Osobní zbraně Hamásu a cesta nenávisti
Neústupnost Hamásu k předání lehkých osobních zbraní, dokud nevznikne Stát Palestina, lze do značné míry pochopit. Je to však spojeno s obrovským rizikem, a to zejména pro Palestince a především pro jejich stát. Protože Stát Palestina nevznikne, pokud záruky jeho dlouhodobé mírumilovnosti nebudou dostatečné.
Již samotná situace v Gaze bude přirozeným zdrojem nenávisti k Izraelcům. Pokud tato nenávist nebude léčena, projeví se dříve nebo později nějakou formou terorismu. Jenomže vznik státu, který by byl zdrojem terorismu, nikdo rozumný nedopustí.
Pokud se bude Hamás jakkoliv podstatně podílet na správě Gazy, hrozí, že tuto nenávist nejenže nebude léčit, ale, že ji bude naopak podporovat a posilovat. A tím zničí jedinou reálnou příležitost na vznik palestinského státu za mnoho let. A možná ji tím zničí navždy.
Léčba nenávisti je mnohem těžší a náročnější než její podpora. Kromě mnohého dalšího vyžaduje upřímné odhodlané úsilí. Potřebuje pomoc odborného zázemí a v tomto případě i radikální změnu pohledu na svět. Lidé v Gaze by měli být vedeni k mírovému soužití - zejména s Izraelci, pokud to jen trochu půjde.
Nikdo z nás neumí předpovědět další vývoj ani palestinské, ale ani izraelské společnosti. Takže nevíme, jak by Izraelci odpověděli na snahu Palestinců o mírové soužití. Zda by to považovali za známku slabosti a za příležitost k ještě tvrdší okupaci a k ještě horšímu ponižování Palestinců.
Vyloučit to nelze. Ale i přesto je nutné dát možnosti mírového soužití reálnou šanci. k řadě eskalujících situací může dojít pouhým nedorozuměním. Proto bude nutné se opravdu snažit o mír, "pokud to bude jen trochu možné".
Co tím vším chci říci? Pokud si chce Hamás ponechat osobní zbraně na delší dobu - až do vzniku palestinského státu, pak mu to má smysl umožnit jen za podmínky, že bude podporovat "léčbu nenávisti", která je k budoucímu mírovému soužití nezbytná (a to je nutnou podmínkou pro vznik Státu Palestina).
Tedy pravý opak dosavadní indoktrinace palestinské veřejnosti Hamásem. Uznávám, že nenávist Palestinců k Izraelcům má především objektivní příčiny. Ale je to něco, co bude nutné v zájmu jejich budoucí svobody překonat.
Cílem by tedy neměla být výchova dětí a mladých k nenávisti i za pomocí polopravd, zamlčování vlastních selhání a historických faktů. Ale právě naopak.
Mnoho historických faktů (přinejmenším zločiny posledních dvou let války) může vést k pocitům nenávisti zcela přirozeně. Jenomže cestou do budoucnosti není se v této nenávisti vzájemně utvrzovat, ale snažit se ji překonat. Jen výjimeční lidé toho dosáhnou bez pomoci zvenčí. Proto bude nutné, aby Hamás v zájmu šance na vznik budoucího palestinského státu léčbu nenávisti nejen umožnil, ale i podporoval.