Nezabiješ vyjednavače protivníka, byl by to věrolomný a podlý čin

Izraelský útok v Dauhá

Hodnocení pravděpodobných motivací a důsledků izraelského útoku v Dauhá. Domníváme se, že hlavním cílem útoku bylo zmaření mírových vyjednávání a že se to Izraeli podařilo.

Bohuslav Rudolf

matematický fyzik, později kryptolog, nyní důchodce

12:58

Napište první komentář

Uvedení do situace

V úterý 9. září Izrael provedl letecký útok v katarském Dauhá, jehož cílem bylo zabití vyjednávacího týmu Hamásu, který se zde sešel, aby projednal návrh na uzavření příměří předložený americkým prezidentem. Hamás tvrdí, že hlavní vyjednávači útok přežili. Zabit byl syn jednoho z nich, tři jejich bodyguardi a člen katarské bezpečnostní služby.

Americký prezident Donald Trump byl sice o útoku informován předem, tvrdí ale, že s ním nesouhlasil a že se ho izraelskému premiérovi pokusil rozmluvit. Katar je spojencem USA a vedení Hamásu v něm sídlí s jejich souhlasem.

Benjamin Netanjahu původně útok v Dauhá zdůvodnil jako odvetu za nedávný teroristický útok v Jeruzalémě, ke kterému se přihlásily vojenské brigády Hamásu Al Quasám. Jenomže pak vyšlo najevo, že Izrael připravoval útok v Dauhá dva až tři měsíce a že s přípravou tudíž začal dlouho před aktem terorismu v Jeruzalémě. Takže vzápětí přišel Netanjahu s novou verzí: Nyní tvrdí, že šlo o odplatu cílenou na vedení Hamásu za účast na organizaci masakru 7. října 2023.

Odhad hlavní motivace útoku v Dauhá

Izraelská vysvětlení

Původní vysvětlení motivace útoku izraelskými představiteli (odveta za teroristický útok v Jeruzalémě) nebylo pravdivé. Událost v Jeruzalémě mohla ovlivnit načasování útoku v Dauhá, ale nemohla být jeho motivací, protože ten byl plánován několik měsíců před ní.

Nové izraelské vysvětlení motivace útoku - odveta vůči vedení Hamásu za podíl na naplánování masakru 7. října 2023 - by za jiných okolností bylo možné považovat do jisté míry za legitimní.

Politické vedení Hamásu v Kataru má vysokou míru odpovědnosti za masakr samotný. Zda a do jaké míry je také odpovědné za vraždění civilistů a za ukrutnosti a zvěrstva, ke kterým při něm došlo, s jistotou nevíme. Přesto by za jiných okolností asi bylo možné izraelský útok, jehož cílem by bylo jejich zabití, pochopit.

Proč je problém s okolnostmi útoku?

Pokus o vraždu vyjednávačů.

Hlavní problém spočívá v účelu, za kterým se část politického vedení Hamásu v Dauhá sešla. Jejich cílem bylo posouzení nového amerického návrhu na uzavření příměří ve válce v Pásmu Gazy. V tomto okamžiku to byli míroví vyjednavači. A pokus o jejich vraždu byl útokem na mírové vyjednávání.

Snaha o přijatelný způsob co nejrychlejšího ukončení války plné hrůz spojených s týráním a vražděním civilního obyvatelstva, by měla mít nejvyšší prioritu. Pokud Izrael tak moc toužil po zavraždění vůdců Hamásu, mohl to udělat mnohokrát předtím a téměř jistě by se mu naskytlo i mnoho příležitostí v budoucnu. Ale nikoliv, pokud tito vystupují v roli mírových vyjednavačů.

Další problematické okolnosti.

Katar je spojenec USA a politické vedení Hamásu v něm má útočiště se svolením USA. Útok narušil státní suverenitu důležitého spojence USA na Blízkém východě. Závažně tím porušil nejen mezinárodní právo, ale i zájmy Spojených států.

Zabití neozbrojeného člověka by měl předcházet spravedlivý soud a příslušný verdikt. Ale vypadá to tak, že tato maličkost, která by měla být samozřejmá, dnes už nikoho nezajímá.

Obvinění Izraele z motivace zabránit brzkému ukončení války

Obvinění v jakém smyslu?

Domnívám se (a se mnou řada analytiků, novinářů a politiků), že hlavní motivací izraelského útoku v Dauhá bylo zabránit ukončení války v Pásmu Gazy v blízké budoucnosti.

Nejde o obvinění v právním smyslu, dokázat to asi nepůjde a v současnosti takové důkazy k dispozici nejsou. Jde o obvinění ve smyslu nejjednodušší hypotézy nejlépe vysvětlující doposud známá fakta.

Odhad motivace vlády Izraele zabránit brzkému ukončení války.

Ukazuje se, že hlavním cílem války v Pásmu Gazy byla od samého jejího počátku snaha o odsunutí obyvatelstva z pásma, tedy o etnickou čistku. Válka je vedena takovým způsobem, aby po jejím ukončení v podstatě nezůstala žádná jiná reálná možnost. Během války izraelské vládě dokonce svitla naděje na odsun Palestinců i ze Západního břehu. K tomu je ale nutné, aby válka trvala dostatečně dlouho a byla dostatečně zničující pro obě strany.

Hlavními protagonisty těchto cílů jsou izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir a ministr financí Becalel Smotrič. Ale patří k nim i předseda vlády Benjamin Netanjahu, který "duchovně souzní" s vizí Velkého Izraele. Kromě toho, čím dříve dojde k ukončení války, tím dřív bude Netanjahu čelit obvinění z korupce a ze selhání bezpečnosti v říjnu 2023.

Nepřímé důkazy o dlouhodobé a systematické snaze Izraele blokovat příměří a jednání o ukončení války.

Ze snahy o podkopávání mírových snah se obě strany obviňují navzájem a z podstaty věci je zvnějšku obtížné rozhodnout, která z nich je blíže pravdě.

Avšak nedávno se bývalý mluvčí ministerstva zahraničí USA Matthew Miller zachoval jako whistleblower a sdělil novinářům, že:

"izraelský premiér opakovaně zmařil dohody o příměří, které Hamás přijal",

a dodal, že:

"Netanjahu řekl americkým představitelům, že jeho plánem jsou desetiletí války."

V lednu tohoto roku bylo po mnoha měsících války pod tlakem USA uzavřeno trojfázové příměří. V jeho první fázi byla propuštěna značná část rukojmích. Další dvě fáze dohody měly směřovat k ukončení války a propuštění zbytku rukojmích. Izrael přechod do druhé fáze příměří jednostranně porušil bombardováním a ostřelováním cílů v Pásmu Gazy.

Jeho kritici (analytici, aktivisté, novináři) poukazovali na to, že izraelský útok byl překvapivý, plánovaný v uzavřených kruzích a že měl za následek masivní civilní ztráty, a proto ho interpretují spíše jako „záměrné zničení příměří“ než jako nutnou sebeobranu.

Předpokládané důsledky izraelského útoku v Dauhá

Tato část vychází pro svou náročnost z výsledků rešerše provedené AI.

Zadání rešerše: "Udělej průzkum odhadů (analýz, studií) toho, jaký vliv bude mít nedávný izraelský útok v Dauhá na další vývoj konfliktu, případně i další relevantní důsledky."

Důsledky, které nastanou s vysokou pravděpodobností:

1) Zničení důvěry v zprostředkovatele příměří — oslabení role Kataru a mediátorů. Proč: Útok zasáhl delegaci, která se účastnila jednání právě v Dauhá. Mediátoři (Katar, USA, Egypt) ztrácí tudíž důvěru ve své schopnosti bezpečně vést další jednání.

2) Zmrznutí nebo ztížení téměř vyjednaného bezprostředního příměří a výměn rukojmích. Proč: Útok přišel v okamžiku, kdy probíhala jednání o příměří a výměnách. Prakticky to znamená, že dohody, které byly „na dosah“, budou zpochybněny a pauza v jednání se prodlouží.

3) Změna postojů palestinské veřejnosti a posílení válečných rétorik (radikalizace). Proč: Útok na vyjednavače se vnímá jako atentát na možnost smíru; to posiluje zastánce tvrdých reakcí a může to posílit vliv radikálních frakcí.

4) Zrychlení humanitární krize v Gaze (dlouhodobější dopady). Proč: Pokud příměří ztroskotá, opozdí se výměny rukojmích a otevření humanitárních koridorů, zhorší se humanitární přístup a prohloubí se utrpení civilistů.

5) Negativní mezinárodní politické důsledky pro Izrael. Proč: Krok vyvolal silnou diplomatickou kritiku (mimořádně i od USA) a hrozí oslabení pozice Izraele na mezinárodní scéně.

Důsledky, které nastanou se středně vysokou pravděpodobností:

A) Pozitivní krátkodobý efekt z hlediska izraelské válečné logiky. Proč: Analytici připouštějí, že eliminace klíčových velitelských článků může dočasně omezit koordinaci Hamásu.

B) Riziko regionální eskalace / narušení vztahů s GCC státy (a zhoršení bezpečnostní spolupráce). Proč: Útok na území perského zálivu, zejména do země, která hostí diplomaty, vyvolal ostré odsouzení v regionu.

Poznámka: Státy GCC (Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu) jsou Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar a Spojené arabské emiráty.

C) Riziko krátkodobé politické izolace Izraele, ale nikoli úplné strategické odtržení jeho západních spojenců. Proč: UN Security Council vydal (s podporou USA) silně kritické prohlášení. Nicméně zásadní bezpečnostní vazby (zejména USA-Izrael) jsou hluboké. Analytici proto očekávají ostřejší rétoriku a tlak, ale nikoliv okamžité přerušení spojenectví.

D) Možné právní a diplomatické následky (stížnosti, sankce, volání po vyšetřování). Proč: Katar a další státy již volají po vyvození odpovědnosti a v této souvislosti rovněž probíhají mimořádná jednání OSN.