů se prostě ubližovanou a pozornost zasluhující menšinou tohoto druhu nejčastěji stávají všemožné lidičky ze showbusinessu.

Jistá je ovšem i další věc: Jestliže má být ČT tak nějak spravedlivě rozmanitá, tak by kromě tohoto měla pokrývat pořady i všechny ostatní fetiše, sociální a sexuální deviace, které jsou ve společnosti rozprostřeny asi tak stejně často (to znamená bezvýznamně) jako chlapi, kteří se halí do ženských šatů a makeupových štuků.

Jenže ono je celkem jasné, proč ČT vybrala právě tento fenomén: Shoduje se to s pro ČT zcela typickým progresivistickým pohledem na svět, který je vlastní celé aktuální mocenské klice mainstreamové politiky i médií. Je to verze třídního boje 1.1, dnes místo dělníků a rolníků bojují znevýhodněné „menšiny“ proti zlé „většině“. Je to revoluční boj útokem formou šoku a rozkladu dosavadních společenských institucí a vazeb.

Dosud jsme byli všichni ženy a muži a to, co a s kým děláme v posteli jsme při formálním kontaktu neřešili. Nepotřebovali a většinou jsme to ani nechtěli vědět. Velela nám tak úcta k sobě i k ostatním, jejíž jedním projevem je i zdravý (nikoli bigotní) stud. Neřešili jsme ani nepatrné procento těch, kteří mají problém s pohlavní identifikací, a které se mohlo svěřit do péče lékařů, a ti těmto lidem pomohli k identifikaci s jedním nebo druhým pohlavím.

Dle hesla „rozděl a panuj“ je ovšem celkem logická snaha rozdělit společnost u samotných pojmů muž – žena. Zvláště účinným způsobem je tak umožněn import dalších progresivistických ideologií a rozeštvávání společnosti na jejich základě. V konečném důsledku tak samozřejmě o žádnou pestrost nejde. Jde zase jen o mocenský boj, od neziskovek po média, od dotací z našich daní na čísi „práva“ po ideologickou nalejvárnu z týchž prostředků.

Na západ od nás progresivistické šílenství postupně utichá, utichne i u nás. Poněkud nervózně ovšem vyhlížím, jaká móda přijde příště...

Zdroj: