Byl komunista, vadí to nebo nevadí?

Jak je důležité stát na správné straně, to nám připomínají i současné volební plakáty s premiérem Petrem Fialou. Ostatně, jeho dávný předchůdce v roli premiéra i předsedy ODS kdysi taktéž natisknul plakáty „Doleva, nebo s Klausem“. Dnes je ta otázka zapeklitější, protože Václav Klaus se s ODS dávno rozžehnal a tak určit na které straně vlastně stojí Fiala a na které Klaus je dnes ideologicky dosti záludné. Ale na straně správné stojí určitě Petr Fiala, to se píše na plakáty dnes a tak to bude ta správná strana barikády. Jenže co když se ta správná strana nešťastně změní zrovna uprostřed něčího života a kariéry? Inu, řešitelné to je, nejsnáze pro člověka, jenž má typickou českou evoluční výhodu, a sice že je vyčůr..., pardon, bezzásadový. Proto je tak důležité určit správnou stranu dle dnešních plakátů ODS a odtud odvodit, u koho bývalé členství v KSČ vadí a u koho nikoli. Procvičme si to na názorných příkladech:

1. Petr Pavel – prezident republiky. Kdysi, pravda, stál z dnešního pohledu na nesprávné straně barikády a jako kádr komunistického režimu mohl očekávat zářnou kariéru právě v něm, ale ona se hříčkou osudu dostavila až za kapitalismu. Petr Pavel prohlédl a z vzorného, „politicky vyspělého a třídně uvědomělého“ soudruha vojáka Varšavské smlouvy vyspěl až na druhou příčku v hierarchii NATO. Už tehdy evidentně došlo k dokonalé ideologické katarzi dotyčného. Prezident Pavel je nyní v dokonalém souladu jak s Petrem Fialou, tak s NATO a EU. V případě EU je dokonce v tak perfektním souladu, že sondoval, jak zemi, které přísahal věrnost, zrušit právo veta při hlasování, protože není jisté, zda se naše země někdy přece jen neocitne na nesprávné straně. Není zkrátka pochyb o tom, že u pana Pavla jeho komunistická minulost nevadí. Panu prezidentovi tedy už zbývá jen dopilovat takové ty menší správné strany při rychlých změnách v politice mezinárodní. Třeba jako včas zjistit, kdy je vhodné prohlásit o bývalém a ke vší smůle i současném americkém prezidentovi, že je odpudivá lidská bytost a kdy si na summitu zajistit místo u stejného stolu s ním.

2. Vladimír Votápek – krajský lídr pro Severočeský kraj na kandidátce Pirátů, jinak též známý a všude zvaný odborník na mezinárodní otázky. Piráti ve svém referendu celkem logicky rozhodli, že také u Vladimíra Votápka jeho zářná kariéra komunistického kádru nevadí. Pan Votápek totiž ke všemu přistupuje vědecky, a tak za minulého režimu vyučoval vědecký komunismus, po převratu jako správný vědec zvažoval všechna pro a proti a stranickou průkazku zahodil až po zralé úvaze roku 1992. Vrcholem jeho politické katarze se stal rok 2022, kdy byl přijat do Pirátské strany, což bylo jistě skvělé zadostiučinění poté, co mu o tři roky dříve byla odňata bezpečnostní prověrka. Ostatně, o tom, že pan Votápek už dávno stojí na té správné straně, nebylo pochyb už dlouhá léta, protože neúnavně kritizovalposledního z našich příkladů, tentokrát jde o příklad odstrašující, u kterého komunistická minulost rozhodně vadí, a sice jde o Miloše Zemana:

3. Bývalý premiér i prezident Miloš Zeman nevstoupil do KSČ v osmdesátých létech minulého století jako předešle jmenovaní Pavel či Votápek, kdy už stejně – parodujme tentokrát film Pelíšky – Bolševikovi zbýval asi tak rok či dva. Miloš Zeman tam vstoupil už roku 1968 s trapnou výmluvou na víru v úspěch Pražského jara a ještě trapněji se nechal o dva roky později vyhodit, protože na rozdíl od prezidenta současného nesouhlasil s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do naší země. Po převratu roku 1989, na kterém se vychytrale sám podílel aby zakryl stopy, se stal známým agentem Moskvy a Pekingu, což dokazuje fakt, že chtěl, aby s těmi zeměmi naše země mluvila a obchodovala. Určitě by nás nemělo mást, že současnou ruskou invazi na Ukrajinu opět odsoudil. Jistě zákeřně čeká, až Rusko vyhraje a hned si tam pojede pro instrukce. Spekuluje se dokonce o tom, že mu Putin tajně posílá vodku a cigarety a Si-Ťin-pching mu po kouskách zaslal nejmodernější invalidní vozík čínské armády, se kterým unikne případným pronásledovatelům z řad současných, tedy na správně straně stojících demokratů.

Drazí soudr..., pardon, milí přátelé: Vědět, kdy něčí komunistická minulost vadí a kdy nevadí by mělo patřit k základní orientaci v dnešním složitém světě. Jako příklad člověka, který se dokáže orientovat přímo bleskově můžeme uvést herce Jana Hrušínského, který za komunistického režimu podepsal Antichartu, aby s jeho přicházejícím koncem čile prohlédl a začal podepisovat petice za propuštění Václava Havla z vězení. Stejně rychle pochopil správnou stranu i za režimu současného třeba podpisem petice na podporu plukovníka Foltýna, který oddaně správné straně, to jest ODS, hloubí příkopy mezi správnými lidmi a sviněmi.

Přeji Vám, abyste se také Vy nemuseli nikdy zatěžovat s morálkou a zásadami a vždy stáli na té správné, to jest výhodné straně!