ODS kupuje nové trenky

Starším lidem se doporučuje, aby se snažili udržovat v kondici. Cvičit, chodit, luštit křížovky. Nezáleží na tom, jak kvalitní je výsledek té které činnosti – důležitá je samotná aktivita. V televizi občas ukazují z domovů pro seniory, jak babičky a dědečkové pečou buchty nebo kreslí obrázky. Já mám také své aktivity, a jednou z nich je péče o kreativitu. Zvolím si třeba téma „Jak si ODS kupovalo nové trenky“ a pak se k tomu snažím něco napsat. Baví mě to víc než péct buchty.

Tak dnes píšu.

ODS se probudilo ve své nové vile v Ostravě-Porubě. Z okna mělo hezký výhled na zakonzervované strojírny a věže dávno zavřených dolů. Pohled mu padl na nový nábytek a trochu zaprášený obraz ostravské radnice, stále zahalené místním smogem. Spokojeně se protáhlo a v hlavě si promítlo, co všechno má: hezké nové auto v garáži, apartmán na Kanárech, spoustu nových šatů a dva byty na pronájem. Zkonstatovalo, že se má skvěle. Od revoluce si výrazně polepšilo. „Co bych si tak ještě mohl koupit, aby byl můj hezký život ještě hezčí?“ říká si.

A jak tak přemýšlelo, napadlo ho, že by si mělo koupit nové trenky. Ty staré už jsou zaprané, barvy vybledlé a místy dost prošoupané. Hlavně ale – za ta léta, co je nosí – ODS trochu ztloustlo, takže guma ho tlačí, a to nejen v pase. Kupovalo si je ještě za Klause, když byly v módě, a od té doby už uplynulo dost času. Chtělo pořídit nové už za Nečase, ale jak se děly ty věci kolem Nagyové, tak na to pozapomnělo.

ODS se tedy zaradovalo, že má nový projekt. Vyskočilo z postele a hned po snídani běží k Vietnamci na rohu koupit si trenky. Přijde do obchodu a říká, že by chtělo nové trenky. Vietnamec Ngu-Ň už v Ostravě žije skoro 30 let, hovoří trochu česky, ale slovo „trenky“ nezná. Je ale dobrý obchodník, takže na pult přinese polské okurky, šroub na utahování ostravských matic, ponožky na fárání a čerstvé Lidové noviny. ODS pochopí, že Ngu-Ň nezná slovo „trenky“, a tak mu ukáže obrázek na mobilu. Ngu rázem porozumí: „Aha, chceš quần đùi!“ Odběhne za regál s banány a přinese pět nebo sedm pánských trenek – u Vietnamců v obchodě se dá sehnat skoro všechno. ODS si je prohlíží: velikost sedí, kvalita z bangladéšské příze taky dobrá, ale barva mu nesedí. Chtělo by modré – aby každý viděl, že je ODS. Modré trenky ale Ngu nemá. ODS si tedy koupí ostravské okurky, poděkuje a řekne si: „Musím jít někam jinam.“

V nakupování oblečení není moc zběhlé, tak ho napadne zavolat Lidovci, aby mu poradil. Vylíčí mu, co potřebuje, a ptá se, jestli neví, kde by se daly sehnat modré trenky. Na penězích nezáleží. Lidovec chvíli přemýšlí a pak řekne: „Z vlastní zkušenosti ti neporadím, já chodím naostro. Dřív jsem nosil slipy, ale dělaly se mi pupínky, tak teď chodím bez. Ale zkus TOPku, ta by ti mohla poradit.“

TOPka ale taky neví. Moc jich není a ODS si od nich moc neslibuje, ale jde na to systematicky – jak je zvyklé ještě od Klause. Je to tak: nic neví, a aby nevypadalo, že je k ničemu, radí ODS, aby nosilo slipy. To je rada k ničemu. ODS tedy zavolá ještě STANu. STAN se ale tváří, že o trenkách nikdy neslyšel. Poslední, kdo o nich mluvil, byl Pulčák – ale toho už vyloučili. Nabízí zakódovaný telefon, ale o trenkách nemá ani páru, a už vůbec ne o modrých. Redl by možná poradil, ale teď má jiné starosti.

Nakonec STAN říká: „Podle mě jediný, kdo by ti mohl říct, kde seženeš modré trenky, je ANO. Nic jiného mě nenapadá. ANO má dobrý program, všechno stínovali, takže určitě budou vědět i to, kde se dají sehnat dobré modré trenky.“

Ale tady se ODS už naježí. Říká si: „ANO nikdy o nic prosit nebudu. Raději budu nosit své staré zaprané trenky, co mě tlačí v rozkroku, i kdybych si měl ušoupat scrotum. Při nejhorším pojedu na Gran Canarii na nuda pláž v Maspalomas – tam se můžu provětrat s německými turisty.“

Ve formě se udržuji také skládáním básní, perokresbou a dechovými cvičeními. Pomáhá mi to oddalovat postupnou degeneraci. Stát se o mě dobře stará, platí mi důchod – tak se ke stárnutí musím i já postavit zodpovědně.