Ozvěny katyňského masakru
Katyň
Od Katyňského masakru, jednoho z největších zvěrstev sovětského režimu, uplynulo 85 let. Přesto se s jeho následky setkáváme dosud.
V úterý 16. září 2025 byli ve varšavském pravoslavném chrámu Boží moudrosti kanonizováni tři kněží Polské pravoslavné církve, kteří byli mezi 22 tisíci zavražděnými. Svatořečení vedl polský pravoslavný primas, metropolita Sawa, navazující liturgii celebrovali vysocí církevní hodnostáři – a jak je v pravoslaví obvyklé, byla představena nová ikona zobrazující všechny tři svatořečené.
Připomeňme si je. Všichni tři působili jako kaplani, dva armádní a jeden vězeňský.
Protojerej (arcikněz) Szymon Fedorońko se narodil v roce 1893. Vysvěcen byl roku 1917, jako duchovní působil ve vojenské pravoslavné kaplanské službě; dosáhl hodnosti plukovníka. Po sovětské agresi do Polska v roce 1939 byl zajat, vězněn (tábor Starobělsk, věznice v Moskvě) a po odmítnutí kolaborace a následném transportu do Kozelska byl v roce 1940 stalinskými vrahy v Katyňkém lese zastřelen.
Protojerej Wiktor Romanowski se narodil v roce 1899. Vysvěcen na kněze byl roku 1921. Působil v kaplanské službě, v době zahájení války sloužil v polní nemocnici Varšavské univerzity. Dosáhl hodnosti podplukovníka. Po zajetí sovětskými okupačními silami v září 1939 byl vězněn (tábor Ostaškov) a v roce 1940 v Tveru zavražděn a pohřben v masovém hrobu ve vesnici Mednoje.
Protojerej Włodzimierz Ochab se narodil v roce 1900. Na kněze byl vysvěcen v jednatřiceti letech. V září 1938 byl jmenován vězeňským kaplanem v hodnosti kapitána. V říjnu následujícího roku byl Sověty zatčen, vězněn (Šepetivka, Ostaškov) a v dubnu 1940 odtransportován do Tveru a zde zavražděn a umístěn do společného hrobu v Mednoji.
Katyňský masakr nám znovu připomíná obludnou podobu sovětské komunistické diktatury, s níž byl Západ zvláštním vývojem historie nucen spolupracovat v boji proti ještě obludnějšímu nepříteli – hitlerovskému nacismu. Připomíná také, že ačkoli se komunisté snažili vlastní vinu na tomto ďábelském zločinu lživě zatajit a oklamat svět obviněním Němců, pravda vyšla tak jako tak najevo.
Otec Panteleimon, lektor Pravoslavného teologického semináře, v kázání proneseném během liturgie svatořečení řekl: „Co se z pohledu světa jeví jako porážka a slabost, je ve skutečnosti vítězstvím víry a lásky.“ Připomněl, že tři mučedníci byli skutečnými Božími svědky na místě nejhoršího zla. Svým utrpením a smrtí proměnili katyňskou tragédii v bránu do ráje a každou kapku prolité krve učinili semínkem, z něhož vzešly nové generace křesťanů.
Smyslem této vzpomínky není jakkoli snížit význam ostatních obětí katyňského řádění rudých zločinců, ale naopak na třech konkrétních příkladech ukázat, jak příšernými monstry Stalin a jeho pochopové byli. A jestli Katyň není dostatečným varováním i pro naši dobu, pak už co?
●