Bradáčová – až na dno

Podnět ke kárnému řízení za klamavé informace Nejvyššího státního zastupitelství

Ještě v době, kdy nebyla zřízení nezákonná pobočka Nejvyššího státního zastupitelství v Praze jsem podal dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím, zda Nejvyšší státní zastupitelství jedná o pronájmu nebytových prostor v Praze, Jindřišské ulici. Zeptal jsem se proto, že jsem získal informaci, že Bradáčová připravuje v budově České pošty na Jindřišské ulici pro sebe a vybrané státní zástupce kanceláře.

Na to mi sdělil náměstek nevyšší státní zástupkyně Jiří Pavlík dne 25. 4. 2025: „K výše uvedenému Vám sdělujeme, že Nejvyšší státní zastupitelství neuzavřelo smlouvu nájemní či jinou smlouvu o užívání nebytových prostor v Praze a ani nejedná, či kdokoli jiný v zájmu Nejvyššího státního zastupitelství, o nájmu či jiném právním titulu k užívání nebytových prostor v Praze, Jindřišské ulici.“.

Ve své odpovědi Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) využilo toho, že budova České pošty, kde si následně NSZ pronajalo kanceláře a v době vypracování odpovědi již o tento nájem usilovalo, je v Praze rohová budova na ulici Jindřišská a Politických vězňů. V mém dotazu jsem užil označení podle ulice Jindřišské, Nejvyšší státní zastupitelství budovu označuje ve smlouvě o nájmu s Českou poštou podle ulici Politických vězňů. Jde však o tutéž budovu. Navíc hlavní vchod pro veřejnost do pošty byl tradičně z ulice Jindřišské.

Takové jednání státního orgánu při plnění zákonné povinnosti poskytovat informace hodnotím jako ignoraci zákona a pohrdání občanem. Pod odpovědí je podepsán náměstek Pavlík. Předpokládám však, že tak jednal na pokyn či s vědomím Bradáčové.

Jestli nechceme, aby u nás prokuratura zvlčila do stavu, v jakém byla v 50. letech 20. století, je nutné důsledně vyvozovat odpovědnost po těch, kteří drží moc. Proto jsem podal ministryni spravedlnosti podnět k zahájení kárného řízení s Lenkou Bradáčovou a její náměstkem Jiřím Pavlíkem za to, že jejich odpověď na můj dotaz byla úmyslně neúplná, klamavá a osobně ji hodnotím jako lživou. Jiří Pavlík se pod toto podepsal, musí nést odpovědnost. Nemůže jej vyvinit to, že snad poslouchal rozkazy své šéfky. Ovšem ani šéfka by neměla být vyviněna podle hesla já nic, já muzikant, to Pavlík. Její úřad poskytuje odpovědi na informace stylem, za který by se nemusela stydět předlistopadová prokuratura.

Srovnání nesrovnatelného

Nejvyšší státní zástupkyně Bradáčová ve snaze odůvodnit zřízení pražské nezákonné pobočky Nejvyššího státního zastupitelství, kterou klamavě nazývá detašované pracoviště, prohlásila: „Detašované pracoviště v Praze navíc není něčím novým. Už tady fungovalo v letech 2006 až 2021. Zavedla ho Renata Vesecká, jejímž náměstkem byl Zdeněk Koudelka." (RADIM VACULÍK: Bradáčová: Agrese a násilí u mladých roste, policie už jezdí do škol co týden, Novinky.cz 12. 8. 2025).

Je klamavé a nesmyslné ze strany Bradáčové srovnávat nezákonnou pobočku NSZ zřízenou v Praze z rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové se zázemím, které měla dřívější nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká v Letenské ulici v Praze. Toto zázemí Renaty Vesecké se skládalo z pouhých dvou místností bez zaměstnanců. Nebyl zde činný žádný státní zástupce, ani přidělen trvale jiný zaměstnanec NSZ. V zásadě jej využívala nejvyšší státní zástupkyně tehdy, když v jeden den v Praze měla více jednání a potřebovala někde strávit čas mezi nimi. I kávu si tam vařila sama, nebyl, kdo by ji uvařil.

Lenka Bradáčová vynaložila miliony z rozpočtu státního zastupitelství pro zřízení nezákonné pobočky se 17 kancelářemi, kde má působit asi 20 státních zástupců a ostatních zaměstnanců NSZ. Pokud tuto nezákonnou pobočku srovnává se zázemím Renaty Vesecké srovnává nesrovnatelné, vypovídá to o jejím vztahu k pravdě a zákonu, klame veřejnost. Její vyjádření hodnotím jako projev obav, že po volbách ji nebude Ministerstvo spravedlnosti sloužit tak, jak tomu bylo za ministrů Jiřího Pospíšila a Pavla Blažka. Vyjádření Bradáčové hodnotím jako zkratkovitou reakci na veřejnou kritiku jejího počínání ve funkci. Ať si při porovnání faktů každý utvoří názor, zda mluví pravdu, klame nebo lže. To, že máme nejvyšší státní zástupkyni, která okecává nezákonnost zřízení pobočky tím, že ji nazve detašovaným pracovištěm, vypovídá o jejím vztahu k právu a občanům státu.

Protože tuto informaci srovnávající nesrovnatelné – zázemí pro nejvyšší státní zástupkyni za Renaty Vesecké bez státních zástupců s nezákonnou a rozsáhlou pobočkou Lenky Bradáčové – hodnotím jako úmyslné uvedení omyl, podal jsem podnět ministryni spravedlnosti, aby v této věci zvážila kárné řízení s Bradáčovou a zároveň do budoucna prověřovala všechny informace poskytnuté Ministerstvu spravedlnosti nejvyšší státní zástupkyní Bradáčovou z hlediska toho, zda je jejich obsah pravdivý, zavádějící či lživý.

Až na dno práva

Bradáčová dobře ví, že nemá právo zřizovat pobočky Nejvyššího státního zastupitelství. Proto nezákonnou pražskou pobočku nazývá detašované pracoviště. Jde o pokus zastřít skutečnost.

V právu se takové jednání nazývá simulované jednání. Když se nemohlo vedení NSZ opřít při zřízení pobočky, simulovaně nazvané detašované pracoviště, o zákon o státním zastupitelství vyrukovalo se zákoníkem práce. Zákoník práce se užije na některou úpravu pracovního poměru státních zástupců, protože tak stanoví zákon. Zákoník práce však neupravuje organizaci státního zastupitelství, ani soudů. Tu stanoví zákon o státním zastupitelství a zákon o soudech a soudcích. Pakliže zákon stanoví postup, jak má být zřízena pobočka, nemůže se to obcházet tím, že se pobočka mimo město sídla soudu nebo státního zastupitelství nazve detašované pracoviště. Argumentace zákoníkem práce ve věci organizace státního zastupitelství je proti smyslu dělení práva na soukromé a veřejné. Organizace státního zastupitelství, stejně jako soudů, je věc veřejného práva. Zákoník práce je právním předpisem v oblasti soukromého práva, prvotně řešícím pracovní vztahy. Není v jeho věcné působnosti řešit organizaci státního zastupitelství, což je oblast veřejného práva, kde platí zásada, že státní orgán může jen to, co mu zákon umožňuje, mlčení zákona nestačí.

Vlastně věc je velmi podobná u státního zastupitelství a soudů. Pobočky soudů a státních zastupitelství může zřídit jen právní předpis, v případě soudů zákon, v případě státních zastupitelství vyhláška. Pobočku soudu nemůže zřídit jeho předseda, stejně jako pobočku státního zastupitelství nemůže zřídit jeho vedoucí státní zástupce. Pakliže zákon stanoví postup, jak má být zřízena pobočka, nemůže se to obcházet tím, že se pobočka mimo město sídla soudu nebo státního zastupitelství nazve detašované pracoviště.

Argumentaci Bradáčové zákoníkem práce ve věci organizace státního zastupitelství hodnotím tak, že nezvládla učivo o veřejném a soukromém právu. Nestudovala na Moravě, naštěstí za to nemají moravské právnické fakulty odpovědnost. Organizace státního zastupitelství, stejně jako soudů, je věc veřejného práva. Zákoník práce je právním předpisem v oblasti soukromého práva, prvotně řešícím pracovní vztahy. Není v jeho věcné působnosti řešit organizaci státního zastupitelství.

Navrhl jsem jako poslanec změnu sídla Nejvyššího správního soudu z Prahy, kterou chtěl původní vládní návrh soudního řádu správního, do Brna. Tento pozměňovací návrh schválila Poslanecká sněmovna k nelibosti tehdejšího ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše a jeho prvního náměstka Josefa Baxy z Plzně, který se stal prvním předsedou Nejvyššího správního soudu. I když Baxa původně ze změny sídla soudu z Prahy na Brno nadšen nebyl, myslím si, že jej ani ve snu nenapadlo, že by vzal zákoník práce a s odvoláním na něj zřídil detašované pracoviště Nejvyššího správního soudu v Plzni nebo v Praze. Rovněž to asi nikdy nenapadlo současného předsedu Nejvyššího správního soudu, faktického Pražana Karla Šimku. Byť oba jsou z Čech a bylo by to pro ně pohodlnější. Nenapadlo je to proto, že by klesli na dno práva.

Zákon nemůže nikdy zabránit úmyslnému protizákonnému jednání, které se bude různě okecávat. Jestliže dnes zákon neumožňuje zřídit pobočku Nejvyššího státního zastupitelství, což Bradáčová obešla tím, že nezákonnou pobočku nazvala detašované pracoviště, není řešení v tom, že se zákon doplní o nemožnost zřizovat detašovaná pracoviště mimo sídlo státního zastupitelství, protože by Bradáčová zřejmě dostala nápad, že to obejde tak, že to nazve třeba odloučené pracoviště. Řešením je, aby tomu, kdo na právo kašle, nebyla dána moc, protože hrozí její zneužití.