Vueltou to neskončilo
Protiizraelské tažení pokračuje
Po fiasku, které letošnímu cyklistickému závodu Vuelta a España připravili propalestinští fanatici, se přihlásila o slovo další protiizraelská kampaň. Tentokrát se týká fotbalu.
Má název „Game Over Israel“ (Izraeli – hra skončila) a jejím cílem je, aby byli izraelští fotbalisté a týmy takzvaně posazeni na lavičku. Tedy vyloučeni z mezinárodních fotbalových soutěží. Aktuálně jde o to, aby se Izrael nemohl zúčastnit nadcházejícího světového šampionátu, který se bude konat příští rok v USA, Kanadě a Mexiku. Ale nejen o to.
Izraelská reprezentace hraje v rámci evropské kvalifikace o postup na MS ve skupině I, jejími soupeři jsou Norsko, Itálie, Estonsko a Moldávie. Po pěti odehraných zápasech (z osmi) je na třetím místě. K tomu je zapotřebí říci, že o tom, jestli Izrael bude nebo nebude hrát na MS, musí rozhodnout jeho výsledky v kvalifikační části, nikoli zvrácený úsudek nějaké nátlakové skupiny.
Agentura Reuters přinesla 16. září snímek pořízený na newyorském Time Square. Na světelném billboardu bylo uvedeno: „Fotbalové federace, bojkotujte Izrael. Žádná genocida na hřišti.“ Téhož dne byla on line spuštěna tato protiizraelská kampaň s hashtagem #GameOverIsrael. Zaměřena je především na Evropu, neboť Izrael je členem UEFA. Do kampaně se zapojili jednotliví sportovci, celebrity, fanouškovské asociace a politické osobnosti ze Starého kontinentu i odjinud. Organizátoři uvádějí, že plánují koordinované demonstrace v několika evropských zemích, jmenovitě ve Velké Británii, Belgii, Francii, Řecku, Irsku, Itálii, Norsku a Španělsku. Jejich snahou je, aby na Izrael byly uvaleny stejné sportovní sankce jako na Rusko v roce 2022. Ve své zaslepenosti přehlížejí zásadní rozdíl. Rusko bylo postiženo jako agresor, zatímco Izrael se agresi brání; agresi islamistických teroristů.
Na webové stránce kampaně jsou uvedeny tyto tři požadavky:
- Bojkot izraelského národního fotbalového týmu;
- Bojkot izraelských fotbalových klubů;
- Zákaz izraelských fotbalistů;
Když to rozvedeme, jde o výzvu k vyloučení izraelského reprezentačního týmu z mezinárodních turnajů a zápasů, vyloučení izraelských klubů ze soutěží jako Liga mistrů, Evropská liga, Evropská konferenční liga apod., jakož i z přátelských utkání, a také zákaz působení hráčů s izraelským občanstvím v zahraničních ligových soutěžích. Tento požadavek je obzvlášť hanebný, protože jde nepokrytě o diskriminaci na základě státní příslušnosti hráče.
Manažer kampaně Ashish Prashar soudí, že fotbalové svazy by měly proti Izraeli zasáhnout a dodává: „Vzhledem k našemu pobouření nad tím, co se děje v Gaze, jak můžeme dovolit těm, kteří jsou za to zodpovědní – nebo jsou spoluviníky – vstoupit na hřiště, která milujeme?“ Po tom, jakým myšlenkovým zkratem dospěl k závěru, že izraelští fotbalisté a tamní týmy jsou zodpovědné za to, co se děje v Pásmu Gaze, je lepší nepátrat.
Kritika kampaně
Jde o do očí bijící pokus o politizaci sportu a snahu židovský stát izolovat. Myšlenka na zvrácenou nacistickou politiku Judefrei se nevrací náhodou. Později, od svého vzniku, byl židovský stát Izrael nucen bojovat o své místo na globální sportovní scéně. Pokud jde o kopanou, byl Izrael po nátlaku muslimských zemí v roce 1974 vyloučen z Asijské fotbalové konfederace. Léta pak fungoval v provizoriu, neměl fotbalový „regionální domov“, byl nucen hrát v rámci Oceánie, až konečně v roce 1994 se stal řádným členem evropské unie UEFA. A z té by ho teď chtěli zfanatizovaní aktivisté vyobcovat. Kromě toho jsou Izraelci obětí bojkotu i v jiných sportech. Buď je jim zakazována účast muslimskými hostiteli, nebo reprezentanti zemí jako Írán, Alžírsko, Kuvajt a další odmítají k duelu s Izraelci nastoupit. Objevily se i případy, kdy muslimská země odmítla v případě výhry izraelského reprezentanta hrát hymnu a vyvěsit vlajku jeho země. Občas se ale objeví pozitivní reakce. Mezinárodní judistická federace potrestala Írán za to, že nařídil svým sportovcům, aby úmyslně prohrávali zápasy, pakliže by se v dalším kole měli setkat s Izraelci. Na OH v Tokiu (2020, konaly se kvůli covidu o rok později) alžírský judista Fethi Nourine raději odstoupil z turnaje, než aby se dle losu utkal s Toharem Butbulem z Izraele. Mezinárodní judistická federace ho pak potrestala desetiletým zákazem vystupovat na jejích soutěžích. Izraelské fotbalové kluby hrající v Evropě se běžně setkávají s nepřátelskými projevy v podobě skandování „Free Palestine“ doprovázeného antisemitskými slovnímu útoky, jakož i s bezpečnostními hrozbami, které vyžadují zesílenou policejní ochranu. Podobným provokacím čelí v Evropě i mládežnické kluby. A tak dále.
Izraelská fotbalová asociace ve své reakci výstižně uvedla: ‚Kdy skupina pokrytců stojících za touto ubohou výzvou uzná za vhodné odsoudit masakr ze 7. října, vyzvat k propuštění izraelských rukojmí, která už dva roky trpí v tunelech nacistické teroristické organizace Hamás v nelidských podmínkách, nebo se zasadit o něco, co nevypadá jako čirý, nechutný antisemitismus?“ Pravdu mají ti, kdo tvrdí, že kampaň je spíše než snahou o mír zneužitím sportu jako zbraně se záměrem delegitimizovat samotnou existenci Izraele.
Mezi celebritami, které antiizraelskou kampaň podporují, jsou bývalí slavní fotbalisté Eric Cantona a Gary Lineker nebo irský herec Liam Cunningham, známý z kultovního seriálu Hra o trůny. Jeho vyjádření: „Irsko by nemělo mít nic společného s izraelskými týmy ani hráči. Takhle se ukazuje solidarita.“ Podobně svoji podporu prezentovala i fanouškovská skupina předního irského fotbalového klubu Shamrock Rovers z Dublinu. Ovšem příznivci Izraele, k nimž patří i autor tohoto blogu, varují. Takováto rétorika nejen překrucuje roli sportu, ale podněcuje antisemitismus po celé Evropě, kde jsou židovští sportovci a fanoušci čím dál častěji terčem útoků. Zatímco organizátoři kampaně zdůrazňují oběti a destrukci v Gaze, přehlížejí nesčetné izraelské sportovce, kteří se sami stali oběťmi terorismu – od zavraždění 11 Izraelců na olympiádě v Mnichově v roce 1972 až po nedávné raketové útoky, které narušily mládežnické ligy a komunitní zápasy. Neberou také v úvahu, že izraelské sportovní týmy jsou rozmanité – židovští, muslimští, křesťanští i drúzští hráči v nich soutěží bok po boku a svoji zemi tak reprezentují společně. Postoj fotbalových institucí ke kampani není jen kladný. Zatímco Italská asociace fotbalových trenérů vyzvala k suspendování Izraele, Norská fotbalová federace sice věnovala výtěžek z prodeje vstupenek na kvalifikační zápas s Izraelem na humanitární pomoc, ale výzvu k bojkotu soupeře odmítla.
Izraelci a jejich podporovatelé jsou toho mínění, že skutečným cílem kampaně není ochrana lidských práv, ale snaha dosáhnout toho, aby Izrael byl vystaven zvláštnímu zacházení, jakému není podrobena žádná jiná země. Kampaň „Game Over Israel“ totiž vůbec není o fotbale – je to součást širšího, desetiletí trvajícího úsilí vymazat židovský stát z mezinárodní scény. Jak to shrnul jeden izraelský sportovní komentátor: „Výzvy k vyloučení Izraele z fotbalu nejsou o fair play ani o lidských právech. Jsou o delegitimizaci národa a jeho lidu. Právě proto musí Izrael dál hrát – a vítězit.“ Přesně o to totiž jde.
Nicméně vše nasvědčuje tomu, že protiizraelská hanebnost, které jsme byli nedávno svědky na Vueltě, bude v různých obměnách pokračovat. Ať už v kopané, jiných sportech – a také v cyklistice. Do příštího ročníku Tour de France je sice daleko, ale už dnes komunální politici v Barceloně, kde má 4. července 2026 závod odstartovat, vydali výzvu, aby byla zakázána účast stáji Israel-Premier Tech. Co můžeme udělat my, prostí blogeři? Vyjádřit Izraeli podporu a o všech protiizraelských hanebnostech na svých platformách informovat.
●
Volně podle webů The Jerusalem Post a Reuters. Prameny: