Ostatně soudíme, že klimatická církev musí být oddělena od státu

Počasí je v posledních dekádách dlouhodobě stabilní, poměrně teplé, a vůbec tady u nás v Evropě docela příjemné. Extrémní meteorologické jevy nijak výrazně nevybočují z naší dosavadní historické zkušenosti. Navíc je celosvětově zvládáme lépe než kdykoliv v minulosti. O takových dobách dříve historici s chutí referovávali jako o klimatických optimech.

Navzdory tomu je převážná část politických, mediáních i vědeckých elit, a to hlavně tady v Evropě, přesvědčena o blízké, či snad vlastně již probíhající všeobecné katastrofě. Každá jednotlivá povodeň, hurikán či lokální sucho se stává jednoznačným důkazem globálně se hroutícího ekosystému planety. Za vše je údajně odpovědné pouze a jen lidstvo, přesněji řečeno jeho západní, tedy bílá část (a chlapi nejvíc). Chiliastické obavy z budoucna se mísí s nepřiznaným uspokojením „my jsem vám to říkali, už je to tady“, tak jako byla pro naše předky každá bleskem zapálená stodola zaslouženým trestem božím.

Klimaticko-oteplovací narativ se tak stal novým náboženstvím, které vyznává ta bohatší, vzdělanější, uvědomělejší, kulturnější, prostě ta celkově „lepší“ část populace. Posun od vědeckých argumentů – podle nás relativně vratkých, ale rozhodně zajímavých a diskuse hodných – k náboženství je ostatně velmi komfortní. Není již třeba přemýslet o příčinách existujícího oteplení a jeho dopadech, ani se ptát na funkčnost a efektivitu urputně zaváděných antikarbonizačních opatření (taky byste rádi viděli dopadovou studii Green Dealu?). Většinová část populace, tedy ta „horší“, sice podvědomě tuší, že je něco špatně – faktury za energie i zavřené fabriky mohou jen těžko ignorovat – ale s náboženstvím maskovaným za vědu se veřejně diskutuje špatně. Na každý argument podložený selským rozumem vytáhnou oteplovači výsledek nějakého matematického modelu, který chroustá libovolné datové vstupy stylem garbage-in-gospel-out, a to vše s puncem vědeckého konsensu. Navíc, kdo by stál o nálepku dezinformátora a dezoláta, dnes už i ruského trola.

Vhodnou ilustrací posunu od vědy k náboženské hysterii je oblíbený argument skeptického ekologa Bjørna Lomborga: Pokud zcela rezignujeme na veškerá dekarbonizační opatření, pak se předpokládané náklady spojené se změnou klimatu v roce 2100 odhadují na 2.6% budoucího HDP. Ne, to není výmysl Lomborga, to si můžete přečíst v pátém reportu IPCC (str. 256). V reportu šestém (16. kapitola, str. 2497) je těch odhadů citováno více, většina ale také v řádu jednotek procent HDP. Přejděme s úsměvem trochu komickou snahu kohokoliv predikovat společenské a klimatické parametry na téměř 80 let dopředu. Připadají vám ty jednotky procent HDP jako příznak toho obávaného Armageddonu? Připomínáme, že naše uhlíkově odpovědná vláda jen v letošním roce prosadila zvýšení výdajů na zbrojení z dvou na tři procenta HDP v horizontu pěti let. Prý to není žádný problém a důchodci se rádi uskrovní. A srovnatelné procento v horizontu 80 let je konec světa? Racionální argumenty přestaly hrát jakoukoliv roli, dokonce i ty oficiální, s razítkem IPCC.

Podobných posunů od racionality k hysterii jsme zažili v minulosti spoustu, třeba během husitské revoluce. Na počátku stál poměrně všestranný intelektuál, ochotný entuziasticky hájit své, na svou dobu neobvykle ambiciozní plány na reformu církve. Zakrátko však byl pro husitskou revoluci typický spíše radikální (a zcela nahý) adamita s utkvělou vizí blízkého konce světa (netrpělivě očekávaného v průběhu roku 1420). S ním již byla jakákoliv diskuse nemožná, toho nabodeníčka krátká ani dlouhá skutečně nezajímala. Snaha vidět globální změnu klimatu jako centrální a v posledku jediný skutečný problém lidstva zasluhující naši totální pozornost, tak nepříjemně připomíná redukcionismus jiných, anomálně silných a neblahých ideologií, které za vší bídou světa viděly buržoazii či světové židovstvo. Ty bylo také nutno, podobně jako dnes uhlík, v příslibu světlých zítřků vymýtit za každou cenu.

Ve srovnání s druhoválečnou genocidou je naštěstí dnešní boj proti uhlíku (nebo třeba také proti invazivním druhům rostlin a zvířat) ve svých přímých dopadech neporovnatelý. Je ale dobré nezapomenout, že ve své nekompromisnosti mají hodně společného. Fráze o přelidněnosti planety, často opakované v rámci oteplovacího narativu, se ostatně zdají být motivovány daleko více obecnou nechutí, až nenávistí k lidem než konkrétními enviromentálními argumenty. Podobné běsy dob minulých bylo možné zahlédnout během epidemie covidu-19, kdy se naši spoluobčané s nadšením vrhli do boje proti neočkovaným. Na vyhlazovací tábory ovšem tentokrát nedošlo, patrně z časových důvodů, přestože i několik členů původního personálu bylo stále k dispozici. Po konci epidemie (ve čtvrtek 24. února 2022 ráno) se nově probuzený přízrak státem podporované nenávisti pootočil směrem na východ. Namísto neočkovaných jsme si kolektivně povolili nenávidět nejen skutečné viníky agrese, ale i celé Rusko se všemi jeho obyvateli, a to ve všech ohledech a bez rozdílu.

Oteplovací náboženství se velmi nepříjemně promítá i do přístupu evropských elit k aktuálním bezpečnostním rizikům. Je-li záchrana kolabující planety z definice na prvním místě, těžko předpokládat racionální evaluaci rizik (skutečných i těch domnělých) a smysluplnou přípravu obrany proti hrozbám očekávanm dnes primárně z Ruska. Snad právě proto si lídři EU zbrojní výrobu představují jako takovou řepnou kampaň, kdy se za astronomickou sumu vyrobí do zásoby zbraně, aby se pak dál mohlo pokračovat v likvidaci evropského průmyslu, který už nadále nebude potřeba. Fanatická fixace na ultimátní klimatickou katastrofu tak zabraňuje vidět obranu v dostatečně širokém a dlouhodobém kontextu, kde samotný zbraňový hardware představuje pouze malou položkou. Předpokladem úspěšné obrany je však především „kompaktní“, fyzicky a duševně zdravé obyvatelstvo ochotné bránit svou zemi, efektivní zemědělství (produkující dostatek cenově dostupných potravin), stabilní a levná produkce elektřiny, chemický průmysl (ne, fosgen ani hořčičný plyn nepotřebujeme, ale hnojiva, léky, střelný prach i trhaviny zcela urcitě ano), metalurgie (oceli i barevných kovů), těžké i lehké strojírenství, zajištěný přístup k nerostným zdrojům, obzvláště k těm, které se nachází na vlastním území, ale i technicky a technologicky gramotné pracovní síly, které jsou schopny ve výše uvedených sofistikovaných sektorech pracovat. Pokud to věchno máte, můžete kdykoliv začít sekat zbraně jako Baťa cvičky. Zdá se to jenom nám, že Evropa nechtěně, a občas i zcela záměrně, selhává téměř ve všech těchto položkách?

V tomto ohledu je tragikomická naše snaha hledat za každým shořelým autobusem na Klíčově útok Ruskem placeného diverzanta. Připomíná nám to spíše padesátá léta, kdy byl za každý zapálený stoh slámy v Dolní Lhotě nutně zodpovědný nějaký agent CIC úkolovaný přímo washingtonskou centrálou. Ano, Rusko má dozajista v Evropě efektivní vlivovou síť, otázkou ale je, co přesně dělá a kde ji hledat. My bychom v honbě za agenty nejspíše začali u mnohoobročníků na vysokých politických postech, v ČR i Evropě. Tedy u těch, kteří jsou zodpovědní za důslednou aplikaci absurdních klimatických pravidel. Každá zavřená fabrika, každá zavřená elektrárna, každý zasypaný uhelný důl, každé ESG pravidlo, každá aktualizace (rozuměj redukce) školních osnov nebo třeba celoevropský zákaz frakování jsou jako z plánovacího oddělení Kremlu. Zatímco impakt rádia „Voice of Europe“ nás skutečně trápit nemusí, zavřená Liberty steel, i s půlkou produkce surového železa v ČR, tak ta docela ano. Realita je však nejspíše jednodušší a zahraniční agenty hledat netřeba. K vysvětlení bohatě postačí naivní víra v destruktivní ideologii. Navíc už asi i samo Rusko pochopilo, že s Evropou není třeba bojovat, ani s ní soutěžit, ani jí aktivně škodit. Ona se likviduje sama, s nadšením a překvapivou efektivitou, a hlavně, z ruského pohledu i zcela zadarmo.

Není konečně čas přiznat víře v globálně oteplovací katastrofu oficiální náboženský status, zaregistrovat ji na ministerstvu vnitra jako církev? Proběhla by tak odluka, kterou moderní státy provedly u všech důležitých náboženství. Každému dle jeho gusta – pokud chcete, budujte si své carbon-free hospodářství v rámci svobody náboženského vyznání. Ale u sebe doma, a především za svoje peníze. Ostatní se mohou věnovat reálným problémům světa, včetně skutečných dopadů změny klimatu a studia jejích mechanismů.