My máme svého Filipa Turka. A Británie? Nigela Farage
Dilemata doby
Co mají společného? Něco, co je pro každého slušného člověka absolutně nepřijatelné, a to ani v žertu. Zvláštní příklon k nacismu.
V případ pana Turka je to z velké míry prokázané (uvedenu níže). V případě britského politika Nagela Farage („Mr. Brexit“) jde o závažná svědectví z doby jeho studií. Encyklopedie Britannica uvádí, že navštěvoval prestižní londýnskou internátní školu Dulwich College. Bylo to na přelomu 70. a 80. let minulého století. Mezi jeho spolužáky patřil i britský režisér Peter Ettedgui. Ten tvrdí, že ho tehdy Nigel Farage kvůli jeho židovskému původu rasisticky napadal a hrubě urážel. Měl opakovaně říkat, že Hitler měl pravdu a že Židy je zapotřebí zplynovat. Syčením měl také symbolicky napodobovat zvuk unikajícího plynu. Nigel Farage to odmítá.
https://www.britannica.com/biography/Nigel-Farage
Problém je v tom, že jeho rasistické výroky potvrzují i další spolužáci a učitelé, těch má být něco kolem dvaceti. Jeden z nich uvádí, že Nigel Farage zpíval upravený text na nápěv válečné písně „Bless ´Em All, kterou měl v repertoáru George Formby. V mém volném přebásnění zní takto (upozorňuji, že je to hodně volná licence, leč smysl je zachován):
Pošleme je do plynu
rád jim k cestě pokynu
z rampy rovnou do komor
nezůstane živý tvor
Židi, jižní Asiati,
s nimi všichni podlidi
se řvoucími fakany
už se řadí u brány
než zamíří do komor
jak slastně zní smrti chór
Něco takového je samozřejmě naprosto příšerné a absolutně nepřijatelné, třebaže jde o záležitost, k níž došlo před mnoha desetiletími. Pokud je to všechno pravda, tak minimum, co může Farage udělat, je omluvit se. Ostatně k omluvě ho vyzval i britský premiér Keir Starmer. Farage ovšem obvinění z antisemitských útoků popírá s tím, že šlo nanejvýš o „dětské škádlení na školním hřišti“. Zároveň naznačil, že obvinění proti němu jsou politicky motivovaná.
https://www.jpost.com/diaspora/antisemitism/article-876325
V záležitosti se zaangažovalo jedenáct osobností, které přežily holocaust. V jejich otevřeném dopise je Farage vyzván, aby vysvětlil, zda jako student opravdu pronášel věty typu „Hitler měl pravdu“, vyzýval ke zplynování Židů a napodoboval zvuk syčícího plynu. Autoři uvádějí: „Řekněme to naplno: velebit Hitlera, dělat si legraci z plynových komor nebo používat rasistické nadávky není žádná »hra na školním hřišti«. Něco takového není přijatelné nikde.“ Zeptali se ho přímo: „Řekl jste ty věty? Napodoboval jste plynové komory? Urážel jste spolužáky antisemitskými výroky?“ Upozorňují na to, že pokud Farage popírá, že někdy něco takového řekl, znamená to, že můžeme dvacet někdejších spolužáků a učitelů obvinit ze lži. Pokud to ale pronesl, má se k tomu postavit čelem a omluvit se. Signatáři dopisu zdůrazňují, že politik usilující o vedení země nesmí rozdělovat společnost podle rasy či víry a nesmí bagatelizovat antisemitismus.
https://www.jpost.com/diaspora/antisemitism/article-879375
Jak již řečeno, Farage tato obvinění odmítá. Na tiskové konferenci přečetl dopis od bývalého židovského spolužáka s tvrzením, že jeho výroky nebyly míněny zle a že v 70. letech byla jiná doba. Zároveň kritizoval BBC, že v té době sama vysílala rasistické pořady, ale jeho dnes volá k odpovědnosti za „dětské řeči“ staré půl století. Tvrzení proti tvrzení?
Zmíněný britský režisér Peter Ettedgui, nejvíce poškozený v tomto příběhu, zopakoval své obvinění proti Faragemu i v rozhovoru pro BBC. „Jednou z nejživějších vzpomínek na mé školní roky je, jak ke mně Farage opakovaně přicházel a s vědomím, že jsem Žid, říkal, že Hitler měl pravdu a že je Židy zapotřebí zplynovat, což často doprovázel zvukem »sssss«, který napodoboval únik plynu. To je moje trvalá vzpomínka na něj; takové verbální útoky se opakovaly poměrně často po celý rok, kdy jsme chodili do stejné třídy.“ Podotýká, že to bylo hodně kruté a hnusné a namířené osobně proti němu, což nesl velice těžce, protože jeho prarodiče museli uprchnout z nacistického Německa a velká část jejich rodiny zahynula v holocaustu. Dodává: „Nebyly to ty obvyklé, takové nenápadné antisemitské řeči, s nimiž jsme se tehdy v sedmdesátých letech mohli na školním dvoře setkávat. Bylo to něco mnohem horšího.
https://www.bbc.com/news/articles/cx2dny3r3vyo
Na otázku BBC, jak si může být jistý, že jeho vzpomínky jsou správné, vzhledem k tomu, že události, které popisuje, se odehrály před mnoha desítkami let, Peter Ettedgui odpověděl: „Myslím, že každý, kdo zažije jakékoli urážky a slovní napadání, si to pamatuje celý život. A já si tu vzpomínku s sebou nesu velmi, velmi silně.“ Zbývá ještě jedna nejasnost. Proč s tím Peter Ettedgui přišel až nyní. Také to dokáže vysvětlit. Především odmítl tvrzení, že jeho obvinění jsou součástí politicky motivované pomlouvačné kampaně. Naopak: měl „hluboce osobní motivaci“ sdělit to nyní, protože představa, že by se Farage mohl stát premiérem, je pro něj děsivá a odpudivá.
Filip Turek
Tím se vracíme na českou politickou scénu. Také představa, že by Filip Turek mohl být členem vlády (mnohem reálnější, než že Farage usedne v 10 Downing Street), je pro mnohé děsivá a odpudivá. I on se totiž v minulosti, a dokonce ne tak vzdálené jako Farage, choval způsobem, který vyvolává podezření z jisté příchylnosti k nacismu či neonacismu. Těch kontroverzních věcí je víc. Postupně. Jde o příspěvky na sociálních sítích. Těch je příliš mnoho na to, aby se dalo říci, že žádný z nich není autentický, že jejich autorem není Filip Turek. Věřit tomu, že všechny posty napsali štamgasti v hospodě, kteří se dostali k Turkovu mobilu, znamená urazit vlastní inteligenci a zdravý úsudek. I kdyby tedy ne polovina, ale čtvrtina, ba dokonce pětina těch kontroverzních rasistických či pronacistických postů byla Turkova, pak ho to jako kandidáta na člena vlády naprosto diskvalifikuje. Dále tu máme jeho zaznamenané hajlování. Ani to nesvědčí o tom, že by měl k nacismu jednoznačně negativní postoj. A konečně: o sympatiích k nacismu či neonacismu Filipa Turka svědčí symboly na závodnických přilbách. Během své kariéry automobilového závodníka používal helmu s nápisy luftwaffe, včetně nacistického symbolu říšské orlice. Na jeho helmě ale orlice nenese hákový kříž, protože je zakrytý značkou OMP, výrobce automobilových dílů a příslušenství. Vedle orlice byl zjištěn u Filipa Turka další znak, černo-žluto-červená formace tří letadel letících ve tvaru kříže, symbol nacistické stíhací letky Jagdgeschwader 27. (Ptám se. To je málo symbolů ve spojeneckých zemích z té doby, které by bylo možné použít?) Mimoto se v médiích objevila fotografie, na níž byl F. Turek viděn v helmě se symbolem „meandros“, což je emblém zrušené řecké neofašistické, neonacistické a antisemitské politické formace Zlatý úsvit (jde o symbol původně pocházející ze starověkého Řecka, ovšem zde upravený tak, aby připomínal nacistickou svastiku).
Jak již naznačeno, těžko soudit, které Turkovy pronacistické posty jsou autentické, pokud jde o autorství. Protože ale Filip Turek nepopřel, že používal přilbu s emblémem Zlatého úsvitu, považuji za vysoce pravděpodobné, že je autorem následujícího příspěvku na sociálních sítích: „Χρυσή Αυγή (v řečtině Zlatý úsvit)! Vy všichni, kteří nevíte, co znamená meandros na mé formulové přilbici. Je to znak Zlatého úsvitu, poslední naděje Řecka.“ Neonacistická, neofašistická a otevřeně antisemitská partaj má být poslední nadějí Řecka? Ne konzervativní demokratická pravice nebo demokratický střed, ale tato extremistická formace, kterou řecký soud později označil za zločineckou organizaci (oblečenou ho hávu politické strany)? To nebylo řečeno v době, kdy se Filip Turek mohl vymluvit na mladickou nerozvážnost. Citovaný post má datum 13. prosince 2016. V tom roce mu bylo jednatřicet let.
https://x.com/zeleni_cz/status/1798486802606813474/photo/1
Vzhledem k tomu, jak ďábelským zlem nacismus byl, jsou jakékoli pronacistické sklony či sympatie všeho druhu, případně zlehčování nacistického zla, morálně nepřijatelné, protože podporují ideologii založenou na nenávisti, násilí, genocidě a popření lidské důstojnosti. Jde o hrubou urážku všech obětí nacistického barbarství, ať už k nim došlo na poli válečném, ve vyhlazovacích táborech či jiným způsobem. U politika je takový postoj zcela neslučitelný s výkonem veřejné moci a v rozporu se základními hodnotami demokratické společnosti i elementární lidskostí. Třebaže příběh Nigela Farageho a Filipa Turka je formálně odlišný, jde o politiky, s jejichž morálním profilem – jmenovitě afinitou ke zlu jménem nacismus - musí mít každý slušný člověk problém, i kdyby politicky s jedním i druhým většinově či ve všem ostatním souzněl. Za každým nacistickým symbolem je totiž nutné vidět to nejděsivější peklo na zemi.
Volně zpracováno dle uvedených odkazů.