V historii se vyskytují nejen černé, ale i stříbrné labutě
Vysoce nepravděpodobné šťastné události
V historii se vyskytly nejen nečekané katastrofické souhry okolností, tzv. černé labutě, ale i nečekané souhry šťastných okolností, které katastrofám zabránily. Těmto šťastným vysoce nepravděpodobným situacím budeme říkat stříbrné labutě. Rozbor reálných případů ukázal, že jejich podstata je jiná než u černých labutí. Typicky spočívají v tom, že v mimořádné situaci se objeví nečekaně soudný, odvážný a odhodlaný člověk s probuzeným svědomím. Případně tým takových lidí.
Co to je stříbrná labuť?
Černé labutě, bílé vrány a stříbrné labutě
Černá labuť
Pojem černá labuť zavedl profesor ekonomie Nassim Nicholas Taleb pro pojmenování mimořádně nepravděpodobných událostí s mimořádným dopadem.
Za černou labuť tedy považuje událost s následujícími třemi atributy:
1) Událost leží mimo oblast obvyklých očekávání, neboť nic v minulosti nemohlo přesvědčivě poukázat na možnost její existence.
2) Tato událost má extrémní dopad.
3) Vysvětlení jejího výskytu se objevuje až zpětně po znalosti faktů, které k ní vedly, a jejího průběhu.
Přestože definice profesora Taleba nepředpokládá nic o tom, zda dopady černé labutě budou pozitivní nebo negativní (pouze to, že budou extrémní), vžilo se používání pojmu černá labuť pro události s katastrofickým dopadem jako byl například krach na newyorské burze, nástup Adolfa Hitlera k moci, útok Al Kaidy 11. září 2001, vznik ISIS, pandemie covidu-19, napadení Ukrajiny Ruskem, masakr provedený Hamásem 7. října 2023 a podobně.
To znamená, že běžně je bod 2) chápán ve znění: "Tato událost má katastrofický dopad."
Stříbrná labuť
Pod pojmem stříbrná labuť budeme chápat událost, která nastala v situaci, kdy by na základě běžných znalostí mělo dojít ke katastrofě, ale přesto k ní z nečekaných a z předem nepředpověditelných důvodů nedošlo.
Zkoumání takových událostí nás dovede k závěru, že spuštění katastrofy zabránil jedinec nebo malý tým, od kterého by buď takovou akci nikdo nečekal, nebo by nanejvýš očekával pokus předem odsouzený k nezdaru.
Bílá vrána a stříbrná labuť
Za bílou vránu bývá považován jedinec, který se od ostatních odlišuje některými výjimečnými pozitivními vlastnostmi.
Ale jedinci nebo týmy, které zabrání katastrofě a způsobí tak událost nazvanou stříbrnou labuť do této kategorie spíše nespadají, protože před událostí samotnou by to od nich nikdo nečekal. Za bílé vrány bývají považováni až v rámci "zpětné racionalizace" události.
O potřebě stříbrných labutí v izraelsko-palestinském konfliktu v blízké budoucnosti
Pravděpodobně jste si všimli, že všechny mé dosavadní blogy se nějakým způsobem týkaly války v Pásmu Gazy. V této souvislosti vznikl i námět tohoto blogu. Snažil jsem se za pomoci AI, která za mne prochází relevantní studie, o alespoň základní odhad budoucího vývoje této války a jejích důsledků.
A vyšlo mi, že bez nějakých nečekaných mimořádných šťastných okolností, jsou predikce obojího víc než chmurné. Přičemž mi připadá, že na její předehře a průběhu se podílela celá "hejna černých labutí". Předpovědi, které mi vyšly, jsou natolik chmurné, že si ani nedovedu představit nějaký prostor pro objevení se další černé labutě.
Přesto doufám, že skutečnost nebude tak zlá, jak se mi v mých primitivních odhadech jeví. Jenomže k této změně budoucích trendů nebude potřeba jedna nečekaná šťastná událost, tj. stříbrná labuť, ale bude nutné celé hejno stříbrných labutí. Doufejme, že se objeví.
Příklady stříbrných labutí v moderní historii
Stanislav Petrov, muž, o němž se říká, že "zachránil svět"
Stanislav Petrov byl v roce 1983 podplukovníkem sovětských sil protivzdušné obrany a sloužil jako důstojník v podzemním velitelském středisku v Serpuchově-15. Jeho hlavní funkcí bylo monitorování systému včasného varování před jadernými útoky, který detekoval potenciální raketové hrozby z USA.
Během jeho směny v noci z 25. na 26. září 1983 systém signalizoval pět raketových startů z USA. Podle vojenského protokolu by tato informace měla okamžitě spustit reakci, která by vedla k odvetnému jadernému útoku. Petrov však rozhodl, že jde o falešný poplach, a nadřízené neinformoval.
Pozdější vyšetřování potvrdilo, že systém skutečně selhal a signály byly způsobeny odrazem slunečního záření od oblaků.
Za porušení směrnic, kterým zabránil jaderné válce, byl Petrov degradován a přinucen odejít do zálohy.
Vasilij Archipov, muž, o němž se říká, že "zachránil svět"
Během Karibské krize v říjnu 1962 došlo k situaci, která by za jen trochu jiných okolností vedla k rozpoutání jaderné války. Američané vyhlásili námořní blokádu Kuby (oficiálně „karanténu“), aby zabránili dovozu dalších sovětských raket a vojenského materiálu.
Americké námořnictvo dostalo za úkol odhalit a přinutit k vynoření všechny sovětské ponorky, které se blížily k linii blokády. K tomu používalo cvičné hlubinné nálože, které neměly ničit, ale dávat akustický signál „byli jste zjištěni, vynořte se“. V americkém velení se to považovalo za „neškodné varování“.
Sovětská posádka ponorky B-59 nesoucí jaderné torpédo o těchto amerických procedurách nevěděla (Moskva je nikdy neinformovala, že USA budou používat cvičné hlubinné pumy jako signál). Byla pod obrovským stresem (déle než 4 dny pod vodou ve vedru 45 °C, s vlhkostí vzduchu přes 90 %, s téměř vybitými bateriemi a malou rezervou kyslíku). Neměli spojení s Moskvou a nevěděli, zda už nevypukla válka.
Když na ně Američané začali shazovat cvičné hlubinné pumy, dospěl kapitán ponorky Savickij k přesvědčení, že je to útok, a rozhodl se připravit odpálení jaderného torpéda. Prý tenkrát řekl: „Zničíme je! Zemřeme také, ale všechny je potopíme!“
Vydal rozkaz zamířit jaderné torpédo o síle srovnatelné s hirošimskou atomovou bombou na USS Randolf, obří letadlovou loď, která byla poblíž. Odpálení torpéda ale vyžadovalo souhlas všech tří důstojníků na palubě a Vasilij Archipov jako jediný odmítl. Zklidnil kapitána a přesvědčil ho, aby vydal rozkaz k vynoření ponorky.
Vzepřel se tak tlaku ostatních důstojníků a atmosféře panující v ponorce. Rozhodl se jednat proti instinktům, proti vojenské logice a proti standardní doktríně. Namísto okamžité odplaty trval na tom, že se ponorka musí vynořit a čekat na instrukce, dokud není jistota.
Po Karibské krizi Archipov nejenže u sovětského námořnictva zůstal, ale dokonce v něm pokračoval v kariéře. V r. 1981 mu byla udělena hodnost viceadmirála.
Zlomení Enigmy
Během druhé světové války Němci používali šifrovací stroj Enigma, jehož kód považovali za neprolomitelný. A měli pravdu v tom, že tehdy známými metodami neprolomitelný opravdu byl.
Polák Marian Rejewski se svými spolupracovníky nalezl způsob, jak odhalit fungování Enigmy a matematicky ho popsat a Alan Turing a jeho tým v Bletchley Parku vyvinuli matematické metody a matematické stroje, které umožnily Enigmu prolomit. Podstatné rovněž bylo, že způsob řízení projektu luštění v Bletchley Parku umožnil jeho existenci utajit.
Podle dnešních analýz úspěch v luštění Enigmy umožnil zkrátit druhou světovou válku o dva až čtyři roky.
Witoldova zpráva o hrůzách Osvětimi
Witold Pilecki byl polský důstojník, který se nechal dobrovolně uvěznit v Osvětimi, aby tam zorganizoval odpor a posílal odtud zpravodajská hlášení. Ta jako jedny z prvních obsahovala podrobné informace o tom, co se v Osvětimi dělo. V dubnu 1943 se Witoldu Pileckému společně se dvěma spoluvězni podařilo z tábora uprchnout.
Po útěku sepsal podrobnou zprávu o Osvětimi (dnes známou jako Witold’s Report), která popisovala průmyslové vyhlazování vězňů v plynových komorách a enormní rozsah vraždění. Obsah zprávy byl natolik šokující, že jí vlády USA a UK odmítly uvěřit. Byl však jedním z důkazů, který později vedl k bombardování železničních tratí do Osvětimi a k útokům na jeho krematoria.
Jeho příběh je málo známý, protože se ho polští komunisté snažili po válce ututlat a Witolda Pileckého umučili.
Schindlerův seznam
Oskar Schindler byl německý podnikatel původně nevalných morálních zásad, který se postupně rozhodl riskovat vše, aby zachránil více než tisíc Židů před vyhlazením. Nikdo by nečekal, že právě on se stane jejich zachráncem.
Ve třicátých letech byl dobrodruh a požitkář, který rád riskoval a užíval si života. Po rozbití Československa vstoupil do NSDAP a spolupracoval s Abwehrem. Arizací získal židovskou továrnu Emalia v Krakově, v níž chtěl s využitím levné židovské pracovní síly vyrábět smaltované výrobky pro Wehrmacht a tak zbohatnout. V té době mu šlo o zisky, kontakty a dobré vztahy s nacistickými úřady.
Na práci v jeho továrně byli nasazováni Židé z krakovského ghetta a později z "pracovního" (koncentračního) tábora Plaszów. Spouštěčem jeho proměny byl nejspíš blízký kontakt s utrpením jeho dělníků a to, že si k nim vytvořil vztah. Postupně začal využívat své kontakty, úplatky i osobní charisma, aby je ochránil před deportacemi do vyhlazovacích táborů.
Na podzim 1944, když se Plaszów zavíral a Židé měli být posláni do Osvětimi, sestavil spolu s účetním Izákem Sternem a dalšími slavný „Schindlerův seznam" čítající asi 1 200 jmen Židů, kteří byli namísto do Plaszowa přeloženi do jeho nové továrny v Brněnci, kde "byli potřební pro válečnou výrobu". Továrna ve skutečnosti téměř nic nevyráběla a sloužila jako útočiště židovských dělníků pro přežití války.
Wintonovy děti
Nicholas Winton byl britský makléř, který nebyl ani politikem ani vojákem a ani neměl žádný oficiální mandát.
V roce 1938 odjel jakožto 29-letý mladík na popud přítele do Prahy. Tam viděl tisíce uprchlíků, zejména židovských rodin z obsazených Sudet a uvědomil si jejich bezprostřední ohrožení. Proto se pokusil zachránit co nejvíc jejich dětí.
S malou skupinou přátel zorganizoval záchrannou akci. Vyřizoval víza, sháněl pěstounské rodiny v Británii, zařizoval finance (dokonce falšoval některé dokumenty) a koordinoval železniční transporty dětí z Prahy přes Německo do Británie. Podařilo se mu "vypravit" 8 vlaků, díky nimž zachránil 669 dětí.
Nicholas Winton o své akci dlouho nemluvil. Svět se o ní dozvěděl až koncem 80. let, kdy jeho žena našla kufřík s dokumenty a jmény dětí.
Letecký most do Západního Berlína
V červnu 1948 zavedl Sovětský svaz blokádu Západního Berlína tím, že přerušil jeho silniční, železniční i vodní propojení se Západem. Jeho cílem bylo donutit západní mocnosti vzdát se kontroly nad svou částí města a podřídit celý Berlín sovětskému vlivu. V Západním Berlíně žilo tehdy asi 2,2 milionu lidí. Bez dodávek potravin, uhlí a léků jim hrozil hlad, zima a celkový kolaps.
Západní spojenci (USA a Velká Británie, později i Francie a další) se v této situaci rozhodli pokusit zásobovat celé město pouze letecky. K tomu využili tři letecké koridory do Berlína, které byly vyjednány už při rozdělení Německa. Spojenecká letadla v něm přistávala každých pár minut, často i za špatného počasí.
Denně bylo potřeba dopravit cca 5 000 tun zásob (zejména uhlí a potravin) a piloti a pozemní personál tudíž pracovali na hranici svých možností. Letecký most trval 11 měsíců. Celkem bylo uskutečněno přes 277 000 letů a bylo dopraveno více než 2,3 milionu tun zásob. Sověti nakonec blokádu ukončili, protože se ukázala být neúčinná.
Původně nikdo nevěřil, že by bylo možné jen pomocí letadel dlouhodobě zásobovat celé velkoměsto.
Kapsle Fénix
"Zázračná" záchrana v r. 2010 v Chile 33 horníků uvězněných v hloubce 700 metrů v dole San José na těžbu mědi a zlata po zřícení jeho hlavního vchodu.
První dny to vypadalo tak, že šance na jejich přežití byly mizivé. Přesto se po 17 dnech podařilo proniknout vrtem do malé dutiny, v níž horníci přežívali a obdržet z ní lístek se slovy: „Estamos bien en el refugio los 33“ („Všichni 33 jsme v úkrytu v pořádku“).
Horníci byli zachránění díky enormnímu mezinárodnímu úsilí. Tým složený z chilských inženýrů, pracovníků NASA, amerických a kanadských vrtných firem a z dalších odborníků z celého světa vyvinul speciální kapsli „Fénix“ (Phoenix), úzký záchranný modul schopný vytáhnout jednoho horníka po druhém. Všech 33 mužů bylo vytaženo živých, v relativně dobrém zdravotním stavu.
Příběh Apolla 13
Dne 11. dubna 1970 odstartovala mise Apollo 13 s cílem přistát na Měsíci. Posádku tvořili James Lovell, John Swigert a Fred Haise. O dva dny později, ve vzdálenosti asi 330 000 km od Země, došlo k výbuchu kyslíkové nádrže v servisním modulu. Loď přišla o kyslík, elektrickou energii a možnost přistát na Měsíci.
Mise se tím změnila na záchrannou. Posádka se uchýlila do lunárního modulu, který byl původně určen jen pro 2 astronauty na 2 dny, ale musel nyní bylo potřeba, aby udržel naživu 3 astronauty po 4 dny.
Pokud kosmonauti měli přežít, bylo nutné vyřešit tyto problémy:
1) Hrozil nedostatek energie i vody. Kosmonauti proto museli vypnout všechny elektrické spotřebiče, které nebyly nutné k podpoře života a šetřit vodou. Stanovili příděl 0,7 litru vody na osobu a den.
2) Z důvodu nedostatku energie byly počítače vypnuté a kosmonauti museli modul navigovat manuálně podle poloh hvězd, Slunce, Země a Měsíce. Příslušný výcvik však naštěstí proběhl už na Zemi, takže i toto astronauti zvládli.
3) V modulu stoupala koncentrace oxidu uhličitého, protože filtry lunárního modulu nestačily k obnově kyslíku a filtry z velitelského modulu nebylo možné použít v lunárním modulu.
Filtry ve velitelském modulu měly krychlový tvar a zasouvaly se do pouzder odpovídajícího tvaru. V lunárním modulu měly filtry i pouzdra válcový tvar. Aby bylo možné použít filtry z velitelského modulu i modulu lunárním, do něhož se přesunuli kosmonauti, bylo nutné vyřešit problém: "jak nacpat krychli do válce". Inženýři v Houstonu navrhli „adaptér“ z toho, co bylo na palubě: plastové sáčky, karton, lepicí páska, hadice. Podle jejich návodu sestavila osádka improvizovanou konstrukci, která umožnila připojit krychlové filtry na válcové pouzdra.
Společné rysy uvedených případů stříbrných labutí
Stříbrné labutě se objevují v situacích, které by podle všech běžných očekávání měly vést ke katastrofě. Této katastrofě zabrání, nebo ji zmírní lidé, od nichž by to většinou nikdo nečekal. Nebo lidé, od nichž by se dalo očekávat, že se o odvrácení katastrofy pokusí, ale nikdo nevěří, že se jim to skutečně podaří. Jejich odhodlání, svědomí a případně i odborné kompetence dokážou vzdorovat zdánlivě neodvratnému osudu.
Odkazy
Při psaní jsem hodně vycházel z podkladů připravených AI. Často se mi přitom stávalo, že jsem zjistil, že některé její formulace se mi líbí a jsou pro mne použitelné. Při dohledávání dalších odkazů jsem zase zjistil, že skutečná historie je vždycky složitější a trochu "zamotanější" než vyprávěný příběh.
Teorie černé labutě – Wikipedie
Symbolika bílé vrány a černé labutě
Vasilij Archipov: Příběh neznámého hrdiny, který zabránil třetí světové válce | Reflex.cz
Politrukovi navzdory – ponorkář Archipov zachránil svět před Armagedonem | SECURITY MAGAZÍN
Úsvit hackerů: Marian Rejewski a Enigma - Root.cz
Rejewski & Enigma - ScienceDirect
Cryptanalysis of the Enigma - Wikipedia
Enigma podle ucebního textu Doc. RNDr. Jirího Tumy, DrSc.
Kontroverzní hrdina Oskar Schindler | Dvojka
Tvrďák měsíce: Sir Nicholas Winton, zachránce dětí za WWII
Počátek studené války: Letecký most zásoboval izolovaný Berlín 322 dnů | 100+1 zahraniční zajímavost
Důlní neštěstí Copiapó 2010 – Wikipedie
The Capsule That Saved the Chilean Miners
Houstone, měli jsme problém. Vesmírný let Apollo 13 provázely trable od začátku - Deník.cz