Není současný expremiér jako budoucí expremiér
Britští labouristé vs konzervativci
Předseda britské labouristické vlády Keir Starmer se připojil ke kritikům rozhodnutí Izraele dočasně v rámci současné protiteroristické války obsadit celé Pásmo Gazy, především město Gaza City. Považuje to za chybu.
V prohlášení vydaném v pátek 8. srpna uvedl, že tento krok nijak nepřispěje k ukončení konfliktu ani k propuštění rukojmí. Přitom právě to je přitom hlavním smyslem izraelské kampaně. Porazit Hamás, osvobodit živá rukojmí a získat těla zavražděných. Ne že by tento plán nebylo kontroverzní a nevyvolával řadu oprávněných otázek, ale je to jedna z možných variant, jak v současné válce pokračovat. Ostatně když Spojenci válčili s nacistickým agresorem, obsazení celé Velkoněmecké říše bylo nezpochybnitelným příkazem dne.
Premiér Starmer píše: „Každým dnem se humanitární krize v Gaze zhoršuje a rukojmí odvlečená Hamásem jsou držena v otřesných a nelidských podmínkách. Co potřebujeme, je příměří, zvýšení humanitární pomoci, propuštění všech rukojmích Hamásem a vyjednané řešení. Hamás nesmí hrát žádnou roli v budoucnosti Gazy a musí odejít i složit zbraně.“ Ano, Hamás musí odejít a zároveň složit zbraně. Je tu ale malý háček. Jak ho k tomu přimět jinak než vojenským tlakem? Představa, že se Hamás dobrovolně vzdá vlády v Pásmu a dobrovolně složí zbraně je nebetyčně naivní. Starmer v závěru píše: „Diplomatické řešení je možné, ale obě strany musí přestat s politikou destrukce.“ Jakkoli to nemůže znít na první pohled líbivě, má v sobě tento postoj zakomponováno obrovské čertovo kopyto. Morální ekvivalenci. Obránce je stavěn na stejnou úroveň s agresorem. Hanebné, nepřijatelné, urážlivé, fatálně mylné.
Prohlášení britského premiéra s nelibostí zaznamenal americký velvyslanec v Jeruzalémě Mike Huckabee. A dal to otevřeně najevo. Na svém účtu na síti X 8. srpna zareagoval: „Takže od Izraele se očekává, že se skloní před Hamásem a bude ho živit, i když jsou izraelská rukojmí vystavena hladovění? Sklonila se Velká Británie před nacisty a shazovala jim jídlo? Už jste někdy slyšel o Drážďanech, pane premiére Starmere? To nebylo jídlo, co jste shazovali. Kdybyste byl premiérem tehdy Vy, ve Velké Británii by se mluvilo německy!“ Starmerovo prohlášení ilustruje přesně ten druh špatného uvažování, které se v současné době jako infekce šíří stále větší částí svobodného světa. Je to projev politické pošetilosti. Je tak do očí bijící, že se proti němu musel ohradit i americký ambasador v Izraeli. Jeden z těch, kdo si zachovali při hodnocení konfliktu zdravý úsudek.
Není ale všechno tak beznadějné. O několik dní dříve hovořil na bezpečnostní konferenci Ketagalan Forum konané v Tchaj-peji v Čínské republice (Tchajwan) bývalý konzervativní premiér Spojeného království Boris Johnson. V době, kdy mediálním výstupům vévodí lež, že jedině založení palestinského arabského státu přinese do regionu Blízkého východu mír, zněla Johnsonova slova jako vzácný hlas rozumu v záplavě propalestinské propagandy. A současně odhalila pokrytectví dnešního světa.
Johnson soudí, že Tchaj-wan má mnohem větší nárok na uznání státnosti než Palestina. Je řízen uznanou vládou, má svoji hranici, kterou kontroluje a v zemi je zaveden standardní demokratický režim. Nic z toho nelze říci o arabské Palestině. (Připomenu: Od roku 2007 dvojvládí, hranice nebyly nikdy závazně stanoveny, demokratický deficit nebývalých rozměrů: poslední volby do zákonodárného sněmu se na území Palestinské arabské autonomie konaly v roce 2006.) Přitom Spojené království suverenitu Tchaj-wanu neuznává, ale chystá se uznat suverenitu arabské Palestiny. To druhé hodnotí expremiér jako absurdní.
Ve svém pravidelné sloupku v deníku Daily Mail se B. Johnson 8. srpna dotkl také Starmerova chystaného uznání Palestiny. Napsal, že bývalému vůdci Hamásu Jahjá Sinwarovi ani v nejdivočejších snech nemohlo přijít na mysl, že poté, co on a jeho kolegové způsobili horor 7. října 2023, tedy že o pouhých 22 měsíců později se Spojené království zachová tak zbaběle a uboze, že podlehne propagandě Hamásu a postaví se proti Izraeli. Pokračoval, že teroristé „si nikdy nepředstavovali, že Londýn bude tak snadno zmanipulovatelný, aby došel k závěru, že cestou k ukončení krize je odměna pro Hamás za to, co způsobil - v podobě změny dlouhodobé politiky a oficiálního uznání státu Palestina. Od příštího měsíce budeme toto území, zčásti kontrolované Hamásem, uznávat jako plnohodnotný stát – stejně jako Francii nebo Spojené státy.“ Dodal, že tímto uznáním britská vláda v podstatě tvrdí, že Palestina je entita s uznanými hranicemi, třebaže ty vůbec jasné nejsou; současně Británie říká, že Palestina má životaschopnou vládu, i když ve skutečnosti jde o dvojvládí mezi Fatahem a Hamásem. Pak trefil hřebníček na hlavičku: „Nezapomínejme, že Hamás představuje psychotický islamofašistický kult smrti, který považuje ženy za občany druhé kategorie a gaye shazuje ze střech.“
B. Johnon vyjádřil jasný názor. Přesvědčení, že stojí za to zbavit svět formace praktikující vražedný islamistický kult smrti – je si jist, že tato myšlenka je správná. Cesta k tomu je obtížná, ale jiná není. „Izrael má pravdu, když se snaží odstranit teroristický režim v Gaze,“ je expremiér přesvědčen a dodává, že žádná vláda nemůže žít v sousedství jiné, která je zaměřena na zabití celé její populace. Závěrem konstatuje, že Starmerovo gesto nemůže přinést mír, řešení dvou států nijak neurychlí a rukojmí zpět nepřivede. „Zbytečně močíme proti větru,“ uzavřel svým osobitým způsobem vyjadřování.
Dva premiéři, jeden už bývalý, druhý bývalým bude, dvojí pohled na svět. Můžeme si vybrat, který je nám bližší. Já se stavím do tábora sympatizantů Borise Johnsona.
●