Návrh zákona „O 3. době nesvobody“ (2–5/2022): Přijde historické vyrovnání s cenzurou?

Rok 2022 přinesl v České republice situaci, která rozvířila debatu o hranicích státní moci a svobody projevu. Jarní blokace vybraných webových stránek na žádost Vojenského zpravodajství otevřela otázku, zda vláda Petra Fialy neporušila základní demokratické principy. S odstupem po třech letech bychom tak měli začít diskutovat o návrhu zákona „O 3. době nesvobody“, který by mohl zpětně definovat období únor–květen 2022 jako čas, kdy česká vláda porušovala lidská práva i vlastní zákony. Pokud bude návrh přijat, zařadí se mezi podobné zákony, které označily komunistický režim (1948–1989) a nacistickou okupaci (1939–1945) za období nesvobody.

Proč právě „3. doba nesvobody“? Historicky byla Česká republika dvakrát oficiálně pod totalitní nadvládou:

• Nacistická okupace (1939–1945) – legislativně ukotvena zákonem č. 195/1946 Sb.

• Komunistická diktatura (1948–1989) – definována zákonem č. 480/1991 Sb.

Nyní je tedy vhodný čas pro diskusi, zda mezi tato období nezařadit i epizodu vládní cenzury z roku 2022. Zásadním argumentem je, že tehdejší vláda de facto ignorovala článek 17 Listiny základních práv a svobod, který jasně stanoví, že cenzura je nepřípustná.

Co se stalo na jaře 2022? Po začátku ruské invaze na Ukrajinu se česká vláda rozhodla zablokovat vybrané weby, které označila za proruské dezinformační platformy. Rozhodnutí provedlo Vojenské zpravodajství, které požádalo poskytovatele internetu, aby tyto weby blokovali – bez soudního rozhodnutí či zákonného podkladu. To vyvolalo ostrou kritiku ze strany právníků, opozice i organizací hájících svobodu slova. Institut H21 a Otevřená společnost podaly na vládu žalobu s argumentem, že se jednalo o nezákonný státní zásah.

Co by měl zákon „O 3. době nesvobody“ obsahovat? Podle návrhu by měl nový zákon deklarovat, že:

• Období únor–květen 2022 bylo obdobím nesvobody, kdy stát systematicky porušoval svobodu projevu.

• Blokace webů na žádost Vojenského zpravodajství byla nezákonným zásahem do práv občanů.

• Příslušné státní instituce se musí omluvit a případně odškodnit zablokované subjekty.

• Do budoucna bude explicitně zakázáno blokovat obsah na internetu bez soudního rozhodnutí.

Zákon by měli podporovat především zastánci absolutní svobody slova, kteří argumentují, že pravda se musí obhájit v otevřené debatě, ne vynucenou cenzurou. Podle nich vláda ukázala nebezpečný precedens, který by se mohl v budoucnu zneužít k umlčování jakýchkoli nepohodlných názorů. Naopak odpůrci argumentují, že tehdejší blokace byla nutným krokem k obraně proti hybridní válce. Premiér Petr Fiala k tomu v červnu 2022 uvedl: „Možná je to na hraně, ale je k tomu potřeba odvaha.“

Tento výrok byl později zpochybněn právě s ohledem na právní stát – může být vláda „odvážná“ i za cenu porušení ústavy?

Hrozí opakování „demoblokování“? Pokud bude návrh zákona zamítnut, vznikne otázka: Může vláda kdykoli znovu použít podobné metody? Během parlamentního slyšení v prosinci 2022 právník a herní vývojář Daniel Vávra varoval:

„Čelíme největšímu ohrožení demokracie a svobod od roku 1989. Vždy bude nějaká kritická situace. A umlčování znemožňuje zvážit všechna možná řešení.“

Tato slova odrážejí širší obavy, že pokud stát jednou zasáhne do svobody projevu „pro dobro občanů“, může se takový přístup stát normou. Pokud bude návrh zákona „O 3. době nesvobody“ přijat, Česká republika uzná, že jarní cenzura roku 2022 byla porušením demokratických principů. Pokud bude zamítnut, zůstane otázkou, zda se historie nebude opakovat. Každopádně, tato debata poukazuje na klíčovou otázku pro budoucnost svobody slova: kde leží hranice mezi ochranou společnosti a státní kontrolou informací? A zda se za několik let na rok 2022 nebude vzpomínat jako na „3. dobu nesvobody“.

NÁVRH ZÁKONA

Zákon o 3. době nesvobody a o ochraně svobody projevu v České republice

(neoficiální návrh inspirovaný historickou legislativou a debatami o svobodě slova)

Parlament České republiky se usnesl na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1 – Předmět úpravy

(1) Tento zákon stanoví, že v období od února do května 2022 došlo v České republice k porušování základních práv a svobod, zejména svobody projevu a práva na informace, prostřednictvím nezákonné státní cenzury.(2) Zákon zároveň upravuje opatření k nápravě, zajištění právní ochrany občanů a prevenci opakování podobných zásahů do demokratických principů.

ČÁST DRUHÁ – DEFINICE 3. DOBY NESVOBODY

§ 2 – Vymezení období nesvobody

(1) Za období nesvobody se pro účely tohoto zákona považuje období od 25. února 2022 do 30. května 2022, během kterého Vláda České republiky a Vojenské zpravodajství ČR bez zákonného podkladu iniciovaly cenzurní zásahy proti vybraným internetovým médiím.(2) Tyto zásahy vedly k omezení přístupu občanů k informacím a k narušení právního státu.

§ 3 – Odpovědnost státních institucí

(1) Blokace webů byla provedena bez soudního rozhodnutí, čímž došlo k porušení článku 17 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že cenzura je nepřípustná.(2) Odpovědnost za tento akt nese vláda vedená premiérem Petrem Fialou a Ministerstvo obrany pod vedením ministryně Jany Černochové.(3) Vojenské zpravodajství ČR jako orgán státní moci překročilo své pravomoci, když zasahovalo do mediálního prostoru bez příslušného právního rámce.

ČÁST TŘETÍ – NÁPRAVA A ODVOLÁNÍ DOPADŮ

§ 4 – Omluva postiženým

(1) Stát se omlouvá provozovatelům nezákonně blokovaných webových stránek, novinářům a občanům České republiky za zásah do jejich práva na svobodné šíření a přijímání informací.(2) Omluva bude zveřejněna ve Sbírce zákonů a na webových stránkách vlády ČR po dobu nejméně 12 měsíců.

§ 5 – Odškodnění

(1) Provozovatelé blokovaných webů, kterým vznikla škoda v důsledku nezákonného blokování, mohou žádat o finanční kompenzaci ve výši odpovídající prokázaným ztrátám.(2) Stát je povinen zajistit nezávislou právní a ekonomickou analýzu pro určení výše škod a spravedlivé náhrady.

ČÁST ČTVRTÁ – ZÁKAZ CENZURNÍCH ZÁSAHŮ BEZ SOUDNÍHO ROZHODNUTÍ

§ 6 – Zákaz státní cenzury bez právního základu

(1) Žádný orgán veřejné správy nesmí nařizovat, provádět ani iniciovat cenzuru médií či online platforem bez soudního rozhodnutí.(2) Každé budoucí omezení přístupu k informacím na internetu musí být předem schváleno soudem v souladu s právním řádem České republiky a mezinárodními závazky v oblasti ochrany lidských práv.(3) V případě porušení tohoto ustanovení se odpovědné osoby vystavují možnosti trestního postihu za zneužití pravomoci úřední osoby.

§ 7 – Ochrana novinářů a svobodných médií

(1) Stát se zavazuje aktivně chránit svobodu slova a nezávislost médií.(2) Státní orgány nemohou žádným způsobem vyvíjet nátlak na soukromé subjekty, aby omezovaly šíření určitých informací nebo blokovaly přístup k mediálním platformám.

ČÁST PÁTÁ – ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 8 – Zřízení Komise pro svobodu projevu

(1) Zřizuje se nezávislá Komise pro svobodu projevu, která bude monitorovat dodržování zákona a poskytovat výroční zprávy o stavu svobody slova v České republice.(2) Komise bude složena z odborníků na právo, novinářů a občanských aktivistů a nebude podléhat přímému vlivu vlády.

§ 9 – Účinnost zákona

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA - Tento návrh zákona je reakcí na události jara 2022, kdy došlo k bezprecedentnímu státnímu zásahu do mediálního prostoru. Blokování webů bez soudního rozhodnutí a transparentního právního procesu představovalo porušení principů právního státu a mělo negativní dopady na občanské svobody. Cílem tohoto zákona je:

• Zajistit historické vyrovnání s touto událostí a pojmenovat ji jako období nesvobody.

• Odstranit následky tohoto jednání, včetně omluvy a možného odškodnění.

• Předcházet opakování podobných praktik v budoucnosti a zajistit, že cenzurní zásahy budou možné pouze v rámci demokratických procesů pod kontrolou nezávislé justice.

• Tento zákon vychází ze zkušeností jiných historických legislativ, například Zákona o době nesvobody (1991), který uznal porušování práv v době komunistického režimu. Pokud chce Česká republika zůstat právním státem, musí si přiznat chyby i v době po roce 1989.