Liebesbrief Harvardu aneb zápas o duši vědy
Západní věda na rozcestí
Tento text vznikl na objednávku šéfredaktora časopisu TEMA, který vydává okresní hospodářská komora v Mostě. Esej je trochu delší, takže vám ji nakrájím na menší porce, které lze pozřít najednou.
Text jsem začal psát přesně v den, kdy nejslavnější vědecká instituce na světě – Harvardova Universita v americkém státě Massachusetts – dostala od vlády Spojených států amerických dopis. Ministryně školství Linda McMahon v něm píše:
„Financování ze strany daňových poplatníků je privilegium, nikoliv právo. Místo aby Harvard využíval peníze daňových poplatníků na podporu výuky, systematicky porušuje federální zákony. […] Harvardem cloumají skandály ohledně plagiátů, které jsou ostudou celé země.“
Učiněný Liebesbrief. Dále ministryně píše, že se z Harvardu – místo elitní vzdělávací a výzkumné instituce – stala hlásná trouba progresivních ideologií. A že prý je škola dost bohatá, aby si tohle ideologické běsnění platila ze svého:
„Vzhledem k těmto a dalším znepokojivým obviněním Vás tímto dopisem informujeme, že Harvard by již neměl žádat federální vládu o granty, protože již žádné nebudou poskytnuty. Harvard přestane být veřejně financovanou institucí a místo toho bude moci fungovat jako soukromě financovaná instituce, čerpat ze svého obrovského fondu a získávat peníze od svých bohatých absolventů. Máte polštář 53 miliard dolarů, které jste mohli nashromáždit jenom proto, že působíte ve Spojených státech amerických a užíváte výhod volného trhu, kterým své studenty učíte opovrhovat.“
Před několika měsíci jsem na Blogosvětě otiskl rozsáhlý esej (díl 1., díl 2., díl 3. a díl 4.), který mapuje vzestup a pád západní vědy. Psal jsem v něm, že na sklonku 19. století přinesla věda mnoho fascinujících technologií a inovací, které naprosto změnily svět. Tím získala takovou prestiž, že postupně nahradila náboženství v jeho roli centrální ideologie naší civilizace a zdroje legitimity uspořádání společnosti. Jenže postupem času se stala obětí stejného pokušení, kterému svého času podlehla i církev – přestala hledat pravdu o tom, jak a proč funguje svět, a začala sloužit mocným tohoto světa: vládám a korporacím. Dnes je věda v troskách. Tisíce vědeckých institucí po celém světě chrlí milióny „odborných publikací“, které nikdo nečte, část z nich je zfalšovaná, část zfušovaná, většinu publikovaných výsledků nelze zopakovat, výsledky nehodící se do oficiálního narativu jsou cenzurovány a mazány. Epidemie covidu byla poslední ranou z milosti, která ztrouchnivělou stavbu oficiální západní vědy poslala definitivně k zemi. Vodopády lží, které se během epidemie valily z „vědeckých institucí“, byly tak zjevné, že podstatná část veřejnosti ztratila v oficiální vědu důvěru: Když vědecký establishment takto okatě lže o covidu, o čem dalším nám ještě lže? O oteplování? O dětských vakcínách? O lécích? Bezpečnosti elektromagnetického záření? O nezávadnosti chemikálií v potravinách a nápojích? O genderu?
Tento seznam nemá konce. Ústřední ideologie, na které byla posledních sto let založena naše civilizace – a zejména legitimita jejího mocenského uspořádání – je v troskách. Otázka je, co s tím budeme dělat. Křesťanství kdysi před zkázou zachránila důsledná odluka církve od státu. Dle mého názoru je dnes třeba podobně radikálního kroku, abychom zachránili vědu před mocnými tohoto světa – a společnost před dalšími katastrofami způsobenými vědou utrženou ze řetězu. Liebesbrief paní ministryně, citovaný v úvodu tohoto textu, lze považovat za první výstřel v zápase o duši západní vědy.
Tak se nechme překvapit, koho paní Linda trefí. V příštím díle se podíváme, jestli by nebylo dobré vyhnout se předvánočnímu shonu a přidat se do zápasu o duši západní vědy hned.