Polský ústavní soud: Klimaticko -energetické regulace EU jsou neslučitelné s naší ústavou!

Česká média o tom samozřejmě mlčí. Možná tak uveřejní rozhovor se slovenským europoslancem o tom, že na Green Dealu se nic nezmění. Ne, že by rozhovor s pánem, který tvrdí, že za drahé energie může Rusko neměl jistou komickou hodnotu, ale přece jen jsou to záležitosti na legraci příliš vážné.

Patrně tak vážné, že česká média neměla odvahu informovat o rozsudku polského Ústavního soudu, citujme:

„Norma vytvořená rozhodnutím Soudního dvora EU následně vedla k uznání, že zákonodárce EU má pravomoc přijímat opatření, která mají významný dopad na volbu Polska mezi různými zdroji energie a na celkovou strukturu zásobování země energií, a to v postupu, který nevyžaduje souhlas Polské republiky, což vedlo k obcházení pravidel vyplývajících z článku 90 odst. 1 Ústavy zcela svévolným způsobem, tj. bez zohlednění litery Smluv, jejich systematiky nebo ratio legis. Není však možné zaujmout proústavní přístup k takovému výkladu primárního práva EU, který popírá základní principy této organizace: princip svěřených pravomocí, princip loajality a vzájemné spolupráce nebo princip subsidiarity.“ /Překlad Google/.

Takže v Polsku to jde. V Polsku, jehož ekonomika není postavena na energeticky náročném průmyslu jako ekonomika České republiky ústavní soud dokáže konstatovat, že je nepřípustné, aby EU diktovala opatření, která omezují Polsku možnost volby potřebných energetických zdrojů.

Jenže jako vždy jsou tu dvě strany mince: Na jedné je právo, na druhé je moc. Nesoulad daného stavu s ústavním právem nyní konstatoval polský Ústavní soud, jehož legitimitu ovšem současná polská vláda Donalda Tuska neuznává. Oficiálně proto, protože prý některé soudce předchozí vláda strany Právo a spravedlnost jmenovala nezákonně a Tuskova vláda tudíž považuje ústavní soud za zpolitizovaný a poplatný opozici. Ve skutečnosti proto, protože se jí prostě soud, který není další komorou Sejmu, nehodí. U nás je to s postavením Ústavního soudu vůči koalici a opozici přesně naopak, není-liž pravda?

Nyní ovšem v Polsku nastoupí nově zvolený polský prezident Karol Nawrocki, jenž má naopak názorově blízko ke konzervativnímu přístupu vůči energetice a ekologii dle not EU. A tím se mocenské karty v Polsku opět promíchají.

Smutným faktem zůstává, že konečná rozhodnutí činí tak jako tak politici bez ohledu na to, zda se jedná o rozhodnutí v souladu se zájmy své země a jejího práva. A ještě smutnějším faktem, je, že ať už jde o Ústavní soud polský, český nebo třeba rumunský, rozhodnutí jednoznačně poplatná nějakému politicko-mocenskému proudu ty instituce vydávají a na nezávislost si už ani nehrají. Podstatné ovšem je, která rozhodnutí jsou v souladu s právem a zájmy dané země. Rumunské anulování prezidentských voleb ústavním soudem nebo výroky českého předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy o tom, jak naloží s výsledky nadcházejících voleb, „kdyby se situace vymkla“ do kategorií rozhodnutí v rámci práva ani zájmů dané země nepatří.

Samozřejmě, že v České republice Babiš nemusel Green Deal podepsat, samozřejmě, že vláda Petra Fialy nemusela podepsat Fit for 55. Samozřejmě, že i předchozí vlády nemusely nechat EU krájet jedno kolečko z naší suverenity za druhým a zavazovat nás k nevypověditelným nebo likvidačním rozhodnutím. A samozřejmě, že také Ústavní soud nemusel ke všemu mlčet.

Jenže to vše se zdálo daleko časově i místně – kdesi v Bruselu. Vlivem mediální propagandy – nebo jak je dokonale zřejmé z aktuální situace naopak mediálního mlčení – nebyl dostatečný tlak od občanů naší země, aby naše reprezentace neutahovala zemi smyčku cizích zájmů kolem krku tolik, že nás udusí.

Je na čase, aby veřejnost měla možnost vybírat kromě politiků také alespoň některé soudce. Je-li v ČR prezident i vláda v naprosté politické shodě jak je tomu dnes, projeví se to samozřejmě i na jmenování Ústavních soudců prezidentem a ti budou postupovat v rámci nastolené agendy a mocenské doktríny. Zajištění toho, aby občan rozhodoval o více složkách moci, než jen té politické je zásadním předpokladem k tomu, aby moc v jeho státě respektovala zájmy a vůli svých občanů.